„... já se zabývám svou dávnou úvahou, že lidé si nejsou rovni, nemají mít stejná práva a že Evropa by si to měla přiznat a vyvodit z toho důsledek (...). Evropský duch (...) slábne vinou lidí takzvaně normálních a průměrných, jakých je většina." V protikladu se sentimentálním pojetím, jež vnímá komunistický režim jako nějaké nezaviněné dopuštění z cizí vůle, Vaculík často opakoval, že vlastně této většině vyhovoval. Když už se poměry natolik pokazily a režimu se nedařilo dávat to, na co od něj byla většina zvyklá, zhroutil se. Většina jej však mohla povalit dřív, kdyby chtěla.“
Demokracie I když Pavel Kosatík do své knihy Čeští demokraté portrét Ludvíka Vaculíka přirozeně zařadil, ve smyslu „lidovlády" či „vlády většiny" Vaculík demokratem není. Své zásadní výhrady k většinově chápanému principu spravování věcí veřejných vyjádřil mnohokrát a různou formou. Například v roce 1988 v textu „Čí je svět“:
„... já se zabývám svou dávnou úvahou, že lidé si nejsou rovni, nemají mít stejná práva a že Evropa by si to měla přiznat a vyvodit z toho důsledek (...). Evropský duch (...) slábne vinou lidí takzvaně normálních a průměrných, jakých je většina." V protikladu se sentimentálním pojetím, jež vnímá komunistický režim jako nějaké nezaviněné dopuštění z cizí vůle, Vaculík často opakoval, že vlastně této většině vyhovoval. Když už se poměry natolik pokazily a režimu se nedařilo dávat to, na co od něj byla většina zvyklá, zhroutil se. Většina jej však mohla povalit dřív, kdyby chtěla.“
Něco takového zřejmě měl v úmyslu Vaculík říci milionům nových demokratů v listopadu 1989 na Letenské pláni, ale protože to organizátoři nejspíše tušili, nepustili ho k mikrofonu. Vymluvili se, že takové věci se hodí spíš pro písemnou formu. Té se od té doby také Vaculík drží. Po listopadu 1989 již proto nevystoupil s žádným politickým projevem. Píše je však pořád. Občas je špatně, povrchně nebo doslovně (ne)pochopen. Často si za to ale může sám.
Vaculíkova abeceda, Jiří Peňas, LN, 24.7.2011
* * *
„Nerad tu upozorňuju, že nejsem ekologista a že chci jenom být normální. Bojím se, že demokracie je v koncích už teď, a ne až potom, až tam bude. Svět se stává neřiditelným cestou hlasování, je proto jedno, koho volíme, nemůžeme-li volit jiný život či jiné spoluobčany.“
(Poslední slovo -12. května 1998)
* * *
„Mně je nesympatické až odporné mnohé z toho, co k nám po převratu 1989 přišlo ze západní Evropy: ta svoboda každé blbosti, okupace reklamou, diskuse o právech narkomanů na drogu, ideologie i politika uspokojování pořád rostoucích potřeb, bulvárnost i serióznějších novin, sexualizace veřejné zábavy, neschopnost lidí zaplatit si slušné noviny, tak aby se nemusely nechat vydržovat neideovými silami zisku, zánik autonomního regionálního tisku u nás... a vaše apatie k tomu všemu, vás všech! Demoralizující vlna zištných vlivů se přes nás převalila dřív, než jsme se zvedli z ubíjející diktatury a mohli definovat svou svobodu. Zdá se mi, že jsme si z komunismu nepřinesli to hlavní poučení: nesmějí se opakovat příčiny, z nichž vznikl.“
(Poslední slovo -13. listopadu 2001)
Chci být jen normální, Petr Zídek, LN, 24.7.2011
* * *
Na našem Letním dětském táboře v Praskolesích samozřejmě není řeč o politice, nicméně české děti jsou zvídavé a našly si na internetu má videa – výsledek se projevil při tradičním pátečním kreslení křídou na silnici, kdy jsem si opravdu nebyl jist, zda naše děti nepodlehly „ideologické výchově“ a působení televizních postkomunistických seriálů…? Nechal jsem proto všech 40 dětí ve věku od 6 let do 15 let hlasovat s jedinou otázkou: „Kdo z vás má rád komunisty?“ Nezklamaly mne – ani jedna ruka se nezvedla. Ta třešnička u kanálu mne docela potěšila.
Neuškodí připomenout MOUDRA Z MORAVY byť poněkud moravsky jadrná, ale zkuste je vyvrátit…?!
Jan Šinágl, 9.8.2011
Read more...