Pavel Wonka: „Hájíme-li svobodu přesvědčení, je s tím neslučitelné, abychom jen ze strachu z další možné nebo hrozící persekuce, měli uznávat zločin za právní akt a tomu se podřizovat.“
* * *
Psáno pro revui ALTERNATIVA, říjen 1989 – otištěno: Svobodný ZÍTŘEK.
Z Pavlova příběhu není ústupu, protože navazuje udičky souvislostí, ony jemné nitky tvořící hlubinnost společenského vědomí, do takových míst současného a uplynulého času, že smlčet, co mi napověděl, by byl hřích.Úvodem k svému příběhu mě tedy Pavel Wonka přiměl zamyslet se nad hrdinstvím obecně a v Čechách zvláště: a protože on byl po tatínkovi a jeho předcích Němec, tedy též nad hrdinstvím v zemi zvané Bohemia, kotlině keltsko-německo-české, a o níž jsem se kdesi nedávno přečetla, že byla vytvořena nárazem obrovitého meteoru, který tu obrátil k severu toky řek, a které nás ovlivňuje víc, než si můžeme pomyslet. To byla Pavlova udička první. ...
Níže kopie otřesného článku jako svědectví doby – i té dnešní. Pachatelé nebyli dodnes potrestáni (JUDr. Marcela Horváthová soudí dodnes) z něhož vyjímám:
Mravní silou se dokázal povznést nad pocit pouhé osobní křivdy a svůj případ začíná vnímat jako součást křivdy širší, následek pokřivených společenských poměrů.
„Uchopil za klopy oděvu a vytlačoval z bytu“ soudce Jiřího Záveského z Jičína, který mu přišel udělat exekuční soupis majetku.
Byl odsouzen za text socialistického závazku.
Stejně tak neshovívavá soudkyně Nejvyššího soudu dr. Dojčárová rozsudek potvrdila. Lidé prý, jako tito dva Wonkové „jsou takových morálních kvalit, že nemají právo ohánět se nějakou přestavbou“.
Jako hlavní důkaz o nepřátelství bratrů k socialismu je v rozsudku uvedeno svědectví dr. J. Průši, že Wonka „navazoval osobní styky se signatáří Chraty 77 a nechal si zasílat sdělení tzv. Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Dnešní obecný vkus radí nedráždit vládnoucí moc, využít její slabiny, ale nedopustí se ničeho, nač by člověk mohl doplatit: je to vkus těžkou dobu přežít.
Naše společnost se nemůže vyhnout bezpráví. K porušení zákona bude docházet vždy. Rozhodující je ovšem v jaké to bude formě a v jakém rozsahu. To co často a ve velké míře vidíme kolem nás, je porušení zákony a bezpráví zcela vědomé, záměrně provozované. Jde i o zcela zjevné justiční zločiny.
Mám za zcela prokázané, že organizátoři našich perzekucí jsou natolik mocní, že dokáží zmanipulovat jakýkoli soudní rozsudek, zabránit zjednání spravedlnosti a vytvářet libovolné bezpráví. Za těchto okolností jsem nucen přehodnotit své postoje k vedení našeho státu. Necítím se již vázán zákony tohoto státu, ale pouze svou morálkou. Necítím se vázán žádnými povinnostmi, jelikož mi nejsou přiznávána základní práva. Necítím potřebu respektovat jakékoli nařízení, ani soudní rozhodnutí. Přestávám uznávat ústavní moc jako zákonnou se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Pokládám ji pouze za moc faktickou.
Paní Wonková veliteli věznice Minkovice: „Byla jsem hluboce otřesena tím, v jak zdrcujícím a zbídačelém stavu se můj syn nachází… Obávám se, že v okamžiku psychického zhroucení, v důsledku podmínek kterým je ve kterým je ve vaší věznici vystaven – se můj syn může pokusit o sebevraždu… Za jediný měsíc se ve vězení stala z mého syna ubohá, třesoucí se lidská troska, která se jž smířila se smrtí.“
Odmítl rozsudek a právu, tak lehko zneužitelnému, nadřadil vlastní mravnost.
Člověk pozitivní, laskavý, jasného rozumu a jasné mysli, přesných úsudků i formulací, nápaditý, tvořivý. A taky hrdý. Lapeného ptáka z něho udělaly veřejné poměry.
Špatný odhad mocenských vazeb nepochybně vyplynul z nezkušenosti. Jeho rozhodnutí s tragickými následky bylo střetem eticky založeného člověka s nemravnou mocí.
Osobní svoboda je jedna z nejvyšších hodnot a je třeba dobře uvážit, kdy jsou dány takové důvody, aby ji bylo možné omezit. A takové důvody zde nejsou. Vznikl zde právní spor o nulitu rozsudku. Ze své strany jsem k věci přistoupil kultivovaným způsobem a dal podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Proto mně ovšem příliš kultivovaný způsob použit není. Jsem mlácen, vězněn a proč?...
Nic jsem neprovedl, sedím už sedmé léto. Nechte mne už z této republiky vypadnout.
Američtí lékaři ve zprávě uvádějí i informace rodiny, že Pavel byl ve vězení bit, ztratil solně na váze a že mu před soudním jednáním byly dány injekce, které, jak se domníval, měly snížit jeho schopnost soustředění. Pro vytvoření uceleného názoru si američtí lékaři vyžádali řadu zpráv o chemickém a biochemickém vyšetření, které nebyly k dispozici.
Paní Wonková syna nepoznala, až podle památky na jedno zranění z dětství.
P.S.
Jsem dnes v podstatě ve stejné situaci jako Pavel Wonka, také jsem měl „špatný odhad mocenských vazeb“. Mylně jsem se domníval, že země, resp. česká justice, není v tak zločinném stavu jako byla za jeho života v totalitě. Dnes už se ve vězení neumírá (doufám), zato likvidovat nepohodlné moci a mocným se stále daří. Zatím jsem toto bezpráví odnesl jedním infarktem…
Jan Šinágl, 4. 3. 2020
* * *
Dnes před 29 roky zemřel mučednickou smrtí Pavel Wonka – vězeň svědomí
Read more...