Neodsouzení - Úřední deska - Facebook jako semeniště zločinu - Nejslavnější kausa Lucie Šlégrové končí – Podpis - Co je diplom? Muška jenom zlatá! - Neodsouzení
… Než českou justici vyškolil Štrasburk, neodškodňovaly se například ani průtahy v řízení, a proto můžeme důvodně očekávat, že ochota poskytnout náhradu za promlčení trestního stíhání bude nulová … Nejsem v této věci fundamentalistou, pokud jde o technickou stránku, ta je tak nenáročná, že budu-li chtít, aplikaci vložím do containeru a spustím třeba v Hong Kongu, pročež si, milý Úřade, trhni pravomocí, ale o obecnější problém nezvratné a trvalé ztráty anonymity na Internetu … Pasáž vysvětlující, jak je Facebook nebezpečný a proto vyžaduje obzvláštní ostražitost orgánů ideového dozoru, by, myslím, mohli beze změny převzít čínští a severokorejští soudruzi. … A šťasten může být i daňový poplatník: na nákladech obhajoby zaplatí několik desítek tisíc a cca. 100 tisíc korun by měl L. Šlégrové stát vyplatit za průtahy v řízení. Judikatura, jež se týká jiných forem satisfakce, tu použitelná není, promlčení trestní odpovědnosti nelze v těchto případech přičítat obviněnému. … Jakožto loyalní občan bychom neměli vynechat jedinou příležitost, jak své definitivou obdařené úřednictvo vzdělat. … Chyba není v tom, že JUDr-ovi jeho titul neodebrali, to podle našeho názoru zákon ani nepřipouští, ale že podvody, z nichž měly mimo jiných prospěch i některé nejmenované špičky některých nejmenovaných politických stran, byly po trestněprávní stránce dokonale pokryty. Harangozzo podniká, Kindl vykonává advokacii, a oba jsou zjevně za vodou, ve vatě a v pohodě. A prostý právnický lid by se měl bavit učenými výklady soudců NSS, co je vlastně diplom: hrej si, tu máš kohouta!
* * *
Neodsouzení
Jak silná je domněnka (presumpce) neviny? Nepříliš. Obviněný, a tím spíš obžalovaný, je veřejností vnímán jako pravděpodobný viník, a tato percepce trvá, dokud řízení neskončí pravomocným zprošťujícím rozsudkem – a někdy pokračuje i poté. Za situace, kdy je stíhání zastaveno, zbývají neodsouzenému-nezproštěnému oči pro pláč, a právě jen ona slabá, často jen akademická presumpce neviny.
Situace Lucie Šlégrové, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno toliko proto, že trestní orgány ji v promlčecí době nestihly odsoudit, spadá přesně do této kategorie: pronesla projev, za který byla postavena před soud, ale vinou liknavého postupu justičních orgánů nedostala možnost se obhájit.
Případ, na který upozorňuje Aleš Rozehnal na Hlídacím psu, je svým způsobem ještě perversnější: policie oznámila, že podle jejích informací se nástupce Vladimíra Sněžila Dbalého ve funkci ředitele Nemocnice Na Homolce Michal Šetlík dopustil korupčního jednání, avšak nelze jej s ohledem na promlčení stíhat.
Oběma situacím je společné jedno: otázka, zda je pro stát občan drban, který může být rád, že vyvázl tak hladce, anebo imanentní ctí a důstojností nadané individuum, do jehož osobnostní sfery do konce nedovedené trestní stíhání, případně avisované podezření zasáhlo s takovou intensitou, že zásah musí být exemplárně odškodněn.
S tím arci mívá justice problém. Její soudci vychovaní komunistickým právem se dívají na občana jako na poddaného a služebníka státu, nikoli jako na toho, kdo by mohl mít vůči němu nějaká práva. V komunistickém systému jsou lidé bezcenní a nahraditelní, a ve vztahu k vyšší entitě, státu, bezprávní: vzpomeňme třeba na směšné částky odškodnění za bolest, které přetrvaly celá 90. léta. Důležitá byla ztráta na výdělku, to, že vám zlomili ruku nebo jste přišli o oko, bylo nepodstatné a odškodňovalo se to částkami víceméně symbolickými. Ten samý pohled soudci uplatňovali – a dodnes uplatňují – i na další práva fysických osob, na něž nahlížejí, smíme-li se vyjádřit poněkud pregnantněji, jako na občanský dobytek, který je obtěžuje svými žalobami.
Než českou justici vyškolil Štrasburk, neodškodňovaly se například ani průtahy v řízení, a proto můžeme důvodně očekávat, že ochota poskytnout náhradu za promlčení trestního stíhání bude nulová, resp. Lucii Šlégrové ministerstvo vyplatí náhradu za obhajobu a za průtahy (to, jak řečeno, díky ESLP už musí), možná i jízdenky za autobus k soudu jí proplatí, ale k odpovědnosti za neschopnost soudů dovést její kausu k pravomocnému rozsudku se nebude znát. A Šetlíkovi nedá nic: může být rád, drban doktorská, že mu to protentokrát prošlo.
* * *
Úřední deska
Poté, co jsem víceméně úspěšně naprogramoval sledování řízení v infoSoudu, pustil jsem se, abych si zkrátil čekání na data od ministerstva spravedlnosti, do úřední desky Nejvyššího správního soudu. Ta nabízí výrokovou část rozhodnutí včetně všech osobních údajů, avšak pouze za posledních 14 dnů. Já všechna tato rozhodnutí denně archivuji a nabízím v nich možnost fulltextového vyhledávání podle jména účastníka.
Výsledek vyvolává určité nikoli nepodstatné otázky týkající se ochrany osobních údajů. Provoz takového systému, má-li být ponechán veřejně přístupným, je bezesporu zpracováním osobních údajů podléhajícím registraci u ÚOOÚ, přičemž je sporné, zda je agregace dat obsahujících osobní údaje s fulltextem vůbec souladná se současnou – podotkněmež, že poněkud hypertrofovanou – praxí v této oblasti.
Např. pan Kubát, jehož přestupek byl projednáván a patrně k jeho nelibosti o něm bylo rozhodnuto. Tím, že byla výroková část rozsudku vystavena na úřední desce, může si jeho adresu a poté, co se objeví v databasi, i celé znění rozsudku, jemuž arci už anonymisace nepomůže, kdokoli vyhledat v mé databasi – a když ne v mé, tak ve kterékoli jiné, případně i v zahraničí, kam ÚOOÚ nemůže, dle zásady, že co Internet schvátí, více nenavrátí.
Úřadu jsem poslal žádost o stanovisko, jež zatím zůstala bez odpovědi (nejde o žádost o informace podle InfZ a ÚOOÚ odpovědět ani nemusí). Nejsem v této věci fundamentalistou, pokud jde o technickou stránku, ta je tak nenáročná, že budu-li chtít, aplikaci vložím do containeru a spustím třeba v Hong Kongu, pročež si, milý Úřade, trhni pravomocí, ale o obecnější problém nezvratné a trvalé ztráty anonymity na Internetu.
* * *
Facebook jako semeniště zločinu
O facebookovém zločinci nepředloženě olajkovavším závadové stránky jsme na tomto blogu již psali; nyní jeho stížnost přezkoumala státní zástupkyně OSZ pro Prahu 10 Ita Klabíková a obdařila nás tímto hodnotným usnesením. Pasáž vysvětlující, jak je Facebook nebezpečný a proto vyžaduje obzvláštní ostražitost orgánů ideového dozoru, by, myslím, mohli beze změny převzít čínští a severokorejští soudruzi.
Prostě Alen Jacta est, a nebude-li se zločinec obhajovat dostatečně účinně, zasloužený trest od naší křehké bojující demokracie jej nemine.
* * *
Nejslavnější kausa Lucie Šlégrové končí
Okresní soud v Mostě včera zastavil trestní stíhání Lucie Šlégrové pro zvlášť závažný zločin závadového řečnění, jehož se pachatelka měla dopustit v listopadu 2010 v Litvínově svým dnes již zlidovělým projevem o národních socialistech, co nejsou žádné ovce a nedají se zastrašit. Protože obžaloba byla podána v květnu 2011 a obžalovaná nebyla od té doby ani nepravomocně uznána vinnou, její trestní odpovědnost uplynutím pětileté promlčecí doby zanikla (obžalována byla pro projev sympathií podle § 404, což je přečin s nejvýš tříletou sazbou). Blahopřejeme, po soudružce soudkyni Huňáčkové se nám bude opravdu stýskat!
Naopak druhé trestní stíhání, jež se týká závadového mávání praporem Dělnické strany, dosud promlčeno není, protože v tomto případě činí promlčecí doba deset let; arci nepochybujeme, že pravomocně rozhodnuto nebude ani v r. 2021, takže i v tomto případě čeká obžalovanou extremistku, nyní, mimochodem, již druhým rokem matku extremistického dítěte, šťastný konec.
A šťasten může být i daňový poplatník: na nákladech obhajoby zaplatí několik desítek tisíc a cca. 100 tisíc korun by měl L. Šlégrové stát vyplatit za průtahy v řízení. Judikatura, jež se týká jiných forem satisfakce, tu použitelná není, promlčení trestní odpovědnosti nelze v těchto případech přičítat obviněnému.
* * *
Podpis
Lhůtu pro vyřízení naší žádosti o informace si ministerstvo prodloužilo o 10 dnů, využili jsme proto příležitost a zaslali mu drobný list poučný: jakožto loyalní občan bychom neměli vynechat jedinou příležitost, jak své definitivou obdařené úřednictvo vzdělat.
* * *
Co je diplom? Muška jenom zlatá!
Jan Harangozzo byl svědomitý student. Školu, tedy právnickou fakultu v Plzni, navštěvoval celé dva měsíce a dva dny, což bylo odůvodněno jeho předchozím studiem práv v Bratislavě, kam arci nechodil ani ty dva měsíce. Děkan Milan Kindl souhlasil s tím, že slovenské zkoušky doloží student dodatečně, jenže pak se na to nějak zapomnělo. Ze studentovy diplomové práce se dochovalo zhruba tolik co z Pompejí (tedy nic, vyjma domnělého názvu), a podpisy na protokolu o složení závěrečné zkoušky jsou prý většinou padělané. Jak říkám, vzorný, svědomitý student, jakých bylo v Plzni svého času neúrekom.
V normálním právním státě bychom nyní řešili, jak naložit se žádostí děkana Kindla a jeho studenta Harangozza o podmíněné propuštění z výkonu trestu. V České republice Nejvyšší správní soud řeší, jaká je právní povaha vysokoškolského diplomu a jaké podmínky musejí být splněny, aby se dala vyslovit jeho neplatnost. Ve vězení nikdo v souvislosti s rychlostudiem nebyl, a není příliš pravděpodobné, že by se tam kdy dostal.
Chyba není v tom, že JUDr-ovi jeho titul neodebrali, to podle našeho názoru zákon ani nepřipouští, ale že podvody, z nichž měly mimo jiných prospěch i některé nejmenované špičky některých nejmenovaných politických stran, byly po trestněprávní stránce dokonale pokryty. Harangozzo podniká, Kindl vykonává advokacii, a oba jsou zjevně za vodou, ve vatě a v pohodě.
A prostý právnický lid by se měl bavit učenými výklady soudců NSS, co je vlastně diplom: hrej si, tu máš kohouta!
* * *
J.Š.5.7.2016
Read more...