Václav Klaus je velkým falzifikátorem české novodobé pravice. Jeho neoliberální koncept vedl v našich podmínkách k politickým i ekonomickým tragédiím.
... Václav Klaus je bezesporu otcem ODS. Strany, která se svým pragmatismem a technicistním chápáním moci prakticky vůbec nelišila od pozdní KSČ, morální úroveň jejichž členů odpovídala morální úrovni pozdního aparátu SSM a jejichž ekonomické schopnosti ekonomickým schopnostem hrdinů Discopříběhu. Ano, Václav Klaus bezesporu založil toto "bratrstvo vzájemné pomoci". Měla, má být a je to česká pravice? V čem? V iracionální obraně anonymních akcií uprostřed korupcí prolezlé ekonomiky? V ochotném podpisu "opoziční smlouvy" a v bezčíslných "velkých koalicích" s pseudokomunistickou ČSSD na regionální i obecní úrovni? V koncepci štíhlého státu? Státu, jehož štíhlost znamená pro českou pravici a většinu občanů této země jediné - hubená léta? …
První otázkou je, zdali může být "otcem novodobé české pravice" nazván někdo, kdo téměř do svých padesáti let nijak své pravicové názory neprezentoval a byl součástí "šedé zóny" těch, kteří si snad něco doma mysleli, ve veřejném prostoru ale nekonfliktně pracovali de facto ve prospěch komunistického režimu.
Václav Klaus se na počátku 90.let zjevil z neznáma, přesto se velmi brzy stal výraznou politickou postavou. Navzdory extrémnímu narcismu (a mimochodem totální nepřítomnosti smyslu pro humor) mu nelze upřít ani jisté charisma ani jistý politický talent a v neposlední řadě - například - ani jistou citlivost vůči politickému kýči (jehož byl naopak nositelem Václav Havel).
Václav Klaus se v té době vyprofiloval právě zejména na postavě Václava Havla. Havel byl extrémní moralista. Úlohu morálky v politice přeceňoval. Politiku chápal jako uvádění "mravního řádu bytí" do života společnosti. Problém byl ale v tom, co to vlastně onen "řád" byl, jak mu Václav Havel rozuměl a hlavně, jak mu rozumí každý z nás. Havlova moralizující politika v sobě skrývala jedno hluboké nebezpečí - vposledku násilné vnucování svého chápání "řádu bytí" ostatním (viz pozdější "humanitární bombardování" Jugoslávie, vůči kterému Václav Klaus naopak projevil velmi střízlivý názor, jakož i k jiným otázkám zahraniční politiky ČR, což je třeba objektivně říci).
Tuto nebezpečnou tendenci Havla Václav Klaus neomylně vytušil a reagoval na ni opačným extrémem - jeho politika měla být naprosto oddělená od morálky. Neznal čisté a špinavé peníze, chtěl zhasínat světla a mimochodem se tak rovněž postavil do tábora zastánců tlusté čáry, těch, kteří si naprosto nepřáli jakékoli vypořádání s komunistickým režimem (velké čelní sklo, malé zpětné zrcátko). Něco takového ostatně nemohl mít v zájmu někdo, kdo si z komunistické diktatury neodnesl sice žádnou přímou kolaboraci s ní, ale ani žádný "nadstandartní" morální kredit.
Druhým typickým rysem Klausovy politiky (kromě vytěsnění morálky) bylo upřednostnění ekonomické reformy před obnovou právního řádu a fungujícími demokratickými mechanismy. Mimochodem, tuto pozici zastává Václav Klaus dodnes, jak o tom svědčí jeho vyjádření v knize "My, Evropa a svět". Václav Klaus byl a je zastáncem výkopu bez toho, aby byla stanovena pravidla hry. To, zda se může hrát rukama či za jakých okolností nastává ofsajd, se řešilo až v průběhu hry. Výsledky resp. průběh zápasu tomu také odpovídal. O politickou podporu se ale v této věci bát nemusel - většině obyvatelstva šlo o západní životní úroveň a teprve potom o západní lidská práva a aktivně žitou demokracii.
To, co ovšem bylo Klausovým majstrštykem, byla jeho (raná) ODS. Václavu Klausovi se podařilo přesvědčit společnost o tom, že jeho ODS je skutečným nástupcem OF a skutečným dědicem listopadu 89 (nikoli disidenty prošpikované Občanské hnutí). Byla to tichá "revoluce po revoluci", která téměř celý disent poslala na smetiště našich novodobých politických dějin. To ale nebylo vše - svými výroky o "kapitalismu bez přívlastků" a o "nehledání třetích cest" v podstatě vnutil našemu veřejnému prostoru představu, že ODS je jedinou představitelkou pravice, ba dokonce jediným garantem našeho demokratického vývoje. ODS byla prezentována nejenom jako ortodoxie pravice, ale i jako ortodoxie demokracie.
Co to ale bylo ve skutečnosti? Byl to reaganovský neoliberalismus a friedmanovský monetarismus v postkomunistických podmínkách. Nic více, nic méně. Toto byla velká falzifikace "pravicového pohledu na svět" v naší polistopadové politice.
S odstupem času se někdy hovoří o Klausově příklonu ke konzervatismu. Je tomu ale skutečně tak? Pravdou je, že pro současného Klause již nejsou církve totéž co zahrádkáři a včelaři. Pravdou je, že si ve svých projevech začal stěžovat na opouštění "tradičních hodnot" (pracovitosti apod.) a začal v nich být neméně moralizující než kdysi Havel.
Jak ale máme na tento Klausův nostalgický nářek nahlížet? Otázka je prostá: může člověk, který v 90.letech se svým amorálním a cynickým neoliberalismem stál proti "tradičním hodnotám" po boku všechno relativizujícího levicového liberalismu a který se jednoznačně vyjádřil, o co (mu) jde "až v první řadě" (tradiční hodnoty to nebyly), může člověk, který tehdy neznal čisté a špinavé peníze nyní chtít znát "čisté" a "nečisté" sexuální praktiky (Prague Pride) nebo "čisté" a "nečisté" češství (výroky k prezidentské kampani)? Odpověď zní: může. Zůstává ale bolestná otázka, kdo mu to bude věřit. K návratu k "tradičním hodnotám" nás může vyzývat britská královna, ale ne Silvio Berlusconi. Václav Klaus dnes pláče nad nepřítomností něčeho, co sám usilovně pomáhal před dvaceti lety bořit.
Nuže, je tedy Václav Klaus někým, kdo by mohl být považován za otce české pravice? Na základě čeho? Pro jeho dodnes trvající skepsi ve věci právního řádu, kterou léta projevoval slovními přestřelkami se "soudcokracií" a kterou tak projevil při své amnestii? Mimochodem, veškerá její apologie z úst lidí jako L.Jakl, M.Knížák či P.Hájek byla vedena v rovině její legality. Bylo to legální, prezident na to má právo a tečka. MY JSME PRAVDA (a láska).
A kde jsou ony tradiční hodnoty - vymahatelnost práva, ochrana investic (ta vadí u ČEZu v Bulharsku, ale ne u občanů a H-Systému), důvěra v ústavní instituce? O těch při obraně amnestie nepadlo ani slovo. Nemohlo, chyběla totiž matérie. Amnestie byla legálním debaklem. A Klausův výrok z konce února 2013, že by "amnestii vyhlásil znovu stejným způsobem", ukazuje, že v jeho myšlení od "legality" k "legitimitě" k žádnému posunu za dvacet let nedošlo.
Václav Klaus je bezesporu otcem ODS. Strany, která se svým pragmatismem a technicistním chápáním moci prakticky vůbec nelišila od pozdní KSČ, morální úroveň jejichž členů odpovídala morální úrovni pozdního aparátu SSM a jejichž ekonomické schopnosti ekonomickým schopnostem hrdinů Discopříběhu. Ano, Václav Klaus bezesporu založil toto "bratrstvo vzájemné pomoci". Měla, má být a je to česká pravice? V čem? V iracionální obraně anonymních akcií uprostřed korupcí prolezlé ekonomiky? V ochotném podpisu "opoziční smlouvy" a v bezčíslných "velkých koalicích" s pseudokomunistickou ČSSD na regionální i obecní úrovni? V koncepci štíhlého státu? Státu, jehož štíhlost znamená pro českou pravici a většinu občanů této země jediné - hubená léta?
Václav Klaus je velkým falzifikátorem české novodobé pravice. Jeho neoliberální koncept vedl v našich podmínkách k politickým i ekonomickým tragédiím. Václav Klaus to ale se svým patologickým egocentrismem, narcismem a pedantstvím nikdy nepřizná. Na vině budou všichni okolo. On ne. Absolutní neschopnost sebereflexe je mj. také hlavním důvodem toho, proč Klausova politická kariéra končí v minimální oblibě u veřejnosti a s nulovou šancí na jakýkoli revival.
http://drda.blog.idnes.cz/c/321990/Ja-jsem-pravda-a-laska-Vaclav-Klaus-a-ceska-pravice.html
P.S.
Nedivme se, že Václav Klaus neobdržel ani jednou oficiální pozvání do Bílého domu a že nový ministr zahraničí věcí USA John Kerry Pražský hrad při stávající cestě do Evropy nenavštíví. Nepochybně by se stavil, kdyby byl presidentem Václav Havel. Chování Václava Klause připomíná stále více chování kašpara, jak nám názorně nedávno opět předvedl při své poslední zahraniční návštěvě na Slovensku, kde nezůstal svým chováním pozadu ani jeho slovenský protějšek Gašparovič, kde by byla na místě i úprava jeho příjmení z „G“ na „K“. Tuto dvojici vhodně doplňuje i premiér Petr Nečas svými trapnými výroky na adresu senátorů ve věci žaloby pro velezradu. Nelze se mu divit, když svým podpisem se stal i on přímo odpovědným na tomto zločinu, spáchaném na nevinných. Malí lidé nemohou mít ponětí o tom, co tvoří skutečnou velikost politika a státníka. Máme-li malé a malost ve vedení země, nemůžeme se divit, že se naší zemi státníci vyspělých zemí vyhýbají, že ji neberou vážně a že slouží jako zábavné téma rozhovoru mezi diplomaty vyspělých a obavám se i zaostalých zemí. J.Š.
Read more...