Jaká je optimální míra příjmové nerovnosti, jak vzniká, jaké jsou možnosti ji omezit, nebo naopak podpořit? Na to světový bestseller francouzského profesora ekonomie neodpovídá. (Syn komunistických rodičů se nezapře J.Š.)
… Proč z objevů profesora Antonína Holého (1936–2012) profituje americká firma Gilead Sciences, jejíž akcie se zhodnotily více než 300krát během uplynulých 20 let? Protože Česko je rovnostářská země, kde není dostatek kapitálu, který by dokázal zhodnotit objevy místních vědců. …
… Talent nebo píli Piketty neuznává, rentiéry ovšem přímo nenávidí. Jeho vášnivé zaujetí proti nim prostupuje celou knihu a lze si klást otázku, který bohatý dědic přebral chudému Pikettymu slečnu. Talent nebo píli Piketty neuznává, rentiéry ovšem přímo nenávidí Žádný podobný pikantní fakt se sice nedozvíme, ale víme, že Pikettyho rodiče byli komunisté. On sám se nestal zastáncem státního vlastnictví a centrálního plánování jen proto, že jako student navštívil Rumunsko krátce po pádu komunistického šéfa Nicolae Ceauşeska. Srdce mladého levicového intelektuála přesvědčil rozum, že soukromé vlastnictví a konkurenci je třeba tolerovat z čistě pragmatických důvodů. O nadřazenosti státu nad trhem však nezapochyboval ani na okamžik, jak z knihy zřetelně vyplývá.
… Na druhé straně je skupina zemí převážně z bývalého socialistického bloku. Socialismus zničil kapitál, a tudíž i majetkovou nerovnost. Vznik nových boháčů po pádu socialismu změnil na této věci překvapivě málo. Navzdory existenci Petra Kellnera, Andreje Babiše, Karla Komárka a dalších miliardářů majetková a příjmová nerovnost v Česku je stále kupodivu nižší než ve Švédsku.
… Intuitivně cítíme, že extrémy nejsou dobré. Příliš vysoká míra nerovnosti není ekonomicky efektivní. Podnikatel stěží zbohatne na nemajetných zákaznících, což věděl již americký podnikatel a průkopník automobilového průmyslu Henry Ford (1863–1947). Ani pro velmi bohaté lidi není optimální, pokud zbytek ekonomicky aktivních obyvatel tře bídu s nouzí. Kde panuje nerovnost a chybí střední třída, není dost solventních klientů, a ani vzdělanost pracovní síly nebývá skvělá. Extrémní rovnostářství s sebou nese jiné problémy. Kapitál, je-li příliš rozptýlený, není schopný financovat rozsáhlé podnikatelské projekty. Malé a střední podniky sice tvoří pilíř všech normálních ekonomik, ale jejich hlavním posláním má být průběžné generování velkých podniků. Pokrok a inovace by nebyly možné bez vzniku společností, jako je Intel, Apple nebo Google. Nadějný podnikatel nebo vynálezce, který by za normálních podmínek založil prosperující firmu, se nebude namáhat, pokud mu finanční úřad zkonfiskuje téměř veškerý zisk Ekonomika, která neumožní koncentraci kapitálu, je odsouzena k průměrnosti (Bosna a Hercegovina), k závislosti na zahraničním kapitálu (Česko) anebo k životu z podstaty a z minulých úspěchů (Švédsko.) Proč z objevů profesora Antonína Holého (1936–2012) profituje americká firma Gilead Sciences, jejíž akcie se zhodnotily více než 300krát během uplynulých 20 let? Protože Česko je rovnostářská země, kde není dostatek kapitálu, který by dokázal zhodnotit objevy místních vědců. Rovnostářství s sebou nese i nedostatek motivace. Nadějný podnikatel nebo vynálezce, který by za normálních podmínek založil prosperující firmu, se nebude namáhat, pokud mu finanční úřad zkonfiskuje téměř veškerý zisk. Případně uskuteční svůj projekt v daňově příznivějším zahraničí.
… Od roku 1942 se na všechny osobní příjmy (mzdové i dividendové) vyšší než 200 tisíc dolarů ročně uplatňovala 88procentní daň, proto není divu, že poplatníci neměli motivaci vykazovat velké zisky. Tato extrémní sazba časem klesala nejen za prezidenta Ronalda Reagana, ale i za vlády jeho demokratických předchůdců byly daně postupně snižovány. Tento pokles podstatně zvýšil motivaci bohatých vykazovat zisky a platit daně. Růst vykazovaných zisků (a daňových příjmů) byl v letech 1975 až 1988 (kdy daně klesaly) 2,3krát rychlejší než v období 1951 až 1964, kdy byla 91procentní mezní sazba daně z příjmu. Tato čísla ovšem Piketty neuvádí. Musíte je znát z jiných zdrojů, abyste si uvědomili rozsah manipulace. Dle Pikettyho totiž vyšší ochota platit daně vypadá jako nepřiměřené bohatnutí. Odtud vyplývá panika, že celý svět bude jednou patřit hrstce miliardářů sedících na pytlích se zlatem a bafajících tlusté doutníky – tedy ze špatně pochopených (anebo manipulativně prezentovaných) čísel.
… Ekonomové Bernard Zimmern, François Saint-Cast a Aymeric Pontier poukázali na fakt, že Piketty při analýze podílu daní placených různými příjmovými skupinami metodicky chybně (a bezesporu záměrně) podhodnotil podíl bohatých a superbohatých. Podle Pikettyho měli boháči platit nižší reálné procento daní z příjmu než sociálně slabí, ačkoli ve skutečnosti je pravdou opak. Toto zjištění se prakticky rovná usvědčení z falšování dat. Kritika byla ovšem zveřejněna jen francouzsky, a proto nevzbudila širší ohlas.
* * *
Něco na demokracii je špatně, když připustí, aby se opakovaně takové množství neschopných a bezcharakterních lidí dostalo do Parlamentu a mělo možnost ovlivňovat životy mnohem schopnějších a charakternějších. Demokracie není ideální, nemůže být, stejně jako člověk, ale můžeme se snažit o její neustálé zdokonalení v rámci hranic daných přirozenosti lidského charakteru a povahy. Úroveň demokracie bude vždy závislá na úrovni společnosti, tzn. na její úrovni, vzdělání, výchovy, kultury a stupni její kultivovanosti. Osobně považuji za velký problém stejnou váhu volebního hlasu občana, kdy není rozdílu mezi hlasem vraha a nositele Nobelovy ceny. To není o diskriminaci, ale o moudrosti, zdravém rozumu a pudu sebezáchovy. Podaří-li se změnou volebního zákona od přímého způsobu vybírání kandidátů až po jejich přímou volbu na odpovědná místa správy země, zrušit nemravnou finanční podporu politických stran, bude to zcela jistě velký posun pro zemi i v zájmu těch méně schopnějších obyvatel. Každá firma dříve či později zkrachuje, má-li ve svém vedení většinou neschopné či všehoschopné. Stát je z velké části firma. Dosavadní volební systém umožňuje vládu méně schopných nad více schopnými. To je třeba změnit, chceme-li mít naději mít se jednou lépe, resp. naši potomci a následovníci. Čím to asi bude, že se na našem trhu neprodávají žádná ruská auta? Proč v nich asi nejezdí čeští komunisté? Proč dodnes vzpomínají v úctě obyvatelé Zlína na Jana Antonína Baťu, který v naší zemi platil takřka 70 let za zločince a kolaboranty, zatímco Brazílie ho navrhla na Nobelovu cenu?
Jan Šinágl, 3.8.2014
Read more...