Život na vesnici i ve městech utichl, vládne takřka mrtvolné ticho, občas narušované hlášením místního rozhlasu, které nikdo neposlouchá a které mnohdy formou a bezduchým obsahem připomíná doby totality. Občanská pospolitost přestala existovat. Lidé se jenom potkávají, nekomunikují už ani doma. Šíří se frustrace, beznaděj, nespokojenost, deprese, sebevraždy (i mladých!), optimismus je neznámé slovo, úsměvy vymizely, závist a nepřejícnost vládne, sousedské vztahy takřka neexistují, každý myslí jen na sebe a žije ve své „bublině“, rozpad rodin a mezilidských vztahů jako základu státu pokračuje, rodí se stále méně dětí, selhává výchova a vzdělání, ostatní si doplňte sami… Vše je podřízeno konzumu v různých formách. Přestali jsme žít, existenci a konzum považujeme za ten „pravý život“. Jen se díváme kolem sebe, nebo do různých „krabiček“, jak žijí své životy druzí, místo abychom žili ty své a nemarnili drahocenný, nevratný čas. Jsme přeprogramováni na nepřirozený způsob života a chováme se jako ovce, čekající na porážku. Přirozená komunikace takřka vymizela. Je základem zdraví, normálnosti a tou nejlepší cestou jak se ubránit účelovým manipulacím a navrátit se k plnohodnotnému, smyslplnému životu.
Denodenně porušujeme mnohdy hloupé zákony aniž tušíme, protože to ani nemůžeme vědět při jejich obrovském množství. Nikdo se už v nich nevyzná, natož aby je dodržoval. Není v lidských silách a možnostech je všechny dodržovat a kontrolovat. Zcela jsme „zblbli“ dobou a přenechali vládu nad našimi životy počítačům, které jsou jejími nástroji, zbavených jakékoli odpovědnosti a které se s jejich pomocí zbavují skutečně odpovědní. Jen většinou pobírají vysoké platy za nic.
Kolik lidí pracuje skutečně produktivně a odvádí skutečnou přidanou hodnotu? Digitalizace by měla vést k úbytku úředníků, přitom jejich počet stoupá, včetně spotřeby papíru? Může si soukromník dovolit zaměstnat neschopného? Stát ano a ještě ho dobře platit. To nemluvím o pracujících důchodcích ve státní správě, pro které jejich kamarádi vymýšlejí funkce, zejména na MO!
Produkujeme obrovské množství vysokoškoláků, jakoby se rodily jen děti s nadprůměrnou inteligencí. Většina z nich by přijímací zkoušky za totality neudělala a už vůbec ne za první republiky, nemluvě o likvidaci vrstev elit komunisty a úniku nejschopnějších do emigrace či exilu, pokud přežili.
Není divu, že nejmenší studijní „odpad“ je u VŠ uměleckého směru, kde má šanci pouze skutečný talent a největší na VŠ, kde to bez potřebné inteligence nejde. Bohužel se stalo studium pro VŠ i obchodem, kdy jsou závislé na počtu studentů a příspěvku od státu. I tak vysoké procento nedostuduje. Mnoho absolventů VŠ končí ve státní správě. Tento trend pokračuje a je jen otázkou času, kdy se vše zhroutí, nebo bude třeba radikálních změn.
Stále platí „Bez práce nejsou koláče“ a bude-li stále méně lidí na „koláče“, nebudou ani ony a doplatíme na to všichni.
Blahobyt vždy vedl k postupnému úbytku morálky, dobrých mravů a zdravého rozumu.
Můj táta měl v listopadu 89 pravdu: „Jak to chtějí udělat, když nemají lidi?“ Demokracie se nedá „obléknout“. Nejsou-li demokraté, nemůže být ani demokracie. Bohužel to dnes platí i pro jiné země a můžeme jen doufat, aby nevyhnutelný kolaps neskončil tragédií pro lidstvo, ale byl začátkem návratu k morálním hodnotám a zdravému rozumu.
Jen poctivá, kvalitní a smysluplná práce přináší spokojenost, zdraví a prosperitu – materiální, mravní a duchovní.
Jan Šinágl, 19.1.2020
* * *
9. ýročí založení Sodales Solonis z.s. a 1. výročí exekuce za svobodu slova
Read more...