V právu jde často spíše o hodnoty a morálku, což soudy nerady přiznávají.
Není přitom kvalitativní rozdíl mezi soudcem a kýmkoli jiným. Jediný spočívá v tom, že soudce dokáže svůj nevědomý názor perfektně vyargumentovat a obhájit, neboť je v tom vycvičen. Je však schopnější objektivně určit, co je správné a morální? Morálka je totiž záležitostí hodnotového postoje, nikoli intelektu či znalostí. Intelekt ani znalosti nemají s morálkou nic společného.
To vystihl americký ekonom a sociální teoretik Thomas Sowell ve své knize Intellectuals and Society (Intelektuálové a společnost), v níž o intelektuálech a elitách jako morálně nadřazených napsal: „Zásadním omylem intelektuálů je předpoklad, že vynikající schopnost v daném oboru lze zobecnit jako větší moudrost nebo morální nadřazenost nad ostatními.“
Má-li být v podobných případech arbitrem soudce, je třeba dávat pozor, kdo je do tohoto postu jmenován, což se například v České republice příliš neděje. Je-li soudnictví v dnešní společnosti považované za klíčovou oblast, je nutné vzít u toho, kdo se stává soudcem, v úvahu také lidské, a nejen odborné kvality. Je tomu tak proto, že může rozhodovat i o podstatných morálních a etických dilematech, k čemuž mu studium práva příliš odbornosti nedodalo.
J.Š. 26.4.2020
Read more...