Maročané: „Až to praskne, padne půlka Česka!“
***
Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, pecialist na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění, spisovatel a fotograf.
Zařazujeme aktuálně vzhledem k blížícím se eurovolbám
Nedávný útok na slovenského premiéra Fica i události na FF Univerzity Karlovy v Praze nás inspirují k úvahám o krizi dnešní společnosti a poklesu morálky. Česká televize v sobotu věnovala jedno ze svých zpravodajství výhrůžkám slovenským politikům. Nejen tam se hovořilo o aktivním a zodpovědném přístupu slovenské policie k varováním a výhrůžkám. Nejde ale jen o Slovensko. V aféře Marokogate se vyhrožovalo i v Čechách. V březnu 2021 zatelefonoval pracovník českého MZV bývalé konzulce v Maroku J. Chaloupkové, že „může být ráda, že je ještě naživu, protože někomu vysoko sáhla na byznys“. Víza měla vydávat dle pokynů velvyslance Viktora Lorence bez ohledu na předpisy. Skoro o rok později se další osoba, také z personální sekce ministerstva vyjádřila, že si má konzulka dávat pozor, že si na ni mohou někoho najmout a zopakovala to o pár měsíců později znovu. Na rozdíl od policie slovenské se tomu pplk. Jan Šulc z NCOZ jen usmíval a odkázal na telefonickou linku 158.
***
Spadl zbrojařský magnát z posedu? K prokázání pokusu vraždy nebyly důkazy
Klíčový svědek o pandurech nic nepoví, ochrnul při podivné nehodě na lovu
***
Připomíná mi to historku známého z Německa. Žil v západní části SRN a k večeru byl napaden muslimskými migranty. Chtěli ho okrást a zbili ho. Policie mu pak ukázala cca 10 mužů, aby identifikoval násilníky. Ti jeho byli mezi nimi. Jednomu chyběl kus ucha, další měl uražený nos. V místnosti ale chybělo speciální sklo, které by umožňovalo, aby podezřelí mého přítele neviděli. „Co chcete, tady jsme v Německu, ne v USA,“ obořil se na mého kamaráda policista, když se divil, že ho možní útočníci vidí. A tak raději z obavy o svůj život nikoho neidentifikoval. Byly to známé firmy, které se již dopustily mnoha útoků, nic se jim ale nestalo a nikdo je nevrátil zpět do jejich států. Když o tom kamarád hovořil se sousedem, ten si postěžoval, že mu takoví migranti vyhrožovali na životě. Obrátil se na policii a policista mu řekl: „A jste živý, ne? Tak není co řešit.“ Asi by měl přijít, až ho někdo probodne. Takto si jistě výkon funkce policistů nepředstavujeme a vůbec to ani v ČR nenaplňuje slova na policejních autech o pomoci a ochraně.
S řadou českých policistů v aktivní službě či již mimo ni jsem hovořil v r. 2021 v předvolební době. Díky novináři J. Klímovi jsem se po natočení reportáže Stíny nad vízy v Maroku mohl spojit s Robertem Šlachtou. Ve Slovinsku se o něm nic moc neví, ale při cestách do ČR jsem ten rok všude viděl jeho velké reklamy, fotografie v zahradách, na ulicích, bylo vidět, že ho lidé podporují. Říkali, že už mají po krk korupce a všeho, co se v zemi děje. Že není koho volit a hledají novou stranu, která by s nepořádkem zatočila. P. Klíma sepsal s Robertem Šlachtou knihu o jeho působení v policejní jednotce bojující proti mafii napojené i na politiku. Věřil jsem, že jde o čestného muže, kterého ti korupční vystrnadili.
Když jsem s ním hovořil, byl velmi příjemný. Udělal si čas i v době, kdy byl v plné kampani
Musel vše rozběhnout, začít z nuly a získat si prostor na české politické scéně. To nebylo jednoduché. Média ho dost ignorovala, a i když během kampaně by měly strany získat rovnocenný prostor, aby se voličům představily. Přísaha byla mnohdy zapomínána. Na začátku ji ani nechtěli zvažovat do průzkumů. Strana si musela prorazit cestu k voličům, k reportérům, prostě ke svému životu. Byl to náročný úkol pro celý tým. Přísaháci se příběhu z Maroka ani nedivili. Jen pokývali hlavou – to je přesně to samé, co se stalo nám. A ti vízaři – to je jasné, peníze za jejich víza platí určitě někdo v Evropě, jsou to celé sítě. Bohužel je mnoho problémů v českém ministerstvu vnitra i policii. Proto kandidujeme, chceme to změnit, zlepšit. Víme, kde jsou ta slabá či černá místa. O NCOZ se bývalí detektivové vyjadřovali jako o úřednících, kteří již prakticky moc nešetří. Věnují se spíše sepisování papírů dle nových zákonů a ztrácí se operativní práce v poli, která musí být rychlá, efektivní a hlavně, chybí zájem o spravedlnost, o dopadení pachatelů a především o chycení podvodníků. Policie je často pod politickým vlivem a u některých případů se prostě řekne, že se šetřit nesmí.
Osobně jsem doufal, že by Přísaháci nějak pomohli, aby se šetření v Czech-Maroccogate pohnulo. Bylo zamrzlé na MZV i na policii, ale kroutili hlavou. Jedinou šanci viděli skrze volby, své vítězství a další aktivity. Nabídli dr. Chaloupkové, aby pro ně zpracovala agendu zahraničních vztahů a později i kandidaturu.
Měla být jedničkou v Praze. Jenže pak se v určitém momentu vše změnilo
Původní plán byl, že se využije její příběh. Zapadal totiž přesně do kréda Přísahy – spravedlnost pro všechny, všem rovnocenně, ne korupci, transparentní státní správa, pořádek.
Příběh dr. Chaloupkové byl příběh člověka, který svůj život zasvětil službě vlasti
Na první místo ve svém životě dala reprezentaci České republiky, pomoc českým občanům v nouzi, představení ČR v zahraničí coby moderní demokracie s bohatou historii, portfoliem lidských práv a vyspělou kulturou. Ve všech zemích, kde pracovala, byla velmi oblíbená a lidé si přáli, aby se tam znovu vrátila. Zanechávala pozitivní image o Česku a s těmito státy udržovala kontakty i po návratu do Čech. Byla kariérním diplomatem bez protekce, bez nějaké vysoce postavené rodiny, stranického zázemí či bohatého vlivného manžela. Sama se také chovala ke všem stejně. V Maroku odmítla korupci, nevydala víza v rozporu s předpisy lidem, kteří je chtěli zneužít k cestě do Francie a měli konat podezřelé úkoly a již se do Maroka nevrátit. Toto také řádně oznámila MZV. Za běžných podmínek by byl takový diplomat odměněn, ale protože zde se na podvodných aktivitách podíleli i další lidé, byla zlikvidována v rozporu s Evropskou směrnicí na ochranu oznamovatelů i českými předpisy. Spravedlnost šla stranou, stejně jako rovnost, kterou mají čeští občané teoreticky dle ústavy.
V realitě mají ale vedoucí pracovníci výhody, jejich chyby se skryjí, straní se jim a podřízení musí fungovat skoro jako nevolníci. Pokud nesplní protiprávní příkaz, přijdou o práci, o své jméno a jsou ponižováni
To vše přesně odpovídalo krédu Přísahy. Konzulka byla čestná a také vytrvalá. I když byla odvolána za velmi podezřelých okolností, dala se cestou boje za služební poměr, za čest a důstojnost, a to nejen pro sebe, ale pro všechny státní zaměstnance. Aby se to samé neopakovalo i dalším lidem v budoucnu.
Ten příběh boje za právo, pravdu, čest, za práva žen, za skutečnou EU, tedy za opravdové dodržování práva EU, ne jen na papíru měl být stěžejní pro předvolební kampaň Přísahy
Náhle se ale vše změnilo a dr. Chaloupkové bylo nabídnuto místo dvojky pro Středočeský kraj. Jedničkou byl druhý muž strany Tomáš Sochor, bývalý blízký spolupracovník R. Šlachty. Na Prahu se jako jednička přesunul Jiří Hynek, od r. 2011 prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Znal se dobře s T. Sochorem, voličům mohl být známý ze své neúspěšné kampaně na prezidenta republiky v r. 2018. Znal samozřejmě mnoho politiků (blízký si je např. se současnou ministryní obrany Černochovou), obchodníků atd.
Marocký příběh měl být spolu s dopravní infrastrukturou hlavním tématem kampaně ve Středočeském kraji
Nakonec se objevil jen v jedněch novinách. Sama Jana Chaloupková vystoupila v diskusi o zahraničních vztazích na AMO, ale jinak nebyla nikde vidět. Když probíhala televizní diskuse lídrů krajů, objevil se za ten Středočeský až třetí kandidát. Jednička, Tomáš Sochor měl nějaký podivný úraz. Nikdo o tom nechtěl moc mluvit, ale řada lidí z Přísahy naznačovala, že mohlo jít o nějaké zastrašování, a že jeho paní bude moc ráda, až kampaň konečně skončí. Na dotaz, proč Přísaha neposlala do televize Janu, vedení Přísahy odpovědělo, že neměla čas. Ona ale vůbec pozvána nebyla a o debatě předem nevěděla. Lhaní jsme sice v politice zvyklí, ale právě proto si mnozí Přísahu oblíbili, protože věřili, že to bude strana nová, slušná, ta, která nelže, nepodvádí a konečně změní směr české politiky. Přísaha lhala i na stánku v Praze, kam se dostavil novinář p. Šinágl s prostým dotazem, proč dr. Chaloupková nekandiduje v Praze? Odpověď, že bydlí ve Středočeském kraji, byla poněkud trapná. Všichni víme, že bydlí v Praze. Politici by měli být schopni odpovědět jasně, pravdivě a být schopni uhájit své pozice a rozhodnutí. Ne se schovávat za trapné lži.
Co se ale za tím vším skrývá?
Jednička na Praze p. Hynek je totiž předsedou asociace spojené se zbrojařským průmyslem. Zbraně hrají významnou roli v celém marockém případu. V r. 2019 jsme to ale nikdo netušili. Domnívali jsme se, že se jedná jen o „pouhé“ kšeftování s vízy, nebo-li snahu přivydělat si vydáváním víz podezřelým, kteří se přesunou do nějakého jiného státu v Evropě, a jsou za to ochotni hodně zaplatit (respektive někdo za ně). Jenže v Maroku se jednalo o něco jiného. Za vízy totiž byly obchody, které zařizoval prostředník Ahmed Bahaddou. Místo zaplacení za své služby, dostával víza pro negramotné, nevzdělané Berbery bez práce a financí, což mu mělo přinášet několik tisíc EURO. O jakou částku skutečně šlo, těžko říci. Pracovníci Královského paláce hovořili o 4-5 000 EURO, ale i Přísaháci potvrdili, že se jedná o celé sítě, které ilegální migraci organizují a jeden člověk představuje mnohem více.
Nevydáním jednoho víza tedy konzul sáhne na příjem celé síti a to se neodpouští
Tím více, když je to propojeno s dalšími transakcemi. Ahmed Bahaddou sám uvádí, že zajišťoval jednání pro významné české podnikatele, mezi nimi i Michala Strnada z Czechoslovak Group. Jednalo se o kontraktech této firmy do dalších států v Africe nebo o modernizaci starých tanků, které Maroko koupilo v Bělorusku. Strnadův Excalibur tuto zakázku skutečně později získal a tanky modernizoval. Část z nich se přesunula na Ukrajinu. Kolem zbraní se pohybují obrovské částky, ale také velké nebezpečí. Stačí se podívat na články českých webů, např. o nehodě zbrojařského magnáta Pavla Musela v r. 2010. Nehody v koupelnách, na posezu při honitbě atd. jistě nejsou náhodou a nehodou. Kolem zbraní se pohybují obrovské peníze, a tak mají všichni strach. Proto tedy zřejmě i ona varování s výhrůžkami vůči mně z Maroka a vůči dr. Chaloupkové z MZV. Onen vysoký byznys, o němž mluvil pracovník MZV, byl zřejmě mimo jiné spojen právě se zbraněmi.
Zbrojaři mají obrovskou moc a financují i kampaň politickým stranám a politikům
Ti chytří financují vlevo i vpravo, aby měli zelenou při jakékoliv sestavě vlády. Nebo ani nemusejí tolik, protože díky jejích enormní ekonomické síle s nimi chtějí být zadobře všichni. Jsou tam různé zájmy i strach. M. Strnad sponzoroval i kampaň pro prezidentské volby Miloše Zemana, byl jím pak velmi podporován a Zeman někde i uvedl, že je něco jako jeho agent (vyznamenal ho). Proto také Strnad přiletěl do Maroka v prosinci 2018 v době oficiální návštěvy premiéra Andreje Babiše. Obchodní program Babišovy návštěvy zařizoval právě Ahmed Bahaddou, muž zprostředkovávající víza podezřelým žadatelům. Bahaddou hovoří o Strnadovi jako o Mišelovi a jsou si prý velmi blízcí. Poté, co víza praskla, byl ale Bahaddou odstaven a velvyslanec s ním přestal mluvit a scházet se s ním. Měl strach, že by vše prasklo. Stačilo, že praskla víza. Zcela jistě to byl i pokyn z Prahy – ministr Petříček uvedl v článku p. Horáka Whistleblowerka v Černínském paláci. Když odhalila kšeftování s vízy, dostala vyhazov, že probíhala jednání o „marockých vízech“ ve vedení MZV. Tam se přemýšlelo, jak vše vyřešit, aby nic nevylezlo ven. Ale zvolila se špatná a hloupá strategie.
Prezentace p. Hynka coby jedničky v Praze měla ze strany Přísahy signalizovat zbrojařům, že Přísaha nepůjde proti nim, že nebude Czech-Maroccogate v kampani používat, a že jim nehrozí žádné nebezpečí
Možná s tím byly spojeny i některé finanční dary na kampaň. Kdo ví. Důvody podpory každé strany nejsou nikdy zcela jasné. Svou roli mohl hrát i Andrej Babiš. Robert Šlachta neustále zdůrazňoval, že není Babišovo béčko, jak ho nazývali politici opozice. Mluvil jsem se svým dobrým kamarádem od Pirátů a ten mi potvrdil na 100 procent, že béčkem byl. Hovořil jsem také s jedním levicově orientovaným politikem, blízkým bývalé vládě, tedy ČSSD i ANO a ten dokonce potvrdil, že mezi Šlachtou a Babišem byla jednání přes jistého prostředníka a A. Babiš doufal, že se mu Šlachta odmění za to, že mu kdysi sám pomohl, když přišel o místo u NCOZ.
Jenže pak se něco stalo a mezi nimi to zaskřípalo. To mohl být právě plán použít marockou story jako hybatele kampaně
Kdyby Přísaha neměla strach a jela naplno, určitě by získala více hlasů a vyhrála by ve volbách. Voliči by měli stranu, která by svá prázdná hesla mohla naplnit realitou a prezentovat kandidátem, který dle nich konal a za to je ničen. Jenže Přísaha téma potopila, ať již pod pohrůžkou či za nějakou odměnu. Šlachta se úplně odmlčel a ubral na tempu. V konci byl velmi slabý a při debatě lídrů stran se skoro neprojevoval. Při otázce Víta Rakušana na podvody s vízy v Íránu neměl odvahu Maroko otevřít a plně rozjet, čímž by získal podporu voličů a hlasy. Seděl v rohu a ani nehlesl. To něco znamená. Jeho zástupce se dokonce vyjádřil, že Přísaha není pro řešení sporů na velvyslanectví. A tím vše prozradil. Přísaha se dala koupit a začala papouškovat moto MZV, které podvody s vízy schovávalo za spor velvyslance a konzulky, a to nejen u Maroka, ale i u Íránu, Ukrajiny ad. Hlavně, aby se nic kolem víz neprokázalo.
Přísaha tedy zklamala, protože se odrodila svému původnímu krédu, záměru a nechala se ovlivnit
Na argument, že o víza přece nejsou spory, již Sochr odpovědět nedokázal a jen tiše řekl, „no, to ne“. Bylo to trapné. Člověk si říká, zda vůbec v politice lze najít slušného, čestného politika, který by opravdu myslel na dobro země, jejích občanů a ne jen na své výhody a peníze. Dr. Chaloupková takovou kandidátkou byla. Kandidovala s upřímným srdcem pro Vás, české občany, za skutečně lepší Česko, bez korupce, bez ponižování běžných občanů, za skutečně rovné příležitosti. Za důstojný život i důstojné podmínky v práci, respekt, čest a spravedlnost. Takových lidí je potřeba více. Ona je důkazem, že takoví lidé jsou, že nemusí být politika vždy zkorumpovaná. Někteří levicoví politici jí to samozřejmě vyčítali, že „politice nerozumí, tam je přece korupce vždy“. Na to říkáme my demokraté velké NE.
My nechceme korupční politiky, podvody a lži
A to platí i o volbách do EU. Hodně se o nich mluví, ale co dělají kandidáti v realitě? Pomohli opravdu v nějakém konkrétním případu? Premiér Fiala hlásá slušnost, ale když ho chudá dívka z Čadu (která zůstala bez práce díky planým slibům práce od českého velvyslance Lorence v Maroku) požádala o pár korun na jídlo a uhlí, aby si mohla ohřát jídlo pro sebe a své malé dítě, odpověděl, že nemá příslušný rozpočet. Dívka chtěla případně pomoci s nějakým malým projektem, nechtěla žebrat, ale mít šanci pracovat. Po krásných letech v Maroku, kde pracovala i jako modelka a zdarma udělala mnoho práce pro české velvyslanectví v Rabatu, se jí Česko odvděčilo tak, že pro ni nemá ani pár korun.
EU potřebuje velkou reformu
Potřebuje politiky, kteří svá slova uvedou do praxe a budou žít tak, jak slibují a jak hlásají ve své kampani, ve svých heslech. Zatím mnohé zůstává pouze v deklaracích, a proto lidé ztrácejí pomalu naději na budoucnost EU i sebe sama. Evropa ale musí být jednotná, silná a aktivní. Proto je potřeba posílit ducha kooperace, nelze tolerovat, aby si členské státy prosazovaly své zájmy na úkor druhých a porušovali právo EU. To je i případ víz v Maroku.
Česko se stalo dírou, skrze níž se přesouvali podezřelí lidé jinam
Ani nemuseli do Čech přijet, stačilo české schengenské vízum využít na cestu do Francie. Takto si spolupráci nepředstavujeme. Evropa je jedna, nejsou žádné vnitřní hranice a každý člen musí být odpovědný. I když jsou zbrojní zakázky důležité a jak řekl p: Hynek v Hradci Králové na úvodním sněmu Přísahy v r. 2021 „zbrojařské zakázky přinášejí do státního rozpočtu okamžitě mnoho peněz a zaměstnanost“, to není důvod pro podporu podvodů. Ti, kteří se na těchto kontraktech podílejí, musí obdržet příslušnou finanční odměnu. Ale nelze propojovat vízové mafie se zbrojním průmyslem. To je proti duchu kooperativní, demokratické, jednotné a slušné Evropy. To je inspirace pro reformu Schengenu a mnoha politik EU. Je třeba posílit kontrolní mechanismy a zajistit dodržování toho, na čem se státy spolu dohodnou.
A příště již opravdu o kárném řízení na MZV!
***
Komentář
Osobně jsem informoval několik pravicových a levicových politiků z EU i Parlamentu ČR, včetně známých novinářů a politologů. Byli „překvapeni“ a samozřejmě nic neudělali. Byl mezi nimi i europoslanec Alexandr Vondra. O vízech ví, nekonal, přitom na plakátech vyzývá za „Bezpečnou Evropu a silnější Česko“. Odvahu nemá vůbec. Podobně se zachoval zbrojař Jiří Hynek na vernisáži knihy „Ano pane ministře“. Sotva jsem začal rozhovor (seděli jsme vedle sebe), následoval brzký odchod (jen mi sdělil, že s Přísahou už nemá nic společného). Také poslušný, bez osobní odvahy, předstírající co by rád byl a není. Dříve uvedl, že pokud je M. Strnad zapojen do uvedených vízových podvodů měl by z toho velké problémy. Takoví lidé udělají vždy vše pro udržení svého „dobrého bydla“. Nedivme se mediálnímu mlčení mainstreamu, včetně veřejnoprávní ČT. 
Svoboda slova a právo veřejnosti na informace už dávno naši zemi opustily. Puštěno je jen to, co dovolí skuteční mocní, které poslušně poslouchají námi zvolení občané zákonodárci, či (ne)závislá média.
Jediným, koho jsem si z Přísahy vážil, byl plk. Jiří Komárek. Mafiáni ho chtěli uplatit 10 miliony korun. Nedal se, jak píše zlikvidovaný šéf Reportérů ČT Marek Wollner ve své knize Reportér na odstřel (str. 287).
Koalice Spolu je vskutku všehoschopná – vyzývá k eurovolbám 7-8. května (budou 6-9. června). Doufejme, že to je práce opozice, komunistů či GRU, jinak Bůh s touto zemí…
Věřme, že nadcházející volby nastartují potřebnou změnu a nenaplní se proroctví Maročanů: „Až to praskne, padne půlka Česka!“
Jan Šinágl, 22. 5. 2024
Mezinárodně uznávaný nezávislý novinář, publicista, politolog, t.č. postihován v zemi EU (za svobodu slova a právo veřejnosti na informace) na majetku i zdraví. Angažovaný občan, dvacet let hájící pravdu, spravedlnost a zachování demokratických hodnot. Občan České republiky a Švýcarské konfederace, respektovaný demokratickými občany Evropy. 30 let života v totalitě, 20 let v demokracii, 20 let v postotalitě.
***
Read more...