OS Hodonín 15. 1. 2020: Byl ve Svatobořicích „Starobinec pro Němce“, „Nemocniční středisko“, nebo zde byla nezákonně omezována osobní svoboda?
- Podrobnosti
Po skončení druhé světové války byly v Československu na řadě míst zřízeny internační tábory pro Němce. Výnosem Ministerstva vnitra ze dne 9. 7. 1946 však byla nařízena jejich postupná likvidace. Pro Němce, kteří dosud byli internováni, ale nebyli z Československa vysídleni, bylo zřízeno několik středisek, z nichž jedno bylo ve Svatobořicích u Kyjova.
Dne 14. 10. 1946 rozhodl Zemský národní výbor v Brně zrušit internační tábor Svatobořice a přeměnit ho na „Starobinec pro Němce“.
Od 1. 1. 1947 bylo používáno označení „Nemocniční středisko ve Svatobořicích“.
Jaká však byla jeho skutečná povaha?
Národní divadlo - THEMOS - ztratil se rejstříkový spis - a dnes další lumpárna!
- Podrobnosti
Dnes vymazali původní B-267 a nahradili tímto v příloze. Proč by nemohlo být zveřejněno, že se provádí rekonstrukce spisu? Jaké k tomu jsou důvody, aby se to tajilo před veřejností?
Takovou justici podporuje Milion chvilek pro demokracii?! Nahromaděný hnis v české postkomunistické justici nelze trvale zamlčovat a utajovat před veřejností. Držme palce těm, kteří se snaží o její nápravu tak, jako se to právě děje na Slovensku. Věřme, že u nás nebudou třeba noví „Kuciakové“, aby se veřejnost dozvěděla pravdu o zkorumpovanosti části české justice a policie, která slouží zločinu a zločincům…
A tak nám začal ten zlomový rok pro celé české vysoké školství, nikoliv jenom pro ostravskou universitu či pro její lékařskou fakultu, aneb dokážeme se poučit z ostravského akademického vývoje?
- Podrobnosti
"Máš-li sud plný sraček a přidáš-li do něho lžičku dobrého vína, budeš mít stále sud plný sraček. Máš-li sud dobrého vína a přidáš-li k němu lžičku sraček, získáš nově sud plný sraček." - Nejdříve je třeba ono shnilé za prvé vykopat, za druhé je třeba zemi převorat - a teprve pak je možné za třetí - zasít znovu. - Bez účinné pomoci Prahy, Brna, či Olomouce, to Ostrava sama nedá!
* * *
Kolegové, dámy a pánové,
v letech 2010 až 2019 se v ostravském akademickém školství, zejména v jeho lékařském doupěti, děly ale věci. Pro ty z Vás, kteří si to chtějí ujasnit či osvěžit hned z kraje toho nového roku 2020 (Happy New Year 2020 to all of us!) uvádím, že celý příběh té ostravské medicíny dokázal na svém blogu přesně a trefně shrnout profesor farmakologie Milan Grundmann v celkem 7 článcích, uveřejněných (doufám, že to nikdo "pro jistotu" nesmazal) v živém on-line magazínu Ostravské university, nazvaném OU@LIVE. Docela mrazivé čtení. Bez diskuse. Ve skutečnosti ještě horší než ta upatlaná plzeňská práva. Jaká marnost.
Josef Mašín: Z chytrých komunistů se stali kapitalisti, ti blbější zůstali ve straně a dál sní o komunistickém ráji
- Podrobnosti
Po nezdařeném prvním pokusu přišel útěk do Berlína roku 1953 přes sovětskou zónu…
Jeho cílem bylo stát se na Západě agenty chodci nebo vstoupit do armády vytvořené z uprchlíků, která by bojovala v rámci US Army proti komunistům. Jenže! Pokud v první světové válce bylo v legiích 75 000 lidí, pak v druhé už jen 24 000 lidí (podle publikace generálmajora Ing. Gustava Svobody Československé válečné hroby v zahraničí do čs. zahraniční armády vstoupilo celkem 50 050 vojáků – 31 800 na východní a 18 250 na západní frontě; pozn. red.) – a to i když počítáme dohromady partyzány, zápaďáky, výchoďáky i letce RAF. A jestli proti komunistům bylo připraveno všeho všudy 5000 lidí, tak je to moc!
V čem je příčina tak dramaticky se snižujícího počtu lidí ochotných bojovat proti komunismu?
Mě se neptej, ty tam s nima žiješ! Ty musíš vědět, co je to za lidi! Je mi 87 a můžu říct, že jsem viděl a prožil o dost víc než většina lidí. I dnes cestuju po světě a můžu porovnávat chování lidí různých zemí – i bývalého Československa. A není to hezkej pohled! I hodně z těch, co odešli po roce 1968, neodešlo proto, aby bojovali za svobodu. Měli stejný motiv jako ti, co po válce šli do Sudet.
Klášter St. Lamberti: Malá novoroční modlitba kněze z roku 1883!
- Podrobnosti
Pane, nastav přebytku hranice a ponech přebytek zbytečným.
Nenech lidmi dělat falešné peníze a penězi dělat falešné lidi.
Vezmi manželkám jejich poslední slovo a připomeň první mužů.
Daruj našim přátelům více pravdy a pravdě více přátel.
Polepši naše úředníky a obchodníky, kteří konají dobro pro sebe, ale ne pro druhé.
Dej vládnoucím lepší Němčinu a Němcům lepší vládu.
Pane, postarej se, ať přijdeme do nebe, ale prosím, ne hned.
Všem přátelům dobrý Nový rok.
Kdo probudí nás, aneb o utajené pohádce
- Podrobnosti
… Sněhurka ani trpaslíci nejsou. Jsou zavřeni jako za komunistů, čekají až se najde nějaký ředitel české televize, který je po desetiletích opět představí českým dětem. U nás v „demokratickém“ státě jsou trpaslíci se Sněhurkou stále zavřeni. Třicet let po „sametové revoluci.“ …
* * *
Pohádky se v Česku hrají a promítají. Ale ne všechny. I pohádky se v Česku filtrují. Kreslená pohádka Walta Disneye „Sněhurka sedm trpaslíků“ byla krátce vidět v obrodném roce 1968. Obrýlený trpaslík Prófa je vedl, Následovaný usmívajícím se Štístkem, za ním neuvěřitelně stydlivý stále rudý Stydlín. Jeho kamarád Dřímal neustále usínal, ale budil ho Kejchal, který když vybouchl všichni na vteřinu ztuhli. Byl mezi nimi i trpaslík Rejpal, který sice k trpaslíkům patřil, ale věčně na něco nadával, vyskakoval a hrozil. Zato perfektně ovládal piánové varhany, které měly nahoře píšťalky a flétny a na židličce tam co se sedá byla harmonika, kterou Rejpal tím že na ní posedával její měchy proháněl. Poslední Šmudla byl ještě malý nedospělý trpaslíček, který všechno doháněl s odřeným nosem. Dolovali drahé kamení a pěli, když šli domů sborem. Sněhurka se u trpaslíků objevila byvše vyhnána zlou královnou, která nesnášela dobro a krásu. Neustále se vyptávala svého kouzelného zrcadla zdali je nejkrásnější. Zrcadlo nelhalo. Sněhurka je krásnější, vždy podotklo.
Přeji hlavně zdraví, pevnou vůli a jasnou mysl!
- Podrobnosti
Ahoj Jene,
stojíme opět před branou, vraty, dveřmi, či pouhou brankou, které si mnozí z nás stanovili, jako hranici starého a nového. Chystáme se skromně zaklepat, nebo rovnou sáhnout po klice a rázně vstoupit. Roční pouť na nás zase zanechala svou stopu. Fyzickou i duševní. Boty jsou prošlapány a nohy bolí. Někteří z nás jsou bosí, jiní táhnou káru zbytečností, která je tíží. Bolí mnohdy i hlava a srdce z toho bláznění kolem nás. Ne, nedá se to nazvat jinak. Svět se zbláznil a my se stáváme součástí jeho šaškáren. Jen si to nechceme často připouštět. Kdyby to tak byl jen vtip. Ale není.
Aktualizováno: Prohlášení starosty Kojetína Leoše Ptáčka k těm, kteří se uměli dobře přizpůsobit, ze dne 15.12.2019
- Podrobnosti
Prohlášení starosty Kojetína června 2019
* * *
Vážení spoluobčané,
před časem jsem uveřejnil v médiích prohlášení, které bylo reakcí na rvačku skupiny cikánů v Kojetíně na náměstí, a které vzbudilo podstatně větší zájem veřejnosti, než jsem sám očekával. Učinil jsem tak poháněný obrovskou mírou vzteku a bezmoci. Vzteku proto, že jsem nenalezl dost sil strávit, jak účinně dokáže malá skupina darebáků pošlapat práci obrovského množství lidí, kteří v Kojetíně žijí, na své město nedají dopustit, mnohdy bojují s větrnými mlýny a nikdy svůj boj nevzdají. Bezmoc pramenila z nepochopitelných závěrů orgánů, od kterých očekávám, že budou vždy na straně dobra a zlo budou bez milosti trestat ...
Kdo lže, ten krade a o konci druhé světové války
- Podrobnosti
Stalin po válce prohlásil, dnes zapomenutou větu: „Bez této pomoci bych se neubránil.“ - Když došlo k vylodění spojenců přemožením západního valu a vytvoření západní fronty, Stalin zase prohlásil: „Churchill
mě zamezil cestu k Atlantiku.“
… Autocenzurou, nepřesnými výrazy a hlavně, abychom nepopudili, ovlivňujeme falešně veřejnost. A záměrně. Předáváme nepravdivé informace. Začínáme se tak podobat Rusům. Vypadá to, že také u nás pravdivou skutečnost bude možno nalézt pouze v archivech a knihách renomovaných historiků. Ale kdo je bude číst? Veřejnost ne, ta se poveze na zveřejňovaných nepravdách.
Read more...