Prof. Milan Zelený: „Jsme velmi chudá země. Jsme na spatném konci globalizace. Globalizace znamená, že jdete do země, která má nízkou cenu pracovní síly, a využijete toho. Jdou sem podniky ze zahraničí a využívají našich nízkých mezd. Nejsme sami napojeni na digitální svět inovací, poskytujeme subdodavatelské výrobní služby. Když nemáte diverzitu a bohatství myšlenek, padnete. Monokultura je jak v přírodě, tak ve společnosti vždy daleko zranitelnější. Když v prostředí mnoha jednotlivých rozdílných regionů udělá jeden fatální chybu, ostatní se poučí a zároveň mu mohou pomoci. Když jste monokulturou a uděláte fatální chybu, zaniknete.“
LN Takže myslíte, že kdybychom nevstoupili do EU, budeme na tom hospodářsky lépe?
To jsou všechno kdyby. Víte, my máme velmi vysokou úroveň exportu, ale přes šedesát procent našeho exportu patří zahraničním firmám. Vždy musíme vycházet z existujících podmínek.
LN Dobrá, ale ti zahraniční vlastníci také do českých firem investovali nějaké peníze. Ty společnosti by také už nemusely existovat.
Tak přemýšlelo v 90. letech hodně lidí. Ale to myšlení, že je jedno, komu společnost patří, bylo naprosto mylné. Protože vlastník dostává celou přidanou hodnotu a vy jako námezdník dostáváte pouze nasmlouvanou mzdu.
LN Takže třeba mladoboleslavská Škoda se neměla prodávat?
Samozřejmě že ne. Stejně jako se neměl prodávat Pilsner Urquell a podobně. Co z toho máme?
LN A kde bychom v 90. letech vzali peníze na investice a rozvoj těchto společností?
Museli bychom tyto firmy rozchodit sami. Nepotřebovali jsme na to peníze, jen vlastnictví, odhodlání a čas. Podívejte se na Čínu, ta neprodala ani jeden svůj podnik. Mohli jsme nechat zahraniční investory vkládat peníze do našich podniků a ze zisků by se jim ta investice vracela. Proti tomu nic nemám, neměli jsme ale naše podniky prodat celé. My jsme se tehdy rozhodli, žesystému, jsou pro nás peníze důležitější než kapitál. Prodali jsme kapitál, který produkuje nové hodnoty, a získali peníze, které neprodukují nic. Peníze jsme projedli a propili; dnes jsou z nás námezdníci. Já jsem u toho byl a od roku 1990 jsem veřejně vystupoval proti kuponové privatizaci a odprodeji českých podniků.
LN Často kritizujete současný vzdělávací systém. Co vám na něm vadí?
Tvrdím, že účelem vzdělávání je zajištění si pracovního místa. Jestliže budu vzdělán a nezajistím si pracovní místo, tak je mi vzdělání nanic. V době, kdy se technologie a ekonomika měnily jen pozvolně, takřka nepozorovatelně, mělo vzdělávání mnohem delší použitelnost. To už ale dnes neplatí: rychlost současného vývoje univerzity zaskočila a já nevidím jiné řešení než přímé propojení univerzit s podnikatelskou sférou.
LN Nemělo by spíš primárním účelem vzdělání být učit lidi, jak vůbec společnost funguje, naučit je kritickému myšlení?
To se nevylučuje, to nikterak nepopírám. Souhlasím, že správně vzdělaný člověk tohle vše vědět musí. Ale ani toto naše současné školství moc neučí, ale po pravdě, raději bych viděl, aby se tyto věci mladí lidé učili na předchozích úrovních a stupních vzdělávacího systému. Ne až na vysoké škole.
LN Na vzdělávání vám také vadí jeho uniformita.
Když jsem byl mladý, byl jsem jako u vytržení, protože svět byl tak různorodý. A vzdělávání rovněž. V Japonsku se dělalo jinak, v Německu jinak, v USA nebo Číně zrovna tak. To už dávno neplatí; všude se učí stejně. Jestliže máte monokulturu myšlení a jestliže se ekonomika a společnost evolučně vyvíjejí, pak v určitém momentu narazíte na něco nového, neznámého. Když nemáte diverzitu a bohatství myšlenek, padnete. Monokultura je jak v přírodě, tak ve společnosti vždy daleko zranitelnější. Když v prostředí mnoha jednotlivých rozdílných regionů udělá jeden fatální chybu, ostatní se poučí a zároveň mu mohou pomoci. Když jste monokulturou a uděláte fatální chybu, zaniknete.
Z rozhovoru s prof. Milanem Zeleným (LN 13.8.2016)
* * *
P.S.
I dění po listopadu 89 bylo logickým následkem negativního působení totality na společnost a charaktery lidí. Od konce II.světové války jsme postupně ztráceli nejkvalitnější část národa. Logicky nebyli lidé, které země potřebovala. Ti co se ujali vlády na všech stupních správy země měli z velké většiny stejnou snahu jako ti za totality – především sloužit sobě a o službě zemi jen prázdně mluvit. Proto by i Škodovka dopadla stejně jako Poldovka, Tatrovka a další. Chyběli a stále nám chybí Baťové, Škodové, Kolbenové, na jejichž odkaz jsme po totalitě nedokázali navázat.
Jan Šinágl, 14.8.2016
* * *
Replika a finální verze článku JUDr. Jiřího Šetiny na obranu odkazu a památky Jana Antonína Bati
Read more...