Už dne 9. července 1968 se mezi Zobtenem a hřebenem před ním utábořila sovětská tanková jednotka a obrněná pěchota, která se připravovala na přepadení. …
***
Tento dopis s dobovou svědeckou zprávou jsem obdržel poštou 18. dubna:
Vážený pane Šinágle, milý kamaráde,
setkali jsme se po březnové vzpomínkové akci 2. března 2024 ve vídeňské Steingasse a šli společně na vlak S-Bahn do Prahy. V roce 1968 jsem chtěl navštívit hrad Karlštejn. Byl uzavřen kvůli invazi vojsk WAPA. Cestou do Plzně jsem projížděl Žebrákem a ještě téhož dne jsem dojel do Horního Rakouska. Přikládám článek, který jsem napsal o událostech v Čechách a který vyšel v rakouském vojenském časopise v roce 2004.
Se kamarádským pozdravem!
Dr. Peter Aumüller
***
O loajálním postoji obyvatelstva svědčí následující událost: v Plzeňské ulici jsem si všiml disciplinovaného dlouhého pohřebního průvodu směrem k pražskému Západnímu hřbitovu (Háje), zaparkoval auto a připojil se k pohřebnímu průvodu. Všichni kolem mě šli nebo čekali v tichosti. Na nic jsem se tedy neptal - zjistím, co se stalo. Nakonec se na hřbitově ti, kteří přišli, přesunuli k otevřenému hrobu. Když jsem přišel blíž, uviděl jsem za hrobem televizní štáb - z ORF. Dva muži mi řekli, co se stalo. Na Václavském náměstí běžela za tramvají mladá matka. Sověti si mysleli, že odpálila výbušné zařízení, utíkala a zastřelili ji. Málokdo z truchlících tu ženu znal osobně. Smuteční průvod tisíců Pražanů byl působivou demonstrací proti okupantům.
Po několika minutách mě donutil zastavit - ale prý mám počkat, on mi něco přinese. Vrátil se s rozsáhlým a ilustrovaným informačním materiálem a řekl: "Odneste to na ta správná místa na Západě!" A tak jsem se vrátil. Rychle jsem si v jeho přítomnosti dokumenty prohlédl, získal přehled a ujistil ho, že to udělám spolehlivě. Tento informační materiál však nešel na Západ, ale na sever, z Altenfeldenu do Finska do "Yleis Radio Suomi", k televizní moderátorce Rouvě Karjalainenové. V děkovném dopise mi následně sdělila, že informační materiál byl použit pro aktuální zpravodajství ve Finsku.
Huga Portische jsem poprvé viděl v rakouském televizním pořadu, když jsem byl ještě ve Finsku. Referoval o rozhovorech v železničním vagonu v Čierné nad Tisou. Jak všichni víme, byl v té době celosvětově známý svými reportážemi o událostech roku 1968 v ČSSR. Méně se ví, že ze Slovenska pocházel nejen Alexander Dubček (narozen 27. listopadu 1921 v Uhrovci, SW Svetý Matin = vojenská akademie na Slovensku), ale i Hugo Portisch (narozen 19. února 1927 v Engerau/Petržalce). Jeho bratr Emil (narozen rovněž v roce 1921 jako Dubček) pracoval jako novinář pro "Kleine Volksblatt" a poté pro "Tagespost". Jejich otec napsal vlastivědu o Engerau, což je dnes bratislavská čtvrť na pravém břehu Dunaje.
Cestou do Plzně mě lákalo využít příležitosti a zajet na nedaleký hrad Karlštejn, který založil císař Karel IV. Hrad, kde byly uloženy korunovační insignie českých králů, však v těchto problematických dnech nebylo možné navštívit. Cestou zpět na silnici N5/E 12 směrem na Beraun/Beroun jsem na úzké silnici v otevřené krajině narazil na sovětský tank. Okamžitě jsem s autem zajel několik metrů na louku, vystoupil, aniž bych si s sebou něco vzal, a vrátil se na silnici, přičemž jsem nechal dveře auta dokořán. Těsně přede mnou jel řidič mercedesu z Mnichova, který také uhýbal doprava, ale levá kola udržel na silnici. Po mém vzoru také vystoupil z auta, ale s hrůzou zjistil, že tank se popasoval s jeho vozem a způsobil mu značnou škodu. Díky solidnímu výcviku v armádě jsem se zachoval správně.
***
Read more...