Aktualizováno 7.5.2024: Petr Pithart: Konečně památník v Letech. Též jako připomínka naší hanby. Skvělý článek, nicméně v Letech byli i Židé ze Slovenska, kteří také končili v Osvětimi. JŠ
***
"Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět."
***
Premiér Petr Fiala pronesl projev – osud židů zamlčel? V podstatě se dopustil jejich diskriminace. Můžeme jen doufat, že v prostorách památníku je jejich tragédii věnován alespoň jeden panel, když stál památník 102 milionů korun… Pro veřejnost bude otevřen 12. května. Kolik příslušníků romského etnika se zúčastní a bude památník pravidelně navštěvovat, včetně ostatních občanů naší země? Události ČT informovaly podrobně. Stejně informovat o masakru na Švédských šancích u Přerova už odvahu nemají…
Případ nepovšimnuté knihy Bouře, přinese další bouři…?!
Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."
Co mají společného Lidice, Osvětim a Lety? Strach ze zveřejnění celé pravdy ...
Takže jsem volal firmě, která farmu kupovala. „Uvědomujete si, že kupujete památkovou oblast holocaustu, podle helsinské úmluvy bude muset být farma dříve či později odstraněna, přijdete o své investice a bude zabavena vládou?“ řekl jsem do telefonu, i když jsem věděl, že ji nekupovali. Z druhého konce drátu se mi někdo vysmál s tím, že je to nejlepší investice, jakou mohli udělat. (450 milionů korun)
Livia Klausová nemá dost odvahy na přiznání se ke zločinně minulosti svého otce
V srpnu 2022 v Lošanech při otevření „Památníku tří odbojů“ na rodinném statku Mašínů, mne Karel Schwarzenberg upozornil, že jsem události v Letech nepopsal pravdivě ve věci chování Schwarzenbergů – nemohli už dělat co by chtěli, ale museli poslouchat německou správu. Otec bývalé první dámy Livie Klausové Štefan Miština, jako příslušník tajné policie Slovenského štátu, zabavoval majetek slovenských židů. Byli deportováni do Let a následně skončili v Osvětimi…
Souhlasím s názorem VOP Stanislava Křečka a jistě nejsem sám: „A řešit to nechceme nebo to spíše neumíme. Každá zmínka o tomto problému není považována za snahu řešení situace, ale za rasistickou a diskriminační. Je to jistě ostuda Česka, je to bezpochyby selhání elit. A to včetně elit romských, které by měli mít prioritní zájem na vzdělanosti svého národa. Ale není tomu tak ...Romové, ať již se za ně považuje kdokoliv, mohou žít jak chtějí, nikdo jim v tom nebrání, ale také nikdo za to nenese žádnou odpovědnost.“
JŠ
***
Kladenské noviny 31.7.1991: Kriminalita hrozbou každého z nás
Komentáře
Takové tábory po celé Evropě přece vedli Němci, nacisté! A naši lidé, Češi, přece nemohli dělat „práci“ nacistů! Kdo by o tom mluvil nebo psal jinam, než do odborných časopisů, se zlou by se potázal.
Tábor to nebyl hned od počátku koncentrační (pro správnou terminologii: masové vraždění v plynových komorách se děly ve vyhlazovacích táborech), ale zprvu byl označován jako tábor pro „práce se štítící“; mezi nimi byli i Romové. Zřídila jej ještě československá, nikoli protektorátní vláda. Bylo to 2. března 1939.
Až postupně se z „pracovního“ tábora stával táborem, který postupně, cíleně soustřeďoval čili koncentroval Romy a Sinty. Zemřelo v něm pak v letech 1942–1943 na tři sta Romů a Sintů na nemoci z hladu a špíny a v důsledku nedostatečné lékařské péče. A sto padesát dětí (plus další dospělí, celkem 420 letských vězňů) bylo posláno do vyhlazovacího tábora Osvětim. Nejen dozorci, ale i ředitel a táborový lékař byli Češi.
Sto padesát dětí z Letů
Chyběla i odvaha. Tu ale měl Čechoameričan, historik Paul Polansky.
V dokumentech se však objevilo i něco, co ho naprosto ohromilo: souvislý seznam asi sto padesáti dětí a u všech stejné datum úmrtí! Jak je něco takového možné? Ty děti v ten den zemřely – v Letech?
Začal bádat dál a zjistil, že ten den byly ty děti odtransportován y z „cikánského“ tábora, který byl právě v Letech, do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. To ovšem v matrice nebylo, to musel vypátrat.
Polansky se pokoušel o svém ohromujícím objevu psát od roku 1992 do tuzemských médií, ale marně. Nikdo jeho zjištění nechtěl uveřejnit. Navíc zjistil, že dveře do archivů po celé republice se před ním přes noc zavřely. A to i když tam měl už z kolegů archivářů leckde i osobní přátele.
Stal se v naší zemi „persona non grata“. Psalo se o něm jako o pomlouvači, kdo ví, v čích službách. Vyjadřovalo se o něm Ministerstvo zahraničí, byl oficiálně prohlášen za lháře. Byla to tichá nervózní hysterie. Jen ať se neprokáže, že Češi dělali práci nacistů… Anebo ještě něco navíc?
Pár let po převratu Karel Schwarzenberg nechal přivézt několik balvanů a ně dal připevnit měděnou destičku s oznámením, kde že se to návštěvník právě ocitl. Bylo to v řídkém náletovém lesíku – na dohled od baráků pro vepře.
Pak, v roce 1994, přijel do Letů Václav Havel, promluvil tam o té odporné české vině – účasti na vraždění a nechal zřídit menší pomníček. Ale zprvu taky váhal: co když je to opravdu nějaký cílená pomluva?
hlidacipes.org/.../
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.