„Civilizace se nikdy v dějinách nedělala podle nějaké kuchařky, nikdy se nevařila podle seznamu pravidel. Naopak většina účastníků jakékoliv kultury vnitřní pravidla často porušuje, ale jde o to, jaké hodnoty a motivy lidi spojují."
***
Každá civilizace v historii zanikla a události, které v posledních letech otřásají světem, svědčí o tom, že současná globální společnost k transformaci nevyhnutelně míří také. V novém dokumentu Civilizace to tvrdí egyptolog Miroslav Bárta a režisér Petr Horký. V rozhovoru pro Aktuálně.cz ale trvají na tom, že nechtějí nikoho strašit. Jejich film má ostatně podtitul Dobrá zpráva o konci světa.
U takzvaného kolapsu nebo krize komplexních společností je vždy důležité chápat, že když už přijdou, znamená to především náhlý propad složitosti v důsledku selhání funkčnosti elit, společenské smlouvy anebo toho, co teď zažíváme naplno, tedy zásadního zdražení zdrojů. To může trvat krátkou dobu, a všichni doufáme, že to bude i náš případ, nebo delší dobu a v takovém případě existují dva hlavní směry řešení. Buď najdeme nové technické řešení, objeví se nové technologie, které nás pozvednou na úplně novou úroveň růstu, nebo se s tím budeme prát a pokles životní úrovně bude nevyhnutelně pokračovat. To žádnému systému dlouhodobě neprospívá.
Covid i válka se ve filmu odrážejí, ale jeho podstatu nezměnili. Mohlo by nám to pomoci v tom ohledu, že je dnes už více lidí, kteří jsou o těchto tématech ochotni přemýšlet a připouštějí, že se nejedná o nějaké pobláznění kazatelů konce světa. Chápou, že rozvíjíme smysluplnou existenciální úvahu o tom, kým jsme, co žijeme a tvoříme.
Krize se vyhrávají i srdcem
tlak na to, aby ti politici byli nejlepší z nejlepších, není. Jsou to do jisté míry správci systému, ale v okamžiku, kdy systém narazí na svoje limity, začnou se projevovat negativní faktory, ať už z důvodu selhávání elit, nebo z důvodu zafungování Hérakleitova zákona (to, co společnost pozvedne, vede k jejímu pádu - pozn. red.), tak tam ty nároky na kvalitu vedení společnosti jsou vyšší. Ať už jde o leadership politický, technologický či vědecký, to je úplně jedno. Přechod systému z pohodového stavu do stavu, kdy čelí zatěžkávacím zkouškám, nějakou dobu trvá. Spolehlivě ale také víme, že v krizích se objevují lidé schopni převzít odpovědnost, mají odvahu vytyčit cíle s vizemi a prostě lidi namotivovat k tomu, aby ty těžkosti zvládli. Krize se nevyhrávají jenom technologií, ale srdcem.
Typický kolaps, pokud jde o kultury, společnosti a civilizace, má obvykle podobu razantního poklesu složitosti toho systému, který už nemá energii, aby si udržel danou životní úroveň. Pokud se bavíme o drastickém propadu, tak by pro mě jedním z indikátorů kolapsu opravdu bylo, kdyby benzin vyletěl na hodnoty 90 až 100 korun za litr. To už by znamenalo takové ohrožení životní úrovně, na kterou jsme zvyklí, a týkalo by se všeho, od zdravotní péče, školství, sociálního zabezpečení až po údržbu a stavbu komunikačních systémů, že by to vedlo k razantnímu propadu. To ale nikdy obvykle neznamená vyhynutí, zkázu, vybití lidí, ale prostě "jenom" fakt, že by ta společnost významným způsobem ve velmi krátkém období zchudla.
Těmi nevratnými změnami jsem myslel třeba až otrockou závislost na ruském plynu, z které se, díky bohu, vyvazujeme. Musíme hledat alternativní způsoby fungování naší společnosti, musíme naprosto zásadně proměnit podstatu naší ekonomiky, protože plýtvat dvojnásobně energií na výrobu produktů ve srovnání se zbytkem západní Evropy je šílenost. Je to naše jediná cesta. Česká republika nemá zdroje na to, aby se mohla stát zemí, kde se budou vyrábět finální produkty, ať už to budou výrobky, nebo myšlenky, které se přetaví do různých softwarů nebo intelektuálního vlastnictví. Další věc, která nás čeká, je skutečná realizace Green Dealu. Sám o sobě je skvělou myšlenkou, odráží, co se všude na planetě děje, ale podle mě potřebuje více věrohodnou cestu, kterou by měli vytyčit především technici, kteří vědí, co je možné v jednotlivých krocích dělat. Nemohou to dělat jenom politici, kteří se podle mě k reálným možnostem staví trochu ležérně.
To, že je civilizace takto propojená, je určitě dobře. Není to vada, ale její slabina. Domnívám se, že nejlepší připravenost na ta období nouze, protože nemusí jít přímo o kolaps, je mít v pořádku vztahy, komunitu kolem sebe a také vztah sám k sobě. To je výbava, s níž je člověk schopen se rozhodovat v těch zásadních chvílích, když vše není úplně jednoduché. Možná to někomu bude připadat příliš nekonkrétní, ale civilizace se nikdy v dějinách nedělala podle nějaké kuchařky, nikdy se nevařila podle seznamu pravidel. Naopak většina účastníků jakékoliv kultury vnitřní pravidla často porušuje, ale jde o to, jaké hodnoty a motivy lidi spojují.
Jde o to, aby se člověk nebál převzít zodpovědnost za svůj život, rodinu a okolí. Je důležité si uvědomit, že čím složitější náš svět je, tím je náchylnější k výkyvům. Je třeba myslet na to, abychom ty krátkodobé výkyvy zvládli. Od toho máme stát, který ve vlastním zájmu dobrovolně budujeme, protože potřebujeme silnice, školy a nemocnice. To je příběh každé civilizace.
lidé by se měli spíš přihlásit k vlastní zodpovědnosti a vlastní roli. Ještě nikdy neměl obyčejný člověk vliv na chod svět tak jako dnes.
Perkins to říká hodně ostře, dramaticky a přímočaře, ale jádro sdělení tím není ohroženo. Je pravda, že mám jako tvůrce dokumentu trochu obavy, aby si tuhle pasáž filmu neukradli nějací dezinformátoři, nevytrhli ji ze souvislostí a nezačali tvrdit, že náš film je protizápadní. Naopak, jsem přesvědčen, že západní svět přinesl mnoho dobrého celé planetě a že je dobré se s tím umět nějak popasovat.
Read more...