Jsou zprávy, které člověka zasáhnou jako blesk z čistého nebe, a proto se jim vzpírá uvěřit. Takovou byla Milane i ta o Tvém náhlém a nečekaném odchodu. Zastihla mě na Moravě a já jsem musel stále myslet na to, co se stalo, na to, že Tě již nikdy neuvidím. Právě proto jsem se cestou domů rozhodl zastavit na místě, kde jsme spolu tolikrát byli - v Lošanech, u památníku generála Josefa Mašina. Nevím přesně, co mě k tomu vedlo, asi jsem chtěl, aby se i pan generál dozvěděl, že „ten třetí", který se spolu s jeho syny stal již za svého života legendou, odešel za ním jako první.
Milane, použil jsem slovo legenda. Ano Ty, Ctirad a Josef Mašinové, jste se doopravdy stali legendou. Legendou třetího čs. odboje, odboje, který byl ve všech svých rysech naprosto totožný s odbojem proti nacismu v letech druhé světové války. Lišil se jen v jediném. Tentokrát vrazi, mučitelé a katani nemluvili německy, ale česky.
Milý Milane, většina z těch, kteří se tu dnes shromáždili, aby Ti dali poslední sbohem, mě nevyjímaje, Tě poznala po Tvém příjezdu z mnohaletého exilu ve Spojených státech, kam jsi společně s Radkem a Josefem Mašinovými odešel za dramatických okolností, po boji s tisícinásobnou přesilou. Odešli jste tam ne proto, abyste našli bezpečný a bezstarostný život, ale proto, abyste dobrovolně vstoupili do řad americké armády, sniž, jak jste doufali, budete moci zotročenou vlast osvobodit. Nebylo Vaší vinou, že se světové dějiny ubíraly jinou cestou a Vám to nebylo umožněno.
Tvůj návrat do České republiky jsem Milane nesmírně oceňoval. Byl to statečný krok. Vracel jsi se sice domů, ale přesto do neznáma. Nemohl jsi tušit, co Tě čeká a jak budeš přijat. Přesto si nezaváhal. Navíc pokud si snad někdo myslel, že se budeš po svém příjezdu držet v ústraní, těžce se zmýlil. Když jsi došel k závěru, že se znovu děje někomu bezpráví a je mu ubližováno, nezůstával jsi potichu a dokázal jsi se rázně a hlasitě ozvat. S obrovským nasazením jsi se pustil do práce a pro propagaci třetího odboje mezi širokou veřejností jsi udělal takřka nemožné. Osobně bych však vyzdvihl zejména Tvou práci s mládeží, sniž jsi se scházel přímo na školách, kde jsi mladým lidem znovu a znovu neúnavně přibližoval krutou dobu padesátých let, a seznamoval jsi je s tím, co to byla komunistická totalita, jež byla vnáší republice u moci dlouhá čtyři desetiletí. Absolvoval jsem s Tebou několik takovýchto nezapomenutelných setkám a troufám si tvrdit, že jsi pro pochopení našich novodobých dějin udělal mezi mladými nesrovnatelně více, než mnozí jiní.
I v posledních letech svého života jsi zůstával neuvěřitelně vitálním a aktivním. Nechyběl jsi snad na žádné významnější akci, která připomínala památku bojovníků třetího odboje i jejich předchůdců z let první a druhé světové války. Právě Tvůj obdiv k legionářům, kteří nám tuto republiku vybojovali, i k těm, kdo ji v letech nacistické okupace pomáhali obnovit, Tě před mnoha lety zavedl knám do Vojenského historického ústavu. Tam jsi se cítil být mezi svými a my jsme na to byli hrdí.
Vím, že jsi se nikdy nepřestal cítit být vojákem a až do samého konce jsi se zajímal o to, co se v armádě děje, držel jsi palce našim klukům v Afghánistánu a když se někomu z nich něco stalo, hned si volal a ptal jsi se, jak na tom jsou a zda pro ně nemůžeš něco udělat.
Loni jsme spolu seděli ve Tvém poděbradském bytě a povídali si. Přišla řeč i na pojmy vlast, čest a hrdinství. Ty jsi se pojednou zvedl a vytáhl z knihovny útlou knížku vzpomínek majora Karla Hory, muže, který prožil část svého dětství právě zde, v Poděbradech. Prstem jsi mi tehdy ukázal na jeden odstavec se slovy: „Tohle bych beze zbytku podepsal." Ten odstavec zněl:
Bojovat se zbraní v ruce proti každému násilí, proti každému totalitarismu, ať zprava nebo zleva, bojovat za svobodu svou i svého národa je mnohem těžší než klást nepřímý odpor a švejkovat. Chce-li malý národ svobodu a nezávislost, musí prokázat skutky, že je jich hoden. Stojí to dost obětí, ale zemřít za svobodu vlasti, to je ta nejkrásnější smrt."
Milý Milane, říkává se, že „starý voják neumírá, ten jen odchází". Ty jsi tedy odešel. Náhle, nečekaně, ale stopa, kterou tu po sobě zanecháváš, je nesmazatelná. Jako čestný člověk, statečný vlastenec a věrný kamarád budeš žít i nadále ve vzpomínkách těch, kdo Tě znali léta, stejně jako těch, kdo Tě měli možnost poznat teprve v době zcela nedávné. Občas se cynicky říkává, že každý je nahraditelný. Ve Tvém případě to Milane neplatí. Ty jsi byl a zůstáváš nenahraditelným. Uvědomujeme si to tím více poté, co jsi navždy odešel. Těžko se stou ztrátou vyrovnáváme a již teď nám moc chybíš. Zároveň jsme však osudu vděčni za to, že nám Tě umožnil poznat a ujít část životní cesty po Tvém boku.
Milý Milane, čest Tvé památce! Sbohem a nashledanou!
Poděbrady 4.srpna 2010
Read more...