Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Around 2,000 business, cultural, and political figures will be invited to take part in the consortium, he said, adding that he wants the discussions open to the public and membership in the organization to be as broad as possible. “The idea is you have to produce a hierarchy of responsibility, distributed responsibility, as an antithesis to tyranny,” which Peterson suggested could be a model for good governance. He said this idea is rooted in Western tradition and is an antidote to the notion that power is the only factor that rules.

Full Article>

… Dalším tématem je hledat způsoby, jak řídit správu věcí veřejných, aby se „zastavil pochod něčeho jako je patologický gigantismus“, který popsal jako velkou a rostoucí moc provázanosti korporací, vlád a médií, což označil za druh „zkorumpované tajné dohody“.

Otevřel také otázku, zda by mělo být dobrovolné spolupráci mezi členy společnosti nadřazeno donucování „shora dolů“. Peterson mluvil o tom, že klíčem k zabránění vzestupu tyranie je převzetí odpovědnosti na úzké lokální úrovni. Vychází z myšlenky, že osobní odpovědnost by měla být přijímána na každém kroku sebe sama, rodiny, komunity, státu a národa. Uvedl, že tato myšlenka má kořeny v západní tradici a je protipólem představy, že jediným faktorem, kterým lze vládnout, je moc. Celý článek>

„Nikdy nereagujte na tvrzení partnera v rámci dialogu, dokud neshrnete podstatu jeho tvrzení takovým způsobem, který bude tento partner akceptovat.“ 

„Dnes budu o svobodě slova mluvit z pohledu klinického psychologa,“ uvádí Peterson svou řeč. Dále se věnuje vlivu, jaký na něj mělo studium prací Sigmunda Freuda a Carla Rogerse, a zamýšlí se nad vztahem mluvení a myšlení. Ve zkratce říká, že podstatná část našeho myšlení se odehrává ve slovech – myšlení je vlastně internalizovaná řeč. Potřeba myšlenky verbalizovat vyplývá z toho, že nemáme moc jiných nástrojů, jak to, o čem přemýšlíme, zpracovávat, třídit, hodnotit a kultivovat. Nezbytnou součástí procesu myšlení je podle Petersona dialog. V daném kontextu zmiňuje právě Carla Rogerse, který, jak Peterson říká, měl jako k agnosticismu směřující vzdělanec vycházející z židovsko-křesťanských tradic velký respekt k „božské“ hodnotě slova a také k hodnotě aktu výměny slov v rámci smysluplného rozhovoru. Každý, kdo mluví, potřebuje nějaký typ vnímavého posluchače. Formulovat myšlenky, které nejsou nikým vyslechnuty, a zůstavají tak bez odezvy, je pro většinu lidí přinejmenším málo uspokojivé. V Petersonově projevu pak následuje pasáž věnovaná roli a vlastnostem dobrého posluchače v rámci terapeutické praxe.