Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Co český šlechtic zažil v Praze

Je jich stále méně: současní svědci v České republice, kteří mohou ze své vlastní zkušenosti vyprávět o krutostech proti Němcům. Hrabě Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg z jedné z nejstarších českých aristokratických rodin zemřel 19. ledna ve věku 97 let. Konec války zažil Sternberg v Praze. Vzpomněl si nejen na sovětské tanky na Malé Straně a na barikády poblíž Národního divadla, ale také na zločiny spáchané Čechy. „Byl to příšerný pohled,“ hlásil před lety ve vysílání Československého rozhlasu.

"Ve Vltavě plavaly mrtvoly. Byly to mrtvoly starých žen nebo dětí, protože němečtí muži byli stále na frontě. Členové „revolučních gard“ odvlekli Němce z jejich domovů a hodili je do řeky. V Tyršově domě byla zřízena německá polní nemocnice. Zranění museli jít ven a byli zastřeleni. Mrtví tam leželi, lidé kolem nich procházeli. To je mé poslední vyjádření, už o tom nechci mluvit. Byl to pro mě psychický stres, že lidé jsou schopni něco takového udělat. "

Píše se na Radio Prague International. Sluší se dodat, že Československo bylo předurčeno k zániku nikoliv sudetskými Němci, ale založením diskriminačního státu, kde bylo upřeno právo na existenci jednotlivým etnikům. Bylo tak flagrantně porušeno 14 Wilsonových bodů. Hlavní odpovědnost nesou T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Ten jako president dílo zkázy dokonal – nezavelel k obraně vlasti v roce 1939, utekl zbaběle do zahraničí, spojil se s Kremlem a značně přispěl k vyhnání 1/3 obyvatelstva po válce. Stal se tak válečným zločincem, který prodal zemi kvůli vlastním, nízkým, politickým a mocenským ambicím. Vůči našim staletým spoluobyvatelům jsme se dopustili genocidia, etnocídia a democídia. Dodnes jsme se za tyto zločiny proti lidskosti nedokázali omluvit. Presidenti SRN se za zločiny nacismu omlouvají neustále. Naši presidenti k tomu odvahu dosud nenašli. JŠ

***

 15. 3. 1939: Edvard Beneš, přelstil sám sebe – národ zaplatil krví a duší za jeho krvavý úpis komunistům

Dne 21.března 1991 vstoupil v platnost zákon o „mimosoudní rehabilitaci“. Jednalo se o návrat nemovitostí a pozemků, které byly v letech 1948 až 1989 komunisty zkonfiskovány nebo znárodněny. Tzv. Restituce se po politické změně stala důležitým prvkem ekonomické transformace v Československu.

Odpovídající objety musel splácet nejen stát, ale i současní vlastníci, kteří je koupili za komunistické vlády. V mnoha případech byl návrat ztížen tím, že příjemce musel mít trvalé bydliště v ČSFR a později v České republice. To bylo zrušeno Ústavním soudem v roce 1994. České občanství zůstalo rozhodující.

Tomáš Baťa: „Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“

Jan Antonín Baťa (z projevu 5.8.1938, video níže): „Cesta našeho národa k lepšímu příští musí být zahájena školou. Pozvedneme se, až když vychováme generaci občanů schopných a ochotných sloužit životu svému, své rodiny a ostatních a to celou silou své osobnosti. Naučit míře studu v braní a rozkoši v dávání. Našim lidem nevadilo, když byli a jsou předmětem veřejného soucitu. Tu převýchovu našeho lidu a lepší výchovu mladých nepotřebuje vážení Baťa ani Zlín. Vy ji potřebujete, vy sami, pro lepší vaše příští a pro lepší budoucnost vašich dětí.“

 ***

Národní soud versus Jan Antonín Baťa – osud velkého čs. podnikatele a vlastence

***

1918: Osmihodinová pracovní doba, Neomezené mzdy,  Rovnost žen a mužů / 1924: Letecká reklama / 1925: Starobní důchody cizím ševcům / 1926: Zaměstnávání nevidomých a handicapovaných / 1927: První pásová výroba v ČSR, Nejmodernější nemocnice v Evropě / 1929: Papírové krabice na mléko, První autoškola v ČSR, První dětské školní autobusy / 1929-1939: Dálnice, 1930: Pětidenní pracovní týden, První značení slepičích vajíček, Nemocenská v plné výši, Povinnost platit si dvojité sociální, zdravotní a důchodové pojištění 1930-1943: Výstavba vlastních měst a obytných čtvrtí / 1931: Spolupodílení se na ceně vzdělávání -– Rovný přístup ke vudělávání dívek a chlapců 1932:První vlastní obchodní námořní přeprava v ČSR / 1933: Experimentální pěstování kaučuku /1934: První eskalátor a samoobsluha v ČSR, Nejvyšší počet studujících cizinců v ČSR /  1935: Letecký taxík / 1940: Dvouhodinová obědová přestávka, První v Evropě a druzí na světě ve výrobě umělého vlákna,  Firemní sítotisk.  

Pohřbu se zúčastnilo neuvěřitelných 150.000 lidí! Místo pohřební hudby zněly sirény a zvony. Nejsilnější dojem v účastnících zanechalo, když rakev s ostatky Tomáše Bati opouštěla areál továrny za zvuku sirén… Vše bylo zorganizováno za dva dny – baťovsky…

„Jde o otázku identity dotčených osob. Není akceptovatelné, že české soudy naše občany identifikují jako Němce. Masivním způsobem tím ořezávají suverenitu našeho státu,“ zdůvodnila žalobu ministryně zahraničních věcí Lichtenštejnska Katrin Eggenbergerová.

* * *

Lichtenštejni patří k českým dějinám a nemálo se zasloužili o rozkvět území bývalé Bohemie. Nikdy nekolaborovali, naopak se jasně postavili proti nacismu. Přesto jim byl na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek. Ani za 30 let po listopadu 89 jim nebyly české soudy schopny vrátit sprostě ukradený majetek a Česká republika schopna omluvy.

Nepochybně tak bude následovat další ostuda naší země, tedy i nás občanů. Lichtenštejnsko podává žalobu k ESLP ve Štrasburku. Dne 25.6.2020 ESLP konstatoval, že „česká justice je disfunkční“ a porušuje vnitrostátní právo na „ostří nože“.

Cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě uhájilo vrácení části pozemků. Státní pozemkový úřad se je snažil získat zpět neprávem, potvrdil Nejvyšší správní soud.

U restitucí platí základní omezení – nevracejí se majetky, které byly zabaveny podle poválečných dekretů československého prezidenta Edvarda Beneše namířených proti Němcům, Maďarům a kolaborantům s nacisty. Rozsudek, který ve středu vynesl Nejvyšší správní soud, však ukazuje, že Benešovy dekrety nemusí být překážkou restitucí vždy. Konkrétně tehdy, když stát vydání majetku nejprve odsouhlasí a později už restituci není schopen legálně zvrátit. Soud zamítl kasační stížnost Státního pozemkového úřadu, který předtím narazil s opravou svých dřívějších rozhodnutí o vrácení zemědělských pozemků Cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě.

… Nakonec se Edvard Beneš dostal do situace, kdy zkoušel zachránit trosky svého díla, ale hlavně sebe a svou pověst. V den, kdy se 15. září 1938 britský ministerský předseda Neville Chamberlain schází s Adolfem Hitlerem, pověřuje Beneš ministra Nečase tajným úkolem. Posílá po něm francouzskému ministerskému předsedovi tajný plán, v němž navrhuje odstoupení sudetoněmeckých oblastí v rozsahu 4000 až 6000 km² a přesídlení 1,5 až 2 milionů Němců z vnitrozemí, a v příloze Nečasovi zdůrazňuje: „Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází z Čech! Neříci, že to pochází ode mne! Neříci to ani Osuskému! Žádám, aby s ním o tom nebylo mluveno. Tyto papíry zničit!“ Ano, hlavně, aby se národ nic nedozvěděl! Když s tajným návrhem neuspěje, hraje vabank a vyhlašuje mobilizaci. Směrem ven se tak Beneš pokouší vyhrožovat i vydírat, směrem domů vzbuzovat plané naděje.

Aktualizováno 7.8.2022: Setkání v Brně: 17. vzpomínka na brněnský Pochod smrti -Laureáti Nobelovy ceny narozených na území Čech, Moravy a Slezska… - Věda nese mnoho sudetoněmeckých názvů - Rozpad Československa, konec jedné lži

***

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

O Pouti smířeníinformovala ČTK. Více jak 5 000 „Pochod smrti“ z 30 000 obyvatel města Brna nepřežilo, mezi nimi ženy děti a starci. Program, další podrobnosti afotografie z letošní Pouti smíření.Úvodní píseň a skvělé projevyv češtině a němčině před začátkem Pouti smíření.

Přijelo hodně lidí z Německa. Počasí bylo výborné, podpora Policie ČR po celé trase, pozorní organizátoři a dobrovolníci, přátelská nálada všech, takový byl letošní ročník. Obrácení směru pochodu je symbolickým návratem k pravdě. Téma bylo i Ukrajina. Neočekávalo se, že se dějiny v Evropě budou opakovat. Na jedné moravské farnosti ubytovali 15 žen z Ukrajiny s dětmi. Dne 27.5.2022 se před dveřmi fary narodila holčička (nestihl se převoz do porodnice). Dostala symbolické jméno Viktoria. Kázání Papeže Františka k zabrání Krymu v roce 2014 je stále aktuální (od 23:10 min.). Navazuje na ni modlitba z března letošního roku, kterou sepsal neapolský arcibiskup Domenico Battaglia (od 32:00 min.) Dějinami nehýbají davy, ale jednotlivci, kteří nemusí být vždy vidět. Naše německé krajany „vyháníme“ už 77 let! Své vlastní zločiny proti lidskosti „zaháníme“ také 77 let?! Kdy mravně dospějeme? Je nejvyšší čas, abychom si dějiny nezopakovali.

Považuji se také za Bohemiana (i mé příjmení se vyskytuje ve starobavorském slovníku). TGM chtěl původně založit stát podle švýcarského vzoru, který tvoří vzájemně nezávislá etnika, hrdá na svoji kulturu a původ, ale v zahraničí vystupující jednotně jako hrdí Švýcaři. Poté co si TGM uvědomil, že by neměl potřebný rozsah moci, změnil názor. Založení Československabylo neštěstím, jak prozíravě řekl dr. Emil Hácha. S následky se potýkáme dodnes.

Dokavad se nezačneme zajímat o duchovní hodnoty a materiální nám budou přednější, do té doby budeme podřizující se společností, zrazující sama sebe.

Hlavním ublížením českému národu Eduardem Benešem vidím v tom, že odmítl bojovat i když Češi v té době si to přáli, měli chuť a tradice legionářů ještě žila.

Následek pokoření před Velkoněmeckou říší s našimi zbrojovkami, ochranou hranic a hlavně s nadšením a odvahou národa "jít do toho", ublížilo psychice společnosti tak, že po válce jsme museli být osvobozeni. Řeči, o tom, že bychom trpěli, měli rozbitá města, jsou nejen výmluvou před ostatními národy Ruska, Polska, Beneluxu Francie a tak dále, jsou ubohé proto, že po válce jsme se chovali jako "vítězové" na úrovni skutečných vítězů, hrdinů, kteří za naši svobodu i životy bojovali a umírali Rusové, Poláci, Anglosasové. My jsme měli nepoškozená Hradčana, zato psychika národa byla v mínusu. Kdybychom bojovali, měli hrdiny jako jiní, nikdy bychom nepřipustili komunisty k moci.

Hrdost a statečnost a vědomí sounáležitosti by nám to nedovolily. Nežli nás komunisté zadrátovali, mnoho statečných a uvědomělých Čechů odešlo, protože věděli, že sovětská pomoc bude dalším útlakem národa. Dodnes po 75 letech, naše nesourodost, rozpolcenost, ukazuje kam vede dobrovolné ponížení a strach.

… Některé rozsudky byly v náš prospěch, například u Krajského soudu v Ústí nad Labem nebo brněnského krajského soudu, jiné ve prospěch českých úřadů. Držíme se argumentu, že Benešovy dekrety se na nadaci a knížete samotného nevztahují a že byly zneužity proti všem lichtenštejnským občanům. 

 … Ať soudy dopadnou jakkoliv, současná rodina Lichtenštejnů nadále tvrdí, že považuje za povinnost ponechat kulturní a přírodní dědictví přístupné veřejnosti. “Například bychom se mohli pokusit založit příhraniční kulturní území v trojúhelníku tvořeném Českou republikou, Slovenskem a Rakouskem. Znovu bychom propojili oblasti, které kdysi proměnili knížecí odborníci na přírodu a zahradnictví v jednu z nejdůležitějších historických kulturních krajin v Evropě."

… Jihomoravský historik Jiří Kacetl se případného navrácení bývalých statků Lichtenštejnům neobává. “Stát by mohl věnovat svoji energii a prostředky na jiné chátrající kulturní dědictví”. 

Proti proudu. Tak zní heslo rodu, jehož potomci se snaží kráčet proti podivným dějinám naší země v minulém století – Modrá krev 1/10 Salmové - „Já su jak cigán, ten se cití doma tam, kde spí.“ - „Vše dobré pochází od Boha.“ - Z kázání: „Národ, který se neumí vyrovnat se svou minulostí spravedlivě a v pravdě, nemůže mít dobrou budoucnost. Vaše rodina přinesla během staletí do tohoto kraje mnoho dobrého.“

Až z článku Kristiny Žantovské jsem se dozvěděl tuto smutnou zprávu…

Bylo mi ctí, dne 3.9.2011, na osobní pozvání paní starohraběnky, se smět zúčastnit oslavy „270 roků radosti ze života“ tohoto slavného knížecího rodu.  Na osobní setkání s paní hraběnkou nelze zapomenout! Všimněte si do pozvánky vlastnoručně vepsaného jména pozvaného.  Poslechněte si její přivítání hostů v češtině a němčině a slavnostní mši. Čest její památce, jako posla hodnot společnosti, které nám dnes tak zoufale chybějí. Vaše ctihodnosti, přijměte prosím moji omluvu za moji neúčast při posledním rozloučení…

Dne 1. ledna 2023 převzal Václav Bálek předsednictví Rady OSN pro lidská práva. Nové Sudetoněmecké krajanské sdružení Bavorsko mu při této příležitosti blahopřálo. 

***

Dobrý den, vážený pane Bálku,

za pár dní, 1. ledna 2023, se ujmete své nové funkce předsedy Rady OSN pro lidská práva, do které jste byl zvolen. Jsme si jisti, že to byla dobrá volba a že se Vám na nové pozici bude dařit.

Skutečnost, že se nyní jako představitel České republiky ujímáte tohoto úřadu, nás naplňuje nadějí, že této příležitosti využijete a budete naléhat na svou zemi, aby konečně uznala lidská práva sudetských Němců z „druhého kmene“ České země zrušením těchto vyhlášek a zákonů.

Nejdůležitějšímu orgánu OSN na ochranu lidských práv bude poprvé předsedat Čech: Václav Bálek, dosavadní stálý zástupce České republiky při OSN v Ženevě, byl v prosinci zvolen předsedou Rady OSN pro lidská práva. Ministr zahraničí Jan Lipavský hovořil o velkém diplomatickém úspěchu své země. Zvolení diplomata považuje za potvrzení "dobré pověsti" Prahy při prosazování a ochraně lidských práv ve světě. Bálek prohlásil, že jako předseda bude usilovat o to, aby Rada plnila svou preventivní roli a prostřednictvím dialogu a spolupráce předcházela porušování lidských práv.

Za takového politika a poslance se nemusí slušný občan České republiky stydět.

Strávil jsem v bavorském Hofu tři dny. Pořídil 169 fotografií a 60 videí, včetně fotografií z nádherného města Hofu. Další zpravodajství následuje později (čekají mne tento týden tři soudy), včetně informací o dění, které veřejnoprávní média zamlčela. 

Setkal jsem se s mnoha lidmi, i výše postavenými, z obou stran. Poslanec Bělobrádek to vystihl přesně ve smyslu – „Co proti nim máme, vždyť jsou jako my?“. Dáte mu za pravdu, pokud si prohlídnete fotogalerie a krátká videa s mnoha tématy (následují později) – Fotogalerie Hof – Fotogalerie Freiheitshalle.. Obávám se, že takto kompletní zpravodajství nikde jinde nenaleznete. Na invalidním vozíku jsem potkal i nejstarší účastnici – 101 let. Řekla mi, že je to pro ni dárek Boží, moci se ještě zúčastnit (její dcera mně slíbila poslat maminčin příběh). Až v druhé půlce Krajanského dne si pozorný prodavač všiml, že mám označení novináře a upozornil mne, že platit nemusím. U akreditace mi to sděleno nebylo. Obsluha mi nedovolila vyfotografovat si listinu přítomných médií se jmény novinářů (pouze média). GDPR se plíží všude jako nezastavitelní plíseň na úkor zdravého rozumu. Je upozaděn a „rozum“ přebírají tisíce nesmyslných zákonů. I tak děkuji pořadatelům za snížení mých nákladů za práci zdarma pro svobodu slova a právo veřejnosti na informace.

***

Boží požehnání domu: Kde Víra, tam Láska – Kde Láska, tam Pokoj – Kde Pokoj, tam Požehnání – Kde Požehnání, tam Bůh – Kde Bůh, tam žádná Bída

***

V den zahájení byly přítomny z ČR pouze NOVINKY a deník PRÁVO (ČT jsem nikde nezahlédl). Je smutné, že se nedostavil velvyslanec ČR ve SRN. Jediné co jsem nestihl navštívit byly kouzelné bavorské hospůdky, tak snad příště:-) J.Š.

„Už nejsme nepřátelé.“ Sudetští Němci vyslali Česku důležitý signál, Bělobrádek ocenil možnosti spolupráce.

Jak agent Kremlu Edvard Beneš zaprodal Československo Sovětskému svazu

Sudetoněmecký den 2022: Krátká zpráva předsedy okresního obvodu Johanna Slezaka a další postřehy, které média zamlčela

V Ústí nad Labem právě probíhá netradiční výstava. Kde jinde jsou auta, tam je 50 náhrobků na ulici před městským muzeem, seřazených v řadách jako na hřbitově.

Náhrobky jsou však na dřevěných paletách, přivázaných kovovými pásy. Některá jména lze stále rozpoznat. Na jednom z náhrobků je dokonce kovový kříž. Většina z nich ale nápis nemá. Silniční provoz se řítí kolem v pozadí. Mezi řádky říká německy a česky: Odpočívej v pokoji!

Lidé znovu a znovu zastavují. Většina z nich ví, o co jde: německé náhrobky, kterých jsou v celé pohraniční oblasti desítky tisíc, často opomíjeny a zanedbávány. Ti, kteří se o ně mohli starat, byli po druhé světové válce vyhnání.

(NE)OBYČEJNÍ: Navzdory závisti, navzdory příkoří. Potomek Waldsteinů Hermenegild Jireček vzkřísil rodové panství na Třebíčsku 

Chlapec s aristokratickým původem vyrůstal ve skromných poměrech ve vsi plné zarytých komunistů. Vzpomínky na tu dobu nejsou moc hezké. Je to vidět ještě teď. „Naštěstí jsem si našel i pár dobrých kamarádů, já jsem takový problém neměl. Ale hlavně moje maminka zkusila hodně příkoří. Bylo to cítit na každém kroku, lidi jí dávali najevo opovržení a nenávist. Jednou jsem chtěl jít na pálení čarodějnic na kopec nad vsí. Tak jsem se tam šli podívat. Když jsme se vraceli, matku někdo zezadu trefil kamenem,“ odhaluje jednu smutnou událost z dětství v Čechtíně Hermenegild Jireček. 

Pro maminku to bylo velmi bolestné. Ve třicátých letech se podílela na nové podobě zámečku, kdy se zasloužila o přístavbu dalšího patra. Najednou se tam, kde to měla tak ráda, sjížděli tehdejší papaláši jako Štrougal, Fojtík a Lenárt, aby si tam mohli užívat. „Měli tady mejdany. Nahoře byli ministři a další prominenti, pod nimi v patře ředitelé a úplně nejníže kuchaři, personál a řidiči.“

Způsobem odpovídajícím stavu společnosti, deformované dějinami. Stále citlivé společenské téma, které účelově využívají politici k získávání přízně voličů. Stačí oslovit pudy, emoce a voliči podpoří politiku, která jde proti jejich zájmům a zájmům země.

Za vše hovoří volba presidenta z roku 2013. Karel Schwarzenberg byl jasným favoritem a nepochybně by i vyhrál. V den volby, v rozporu s volebním zákonem, byl v nejčtenějším, bulvárním deníku BLESK uveřejněn inzerát na celou stránku s textem: „Naše první dáma bude Němka“  – a Miloš Zeman zvítězil. Neplatnost volby se neřešila. Země se tak místo kultivované a vzdělané první dámy, dočkala novodobé Marty Gottwaldové.

„Gestapismus český se navlásek podobal nacistickému. Oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadraženosti?“ Václav Černý

„O odsunu Postupinská konference nerozhodla. Upřesnila jen podmínky a vzájemnou spolupráci. Odkazem na PK se zbavujeme vlastní odpovědnosti. Jediná věta týkající se odsunu: Mocnosti berou na vědomí odsun týkající se německé národnosti z ČSR, Polska atd. Nic více tam není.“      

 * * *

O tom, jestli začal odsun Němců z poválečného Československa rozhodnutím Postupimské konference, je dnešní Jak to bylo doopravdy. Rekonstrukce Ivany Chmel Denčevové začíná ve válečném Londýně, na sklonku ledna roku 1945.

Edvard Beneš se za účelem dosažení etnicky homogeního národního státu po válce se vracel do ČSR přes Moskvu, z toho je zřejmá jistá dominance komunistů.

12. Beneš 12.5.1945 Brno: „Ten německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se. Vyčítal světu tupě, nebo fanaticky zabíjet a sám zabíjel. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidský a snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna, jedna veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (A český lid se vzepřel? J.Š.)

Později: „Po vybudování nového poltického života a postavení nového našeho domova bude třeba nově formovat politické strany a zredukovat jejich počet proti době předválečné. Nově vyzvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku.“

Oldřich Tůma: „Žádný legitimní právní podklad pro divoký odsun neexistoval. - Všechny politické strany s odsunem souhlasili – budovaly si image.“

Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.

Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.

Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“

A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.

Prezident Miloš Zeman se v minulých dnech omluvil srbskému prezidentovi za účast Čechů při bombardování Jugoslávie v roce 1999. Za podíl jiných Čechů na násilí páchaném po válce na německých civilistech se ovšem nikdy nekál.

***

Svědci násilí na německých civilistech těsně po skončení druhé světové války stále žijí. „Táta se z lágru vrátil v úplně zakrvácených šatech. Jeho úkolem bylo vozit umučené na hřbitov,“ vzpomíná 86letá Magda Korandová na šok, který utrpěla jako desetiletá školačka, když byl její otec propuštěn z internačního tábora Hanke v Ostravě. Němečtí civilisté byli na jaře i v létě roku 1945 lynčováni a zabíjeni Čechy na území celé republiky.