V příloze LN Pátek vychází už po měsíce příběhy prof. Josefa Veselky. Zkraje mne některé zaujaly. Nyní už takřka žádný. Plyne z nich deprese a odevzdanost, přes všechnu snahu o opak, což podtrhuje i působení fotografií pana profesora, které optimismus rozhodně nevzbuzuj a nepodporují.
V článku Spiknutí (LN 6.8.2021), mne zaujala věty: Když přednosta vejde, všechno ztichne… Na některých klinikách se dokonce udržují pravěké rituály a při příchodu šéfa se všichni postaví do pozoru. Vlastně nevím, jestli to jsou reminiscence rakousko-uherské, vojenské, nebo školní, a zatím mi nikdo nevysvětlil, k čemu to slouží.
Pokusím se to panu profesorovi vysvětlit.
Vyspělá společnost vždy respektuje ty, co něco umí, něčeho dosáhli, včetně lékařů. Je přirozené, že se jim projevuje úcta, např. i povstáním. Je to výraz i vlastní morální vyspělosti a úcty k hodnotám. Kdo to nechápe, je představitelem plebejských způsobů stejně jako je plebejská země, která neumí projevit patřičnou úctu k výjimečným lidem, kteří ji posouvají dále. Pan profesor to viditelně nechápe, chová se rovnostářsky. Jistě je skvělý odborník, o to smutnější je, že i on podlehl vlivu prostředí a místo aby mravní a morální hodnoty i v tomto směru podporoval, pomáhá je nevědomě bourat a odstraňovat. Potom to končí návštěvami Národního divadla v „keckách a texaskách“. Pochybuji, že pan profesor zůstává sám sedět, když ostatní, na znamení úcty a postavení k příchozímu, povstanou. On povstane z poslušnosti, ostatní z vyspělosti.
Jan Šinágl, 8.8.2021
Read more...