V jakýchkoliv přímých anebo veřejných volbách totiž platí již jednou citovaná základní psychologická zásada: „Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší“. Je snadno seznatelnou skutečností, že převážná většina „demokratických“ politiků vůbec vládnout neumí a v poslaneckých anebo senátorských lavicích pouze „sbírá rozumy“, které pak vydává za rozumy své.
* * *
Téma veřejné volby anebo přímé demokracie se v posledních létech stalo oblíbeným politickým heslem některých politiků, kteří buď vůbec nevědí, o čem vlastně hovoří, anebo evidentně považují občany za lehce manipulovatelné hlupáky, kteří uvěří všem jejich polopravdám, lžím a slibům, mezi kterými vlastně není žádný rozdíl.
Jakákoliv veřejná anebo přímá volba se může snadno stát formou manipulace, nátlaku, zastrašování a vydírání. Slušní kandidáti jsou přitom předem v nevýhodě, protože slušnost jim brání používat podobné metody jako jejich bezohlední a neurvalí protivníci, kteří se v zájmu svého úspěchu neštítí ničeho. V jakýchkoliv přímých anebo veřejných volbách totiž platí již jednou citovaná základní psychologická zásada: „Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší“.
Manipulativnost přímé volby byla prokázána již v Athénách před 2 500 léty, kdy plnoprávní athénští občané rozhodovali o vyhnanství perspektivně nebezpečných politiků, podezřelých z usilování o samovládu, anebo i zasloužilých občanů, kteří byli pro někoho nepohodlní. Toto veřejné hlasování probíhalo formou vyškrabování jejich jmen na hliněné střepy (ostraky – proto ostrakismus) a dlouho bylo považováno za příklad přímé demokracie. Při vykopávkách v Athénách však bylo zjištěno, že 190 nalezených ostrak bylo popsáno pouze čtrnácti pisateli (nikoli tedy jednostodevadesáti), kteří tedy toto zdánlivě krajně demokratické hlasování prokazatelně zmanipulovali. Pokud tedy kdokoli tvrdí, že pouze přímá demokracie zajišťuje skutečnou demokracii, pak se buď mýlí, protože o demokracii vlastně vůbec nic neví, anebo lže, protože o ní ví až příliš mnoho a před občany to raději tají.
Je snadno seznatelnou skutečností, že převážná většina „demokratických“ politiků vůbec vládnout neumí a v poslaneckých anebo senátorských lavicích pouze „sbírá rozumy“, které pak vydává za rozumy své. Je tomu tak proto, že v tomto politickém umění se nikdy nevzdělávali a o samotné demokracii mají velice zkreslené představy. Proto po počátečním „otrkání“ se záhy začnou důsledně řídit podle těchto totalitních zásad:
„JÁ mám vždycky pravdu!“
„Demokratické je to, co JÁ za demokratické považuji!“
„Demokratem jsem jen tehdy, když se mi to hodí!“
Taková „demokracie“ je proto příhodněji označována jako demokratura. Nezáleží totiž na tom, jak politici hovoří a co slibují, ale jak se chovají. Stačí se pouze zeptat slušných občanů, co si myslí o našich politicích, jejich „pracovním nasazení“, výsledcích jejich práce a o našem demokratickém prostředí. Jsem si stoprocentně jist, že jejich slovní hodnocení nejenže nebude pozitivní, ale ani slušné. Ostatně již Miroslav Horníček pravil: „Je-li na místě použití určitého slova, použijte ho!“
„Po ovocích jejich poznáte je.
Zdaliž sbírají z trní hrozny, anebo z bodláčí fíky?
Tak každý strom dobrý ovoce dobré nese,
zlý pak strom zlé ovoce nese.“
(Evangelium sv.Matouše, kap.VII/16,17)
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Jan Šinágl, 4.8.2019
Read more...