Těžká desiluze
Když se tvůrci ptají, jak je to s jeho zatrpklostí, říká pokorným, leč důstojným tónem, jako střízlivě a uvážlivě formulující člověk, který nechce nikoho balamutit: „Já? Já neztratil naději. Kdybych ztratil naději, tak tady nesedím. Naději si bereme a máme, vyprosíme nebo dostaneme, ale dávat naději nelze. Já se domnívám, že když je naděje založená na lži nebo na sebeklamu, což je ještě horší druh lži, je možná ještě nebezpečnější než teror.“
Nebývale delikátní verše
Přesto se nelze ubránit dojmu, že po listopadu 1989 se při svém temperamentu vlastně ještě dost krotil. Nekompromisní odsudky nepoučitelné společnosti se objevují už na památném koncertě v pražské Lucerně z 21. ledna 1990. „Šeď betonových bloků co štěstí panoptika manifestací.“ „Lid vůkol blbstvím samodruhý.“ „Po čtvrtstoletí mlčení a půlstoletí strachu svou troufalostí zděšeni plijeme na papachu.“
Read more...