Beranova kniha ukazuje Sudety takové, jaké jsou. Je s podivem, že kniha Kocovina nezaznamenala větší ohlas. Sudety možná nejsou "sexy téma současnosti", o to naléhavěji však volají po zpracování a poznání. Bez kulturního šoku se takový ponor ale neobejde.
Na obálce novely Kocovina bravurního a nedoceněného prozaika Stanislava Berana je shora vyfocené nahnilé jablko na kostkovaném ubruse. Kocovina je stav, ve kterém se nacházejí někteří hrdinové, ale především místa, o nichž kniha vypráví. Vykořeněná oblast, kde mnozí žijí v domech po těch, kteří odsud byli vyhnáni. Nezajímá je zbytek světa a ten se zase nezajímá o ně. Anamnéza Sudet shora.
"Lidi zmizeli, jiný přišli a už tu zůstali," píše Beran stroze.
Žijeme v době informační, jenže ta se vyznačuje množstvím takzvaných slepých skvrn. A nejen těmi, o kterých ve stejnojmenné knize píše sociolog Daniel Prokop, slepou skvrnou je také přehlížení dění mimo velká města. Stanislav Beran prostřednictvím několika příběhů nabízí cenný vhled do míst, která nikoho nezajímají - a když, maximálně statisticky a většinou v souvislosti s volbami.
Stanislav Beran napsal svižnou novelu plnou hořkých obrazů Sudet, na níž pokrývá celé spektrum odstínů tamní šedi, ošklivosti i života. Není to snadné "čtivo" vyvolávající instantní dojetí. Vede k o to hlubšímu poznání a katarzi.
Beran dokáže líčit situace plasticky, proto proplujeme stoletím, až se z toho člověku trochu motá hlava. "Lidi tu žijou, jako by se jich čas netýkal. A tomu svému světu rozumějí jen oni."
Díky Beranově novele ten svět můžeme nahlédnout jinak než skrze statistická data, rozumět mu už je věc jiná. Je s podivem, že kniha Kocovina nezaznamenala větší ohlas. Sudety možná nejsou "sexy téma současnosti", o to naléhavěji však volají po zpracování a poznání. Bez kulturního šoku se takový ponor ale neobejde.
Read more...