Shlédl jsem téměř 2 ½ hodinový gruzínský film POKÁNÍ z roku 1984 - alegorie masového stalinského kata a vraha Beriji.
Legendární film, který v 80. letech minulého století předznamenal zlom epochy v Sovětském svazu i v celém Východním bloku. Vysoce stylizované podobenství o krutém městském starostovi Varlamovi, jenž ani po smrti nenašel klid v hrobě. Vyvrcholení Abuladzeho trilogie o věčném boji dobra a zla.
„Ctihodný“ starosta byl neustále vyhrabáván z hrobu svědkyní jeho zvěrstvech a vystavován rodině na zahradě jejich domu. Jeho vnuk ji při vyhrabávání mrtvoly starosty málem zastřelil. Postupně poznával zločinnost svého dědy a postavil se svému otci. Nakonec vnuk spáchal sebevraždu.
Film končí posledním vyhrabáním mrtvoly masového vraha jeho synem, který ji vyhodí na smetiště. Závěrem filmu se ptá stařenka na cestu ke chrámu. Místní odpoví: „Chrám už není“. Stařenka: „Každá cesta má vést ke chrámu."
* * *
Umění a umělci
Umělcem je především, kdo je duchovně vysoce nadaný, kdo vyjadřuje názory na myslitelné jevy v přírodě. Umělci snadno vnímají chvějící se velké světlo, dýchání živých tvorů, příchod a zmizení. Jsou vyvoleni, plody matky země, nejlaskavější ze všech lidí. Snadno se vzrušují a mluví svým vlastním jazykem. Ale co je génius? Jejich řeč je řeč Bohů a přebývají zde v ráji. Tento svět je jim rájem. Vše je zpěv a Božské. Vše co říkají nepotřebují prozkoumat. Jsou objeviteli, božští, vysoce nadaní, všestranní, vševědoucí, skromné živé bytosti. Jejich opakem je prozaický člověk. Všední člověk.
Egon Shiele
***
J.Š. 15. 11. 2020
Read more...