Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 23.06.2024 15:13
    Dotaz na soudkyni Bochňákovou: Jelikož vim, že čte tyto články ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 17:45
    Česká společnost Dvakrát zažila totalitu. Šest let nacistickou ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 11:13
    Od dob působení Otakara Motejla se mnoho na tomto úřadu změnilo ...

    Read more...

     
  • 18.06.2024 10:48
    Nejlepší policie na světě? Aktuálně je v médiích, že Karlova ...

    Read more...

     
  • 17.06.2024 12:39
    Martin Michal byl několikrát upozorněný na osobu LP. Jak se LP ...

    Read more...

     
  • 17.06.2024 10:28
    Svůj komentář jsem napsala pod tento Váš příspěvek na FB. Mám ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Chleb a hryMoc lidí o práci jen žvaní, kdo tvoří skutečné hodnoty? Zničující nepoměr narůstá a následky budou stále více citelnější a zničující pokus se společnost včas neprobudí. To je vždy dáno její (ne)vyspělostí. „Bez poctivé práce nejsou koláče“. Na dluh dnešních i budoucích nelze žít věčně. „Chléb a hry“ končí, jako každý blahobyt na dluh. JŠ

***

Varovný příklad ekonomického i politického neúspěchu Brexitu, přijetí nevyhnutelnosti celoevropského řešení migrační krize a konečné pochopení toho, že se z prosté informace stala zbraň hromadného ničení by pro tak potřebnou diskusi byly dobrým začátkem. Otázkou však zůstává, jestli o takovou sebezáchovnou diskusi stojí populistické politické subjekty jako ANO a SPD, oslovující v této kritické chvíli skoro polovinu českých voličů.

Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je jen prvním zahřměním už dlouho se blížící bouře. Česká společnost ji nechce vidět a není na ni připravena. Pro „nás“ se nic neděje, a tak je důležitější sledovat, jestli bude překonán historický návštěvnický rekord na mistrovství světa v ledním hokeji nebo se rozčilovat nad zásahem policie proti fanouškům, kteří chtěli „jen“ oslavovat titul mistra ligy po utkání přímo na ploše stadionu. Že se to nesmí? Koho to zajímá? „Naši kluci“ přece vyhráli…

Většina české politiky si toho nevšímá a není dokonce ani schopná si radikální proměny světa všimnout. Nechápe, že to, co se děje na druhé straně zeměkoule, se může bezprostředně dotýkat České republiky. A ještě méně rozumí tomu, že bez aktivního vystupování a spolupráce v rámci Evropské unie nemá sebemenší šanci se bránit.

Čínský náskok

Jako příklad uveďme náskok čínského, státem podporovaného automobilového průmyslu v rozvoji spotřebních elektromobilů levnější třídy. Díky státní podpoře výzkumu, nových technologií a robotizace i přímým státním subvencím a lacinější pracovní síle jsou dnes čínské automobilky schopné vyrábět ve srovnatelné kvalitě až o čtyřicet procent levnější modely než jejich evropští či američtí konkurenti.

Automobilový průmysl je přitom největším průmyslovým odvětvím v České republice a sám vytváří skoro desetinu hrubého domácího produktu (HDP) a dvacet šest procent veškerého českého exportu. Bez společné vyjednávací pozice Evropské unie, která je jako celek pro Čínu nejdůležitějším světovým obchodním partnerem, by osamocený český automobilový průmysl neměl šanci přežít. K takovémuto „detailu“ žádný český „vlastenec“, ohánějící se „národními zájmy“, „diktátem Bruselu“ a „suverenitou“ ani nemukne.

Víra ve vůdce

Ve chvíli, kdy by česká společnost nejvíce potřebovala rozumět svému místu ve světě, stále ještě nemá dostatečně silnou, početnou a respektovanou elitu, která by dokázala klidně a pozitivně vysvětlovat, vzdělávat a inspirovat zbytek společnosti. Příliš nepočetná polistopadová elita české společnosti sama nemá dodnes jasno o základních otázkách státnosti, právního státu a politické kultury.

Naše potíže s evropeizací, což není nic jiného, než pochopení a přijetí rovnoprávné spoluzodpovědnosti za podíl na rozhodování největšího ekonomického a politického subjektu světa, jsou jenom naší chybou.

Kdo z ukřičených českých „vlastenců“ vnímá, že Rusko v posledních letech ovládlo Západní Afriku a spolu s ní nejdůležitější cestu pro nelegální migraci z afrického kontinentu do Evropy?

Svět se proměnil a zapšklé národovectví, požadující sebeizolaci a protežování čehokoliv „našeho“ na úkor kvality i budoucnosti všech, je dnes už jenom jistou cestou ke krachu a zotročení nedemokracií.

Neexistence i pouhá slabost otevřených, trpělivých, důstojných a o právo opřených elit otevírá znejistělému společenství bez sdíleného chápání hodnot, kultury a pravidel demokracie jedinou cestu – k víře ve vůdce a opatrovníka, který „lid“ opět jednou zbaví zodpovědnosti a starostí za vlastní životy.

Ve společenství spotřeby a zábavy za každou cenu jsou hledání a výchova elity a respektu k ní, samozřejmě, velmi obtížné. České společenství si navíc elitu tradičně plete s politiky, tedy pouhými držiteli moci. Elitu společenství však definuje hledání a formování společného hodnotového rámce a historické paměti bez ohledu na momentální moc. Politika, jako vyvažování aktuálních zájmů a vlivů, by se tomu měla dlouhodobě přizpůsobovat.

Je kruciální otázkou, zda ve chvíli nastupující krize v české politice může vzniknout soustředěný konsenzus demokratických sil ke spuštění tvrdé a otevřené informační ofenzivy. Je česká politika vůbec schopná najít minimum shody a definovat, co je český národní zájem?

Celý článek>

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)