Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Vidím, že kapr se může vařiti i na modro, i na černo, ale když se začne vařiti jedním způsobem, musí se tímto způsobem dovařiti až do konce.“

Tomáš Baťa

***

Aktualizováno 24.9.2022: Projev, který nebyl

Aktualizováno 21.9.2022: Poslední slovo Ondřeje Neffa: Po čtrnácti dnech (obávám se, že na konci článku se autor dost mýlí) - MS Praha 16.9.2022: Opět nevpuštěn do soudní síně při výslechu svědka Andreje Babiše ml. - Český protest byl jen začátkem, Německo zahajuje masivní REVOLTU - Myšlenky z promluv disidenta Západu - Vláda „vládne“, ve skutečnosti vládne „deep state“. Společnost, která není schopná vyslat jasný signál své nespokojenosti, je odsouzená k utrpení na svůj účet – účet roste těm, kdo jsou vinni. Svoboda nebyla nikdy zadarmo! JŠ

Aktualizováno 8.9.2022: Opozice by měla konstruktivně ocenit zajištění 1/3 roční spotřeby plynu ČR z Eemshaven v Holandsku. Na ruském plynu jsme byli závislí na 100% -  Necejchovat svoločí. Tím jen přesvědčujeme přesvědčené a vytáčíme vytočené - Kdysi to popsal sinolog Martin Hála: „Sémanticida (vražda významu slov) ničí smysluplnou argumentaci a blokuje společenskou diskusi o problémech. Namísto argumentů produkuje fráze, jež přesvědčují přesvědčené a iritují nasrané.“ Právě taková atmosféra se dnes kultivuje.

Aktualizováno 6.9.2022: Nálepkovat každého z Václaváku lůzou je cesta k radikalizaci - Putin nás porazit nemůže, můžeme se ale porazit sami. Na tom davovém šílenství je zajímavé to, že nikdo nenabízí řešení. Nevím, co tam kdo davu nakecal, ale příčina je Putinova válka proti Evropě a ta se musí pouze vyhrát, jiné řešení prostě není. Pokud ji nechceme prohrát. Ještě hloupější a nebezpečnější je onálepkovat paušálně každého jednoho protestujícího a nespokojeného nálepkou „proruská lůza“. To je zaručená cesta k radikalizaci a k širokému lidovému odporu. To ví každý student prvního semestru politologie. Že to neví předseda vlády – politolog, zpochybňuje jeho kvalifikaci. Nejen jako politologa. zúčastnilo nemálo lidí, kteří mají opravdu strach z budoucnosti. Ne 70 tisíc demonstrujících, ale už 30 tisíc by mělo vládě ukázat zvednutý prst. Tady nejde jen o nějaký svetr v zimě navíc, ale o samotnou podstatu státu. To, že je velká většina národa vystrašená, neví, co ji v nejbližších měsících čeká, a bojí se, zda nezmrzne, je možná někým označováno jako radikalismus. Pro mne – obyčejné lidské obavy. To, že na náměstí bude vycházet stále více lidí, kterým vláda nenabízí žádné řešení kromě pletení svetrů, je jisté. Lidé mají jen určitou míru tolerance. Jako vždy a všude se podobných nálad ve společnosti snaží využít krajní názorové proudy (zleva i zprava) a pak to může vést k dalším „majdanům“. To ovšem ani ta většina z Václaváku nechce. Nevím, co to je za jedince, kteří narazili na dno, ale v mém okolí není ani jeden. Všichni pracují, zateplují baráky, nakoupili dřevo, byli na dovolené u moře. Jejich rodiče důchodci určitě nestrádají. Ano, musí omezit návštěvy restaurací a vařit doma, ano, možná si v zimě odpustí vanu nebo stáhnou topení na 20 stupňů, ale žádná hrůza. A poté, co nám jeden silnější soused zabral území, aby „ochránil“ tu svou menšinu, máme jasno, že se to nesmí opakovat, a sankce považujeme za takové minimum, jak to může slušný člověk dát vědět.

***

Hra na demokracii přestala v Česku fungovat. Sklízíme plody třicetileté lenosti - Podle novějších informací je vnitrostranický „lánský puč“ v ODS konzultován jak s Milošem Zemanem a jeho týmem, tak i s Václavem Klausem. Vzhledem k radikální proměně voličských preferencí a propadu popularity Petra Fialy je dnes už preferován jeho odsun do Bruselu jako náhradníka za eurokomisařku Věru Jourovou.

***

Korupční mlejn už semlel Mlejnka – kteří politici budou další na řadě?

Na ředitele Pražského Inovačního Institutu, bylo podáno trestní oznámení

 ***

Proruská „pátá kolona“ v naši zemi nespí, je stále více aktivnější. Na řežii sobotní demonstrace se nemohla nepodílet. Demonstrace mají smysl když spojují, motivují k osobní aktivitě každého občana - ne když rozdělují, podporují negativní emoce, šíří nízké pudy a nenávist. To plně vyhovuje mocným v pozadí, kdy je používání zdravého rozumu upozaděno a ovládání mas usnadněno. Ze smyslplné demonstrace má odcházet občan motivován k občanské činnosti. Schopní organizátoři nekritizují druhou stranu a její představitele, ale konstatují věcně skutečnost, nabízejí věcná, realizovatelná řešení a přesvědčují svým věcným programem, ne křičením a nenávistnou rétorikou, kterou se dají davy lidí vždy snadno ovládat a manipulovat. U nás o to snadněji, kdy patříme k nejméně mediálně vzdělaným zemím EU. Před českým plebejstvím, maloměšťáctvím, provincionalismem, šovinismem a švejkovstvím, varovaly velké osobnosti našich dějin. Poráželi jsme se sami, likvidovali své hrdiny a svoji elitu. Bojovat a umírat za nás museli druzí, kdy jsme se poslušně, bez boje podřídili vítězi. 

Obrovsky plýtváme energií, utrácíme za zbytečnosti, dáváme přednost nezřízené blahobytné existenci před skutečným životem. Nechceme slevit, zatímci na Ukrajině umírají lidé včetně děti! Opět upřednostňujem sebe, neochotni boje, rizika a osobní oběti – potom si svobodu nezasloužíme, jako nikdo, kdo pro ni sám nic nedělá. Pouhé řečnění a křičení na náměstích ji nezajistí.

Kouzlo knihy je v pohledu zblízka a ze zákulisí politického divadla. Mnozí si pamatujeme, že třeba takový Gorbačov nahradil Nejvyšší sovět jakýmsi druhem parlamentu, který redukoval moc komunistické strany, ale přečíst si, jak to udělal, je rozhodně zábavné. Roxburgh líčí, že na stranické konferenci v roce 1988 vystupovali nejhlasitěji odpůrci jakýchkoli reforem.

Jenže zrovna když si 5000 aparátčíků myslelo, že je konec dlouhého jednání a oni mohou konečně zamířit do speciálních moskevských obchodů určených právě pro ně, vytasil se Gorbačov s malým papírkem a přečetl, že volby do nového parlamentu se budou konat na jaře. Ihned poté, aniž by poskytl soudruhům vteřinu na rozmyšlenou, dal o návrhu hlasovat. A všichni přítomní, zvyklí zvedat na povel ruce, je zvedli, aniž jim došlo, co to bude znamenat pro jejich teplá místečka.

P.S.

Vladimír Putin je neschopen citu, empatie. Klasický sociopat, který je schopen moci podřídit vše. V nevyspělé společnosti to mají sociopaté snadné. Bohužel jich je také dost i na Západě. Putin vytváří zkázu silou své osobnosti a osobní moci, ti na Západě spojenými silami. Otázkou je, na kolik se sociopat rodí a na kolik je tvořen a stvořen svým okolím? Pokud začnou ovládat svět a nenastoupí „zdravý rozum“, nastoupí příroda. Ta dá vždy najevo, kdo je na zemi skutečným Pánem. JŠ  

Celý článek>

The magic of the book is in the up-close and behind-the-scenes view of the political theatre. Many of us remember, for example, that the likes of Gorbachev replaced the Supreme Soviet with a kind of parliament that reduced the power of the Communist Party, but it is certainly entertaining to read how he did it. Roxburgh recounts that the loudest speakers at the 1988 party conference were opponents of any reforms.

Just when the 5,000 apparatchiks thought the long meeting was over and they could finally head to the special Moscow shops designed just for them, Gorbachev whipped out a small piece of paper and read that elections for a new parliament would be held in the spring. Immediately thereafter, without giving the comrades a second to think about it, he put the proposal to a vote. And all those present, accustomed to raising their hands on command, raised them without realising what this would mean for their warm seats.

P.S.

Vladimír Putin is incapable of feeling, of empathy. A classic sociopath who is able to subordinate everything to power. Sociopaths have it easy in an undeveloped society. Unfortunately, there are plenty of them in the West too. Putin creates destruction by the force of his personality and personal power, those in the West by combined forces. The question is, how much is a sociopath born and how much is he created and created by his environment? If they begin to rule the world and "common sense" does not step in, nature will. It will always make it clear who is the real master on earth. JŠ 

Full Article in Czech>