Když se jednou Jana Antonína Bati novináři ptali, jak se buduje impérium, odpověděl: „Já nebuduji impérium, buduji člověka.“ (Dodnes nebyl potomkům J. A. Bati ukradený majetek vrácen. JŠ)
Postavit město na holé pláni a vykácet džungli – mnoho lidí od toho Jana Antonína Baťu zrazovalo. „Tvrdili mu, že je to nemožné. On se jen podíval a řekl: ,Tak nemožné, myslíte?´ A udělal to,“ říká o svém dědečkovi Dolores Ljiljana Bata Arambasic.
23. srpna 1965, v den, kdy se slavnostně otevíral slavný most přes řeku Paraná, ležel jeho strůjce v brazilské nemocnici a umíral. V tu dobu měl za sebou sedm infarktů. Dolores Bata Arambasic přičítá dědečkovu předčasnou smrt (zemřel v šedesáti sedmi letech) vleklým starostem – zápisům firmy Baťa na černou listinu Spojenců za Druhé světové války, zestátnění majetku v Československu, odsouzení československými úřady v nepřítomnosti i i dosud zcela nevyjasněnému majetkovému sporu s rodinnou větví Tomáše Bati ml.
„Dědeček, přesto, že měl většinu života samá trápení, si vždy zachoval lidskost a úsměv na tváři. Byl to neskutečně silný člověk – tak si jej budu do smrti pamatovat.“ Poslední větou, kterou kdy Jan Antonín Baťa napsal, byla právě slova psaná v nemocnici na kus papíru: „Pravda vyjde najevo jako olej na vodu.“ Rukopis je podle jeho vnučky pevný, ale s posledním slovem linie tužky spadá dolů. Jan Antonín Baťa zemřel.
Můj dědeček Jan Antonín Baťa | Paměť národa (pametnaroda.cz)
***
Národní soud versus Jan Antonín Baťa – osud velkého čs. podnikatele a vlastence
Read more...