Vysokou školu uměleckoprůmyslovou opouští jeden z výrazných pedagogů – výtvarník Jiří Černický. V otevřeném rezignačním dopise napsal, že ho ničila až pedantská kontrola některých studentů nad tím, o jakých tématech se v ateliéru smí a nesmí mluvit. Ať už šlo o lidská práva, emancipaci menšin, gender, rasismus nebo povedené outfity studentek. Experimentální umělec a dlouholetý vedoucí ateliéru malby mluví o nesvobodě.
Zažil jsem studenta, který se ptal, jestli musí být umění dobré, či špičkové – a díval se přitom na mě dětskýma, nevinnýma očima. Chtěl si jenom svobodně kreslit, co se mu líbí, nevyčnívat. Vychází mi z toho rovnostářství, aby všichni měli od všeho trochu. Ale kvalita umění, originalita a silná výpověď je přeci hrozně důležitá! Celé dějiny umění stojí na silných osobnostech a výrazných jménech.
Lidovky.cz: Můžete být konkrétní?
Je toho hodně, byť naštěstí ne na denní bázi. Vezměte si třeba rasismus – ten tu byl vždycky, je součástí dějin lidstva. A jedna studentka mě pak opraví, že to není pravda, že se vyskytuje až od 19. století. Protože ho tehdy prvně někdo přesně pojmenoval. Ale rasismus tu byl přece od úsvitu lidstva, vždyť se vyskytuje i u primátů. Jak se mám s podobnými studenty dohadovat? Takhle vypadá korektnost na nesprávném místě.
Lidovky.cz: Jaké další třecí plochy vnímáte?
Znovu bych se vrátil k přílišné péči. Ze studentů se stávají – řečeno nekorektně – skoro až „pacienti“, berte to s nadsázkou. A to není podstatou naší školy. Naše škola má studentům pomoct v tom, aby byli co nejlepší umělci. Ne jim neustále zařizovat bezpečí a komfort.
Lidovky.cz: Viděl jste dokument Zkouška umění o přijímačkách na Akademii výtvarných umění, kde se řeší nebinární studenti či dívka, která o sobě mluví v množném čísle?
Ano, to je hodně intenzivní a odhalující film. Jsem jeho fanoušek, jde o živé téma.
Lidovky.cz: Setkal jste se s takovými studenty i u vás?
U nás ne, ale doslechl jsem se o jednom případu z pařížské Sorbony. Z ní vyhodili pedagožku, protože si na ni stěžovali studenti, že je neoslovuje genderově neutrálním anglickým výrazem. Ve Francii. Studenti chtěli, aby nerozlišovala muže a ženy. Když jim v tom nechtěla vyhovět, protože holky jsou holky a kluci kluci, musela na univerzitě skončit. To je extrém. Ano, pokud chce takto někdo oslovovat, nemám s tím problém. Ale nebudu takhle přeci říkat celé třídě. Cožpak jsme roboti? Umprumka je skvělá škola, jsou tu výborní pedagogové i dobří studenti. Dal bych za ni ruku do ohně, ale od určité části studentů cítím příliš velký aktivismus, boj za spravedlnost a neustálý dohled.
Lidovky.cz: Změny se dotkly i Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou jste vyhrál v roce 1998. V posledních letech se nevyhlašuje jeden laureát, ale vítězi se stává všech pět finalistů a cenu si rozdělují.
A tím přesně vzniká ta bramboračka, kdy mají cenu všichni a nikdo zároveň. Je to rovnostářství, kterým si lidé neposloužili. Když dneska může mít Chalupeckého tolik umělců, jakou má pak cenu? Po umělcích se už nechce výjimečnost. Panuje tu tak velký strach z výrazných osobností, že se vše rozmělňuje. Vidíte to i v pop-music. Úzkostlivě se dbá na to, aby každý dostal trochu a všichni byli spokojení. Ale znovu chci podtrhnout, že mi nejde o žádný boj generací. To v žádném případě. Studenti na UMPRUM jsou opravdu dobří.
***
Rodičům pro výstrahu – článek z novin z roku 1886
Původně cenzurovaný film „Co je to žena“ se stal online hitem, na Twitteru láme rekordy
Knihovna Václava Havla pronajala své prostory novodobé totalitě: „No snad aby jste už odešel“
Read more...