Říká to v rozhovoru pro LN (22.2.2020, Jurečka: Pozvánku na sraz landsmanšaftu odmítnu). Míní, že lepším místem k setkání s odsunutými obyvateli je případně domácí půda. „Nemám problém se s nimi setkat v Praze. A vážím si toho, že se sudetští Němci před pár lety vzdali nároků na majetky své či svých předků, což v české společnosti pořád málo lidí ví.“
Jeho sekretářka mi nedávno volala, jak je to s tím majetkem. Doporučil jsem jí kontaktovat vedoucího Sudetoněmecké kanceláře v Praze Petera Bartona. Sdělil jsem jí, že vedení Landsmanschaftu rozhodlo o vzdání se nároků v rozporu se stanovami spolku, bez souhlasu většiny členstva. Ve věci byly podány dvě žaloby. Soudy probíhaly roky. Jaký byl výsledek či je současný stav, nevím. Pochopitelně, že vedení spolku, financované vládou Bavorska má především zájem na zklidnění vztahů a budování hospodářské spolupráce. Kolik Čechů by se dobrovolně zbavilo práva získat zpět ukradený majetek, nebo adekvátní náhradu a ještě podpořilo budování sousedských vztahů s potomky těch, co je připravili o majetek? To už vyžaduje velkou morální vyspělost. Je to jedno ze základních lidských práv. Jde především o princip. Jiná věc už je jeho naplnění skutky. Stále je zde dost možností jak tento zločin na vlastním obyvatelstvu zmírnit a postupně obnovovat normální sousedské vztahy.
V Rumunsku i v Maďarsku jsou potomci jejich Němců zváni, aby pomohli budovat hospodářství, jsou jim udělována občanství, obnoveny dvoujazyčné názvy měst a vesnic. Když funguje hospodářská spolupráce, proč by nemohla fungovat i lidská?
Kolik z nás navštívilo Rusko a kolik Německo? Čím nás obohatilo Rusko a čím staleté soužití s našimi Němci? Stačí se jen podívat, kdo všechno se podílel na vybudování Prahy…
Měli bychom být schopni učinit vstřícné gesto a pomoci uspořádat Krajanský den českých Němců v Plzni pro ty poslední žijící pamětníky a jejich potomky. Na Krajanských dnech v Augsburgu i Norimberku už taková slova zazněla i z úst předsedy Bernda Posselta. Čeští návštěvníci by byli jistě velmi překvapeni, jak mnoho společného by vzájemným poznáním objevili a prožili. Skutečnost je zcela jiná, kdy k dezinformování našeho obyvatelstva účelově přispívá i nemalá část médií…
Ukázali bychom tím naši vyspělost. Neustálá nenávist, která je živena a využívána zejména levicovými politiky a pohrobky totality, není v zájmu země a slušných lidí. Marian Jurečka by mohl takové setkání podpořit a podložit svá slova i konkrétními skutky. Byla by to služba zemi, občanům, za předpokladu, že média budou informovat pravdivě.
Jan Šinágl, 23.2.2020
Read more...