Její Veličenstvo Alžběta II., královna Spojeného království a dalších dominií britské koruny, je hlavní postavou této nové anglické hry. Je to trochu překvapující, ale nikoliv neobvyklé, podíváme-li se na dějiny dramatu v Anglii. Jeden den v týdnu přijímá královna své premiéry ke konzultacím. A právě ty jsou námětem hry, která je svým způsobem pohádkou o monarchii v moderním světě. Divadlem o každodenní politice a politicích obecně, byť jsou v této hře přítomni prakticky všichni konkrétní premiéři od Winstona Churchila, přes Margaret Thatcherovou po Davida Camerona. Politika se všemi svými záludnostmi je konfrontována s jistým nadčasovým archaickým principem kontroly demokratické vlády. Ne, nejde tu o oslavu monarchie, byť vedle mnoha britských premiérů je hlavní hrdinkou právě Alžběta II. Jde o pohled na tíži politiky z jiného úhlu. Z úhlu, který neznáme.
Hrají: lva Janžurová, Jan Hartl, Igor Orozovič, Václav Postránecký, Igor Bareš, David Matásek, František Němec, Taťjana Medvecká, Martin Pechlát, Milan Stehlík, Miluše Šplechtová a další
Peter Morgan: Audience u královny, režie: Alice Nellis
* * *
Navštívil jsem toto představení a mohu jen doporučit. Samozřejmě, že se nejedná o přepis doslovné komunikace, ale myšlenky a podtřehy, které zazněly jsou inspirující stale, zvláště v dnešní době. Např. neexistuje problem, který se nedá vyřešit za 20 minut, jediné místo, kde není možný pokrok je hřbitov, v politice je důležitá kolegialita, ne přátelství (tady by se mohl ministr Němeček ještě hodně učit!), politická strana vítězí proto, že vládnoucí prohrála a mnoho dalších. Zazněly I trefné narážky na vrcholné představite české politické scény, mnoho veselí vzbudila selfies ve zřejmé narážce na místopředsedu Senátu Škromacha.
V dřívějších dobách bez možnosti elektronické komunikace, většinu oslovovaly ve většině myšlenky moudrých a vzdělaných. Dnes tak může činit kde kdo, zmizel potřebný odstup mezi vrstvami obyvatelstva. Úpadek hodnot a jejich respektování je logićkým následkem. Globalizace přispěla k pomíchání kultur na úkor tradic jednotlivých zemí, které byly jejich hlavní nositelkou. O to důležitější je dnes, aby co nejdříve odpovědná místa obsazovali ti, co k tomu mají ty nejlepší předpoklady. Přípomínám stale aktuální citát prof. Jana Patočky:
„Duchovní lidé promítají svou péči o duši do státu a jejich vnitrní ustrojení, jež musí překlenout extrémní protiklady, je to nejtěžší ze všeho, vlastní problém státu. Jejich odvaha, jejich udatnost, jejich pružnost, jejich sympatie pro bratrství města, ale také jejich tvrdost vůči sobě, vůči úpadkovým tendencím ve vlastní osobě i v obci jsou základem všeho; odvaha není vlastně pouhá vnějšková záležitost, nýbrž ochota přezkoumávat sám sebe a bdít nad sebou samými.“
Jan Šinágl, 29.3.2015
Read more...