Vládní bar "Boccaccio" 1945-48, aneb USA měly pro ČSR tři varianty
Oficiální teze nám neříkají pravdu. Podle nich se prý rozhodlo při konferencích na Jaltě 1944 a Postupimi 1945, že Československo bude přiděleno do sféry vlivu SSSR. To neodpovídá historickým faktům. Přečtěte si veškeré protokoly zmíněných konferencí (angličtina, ruština). Není tam o tom ani zmínka. Celá záležitost je daleko složitější a o cestě k socialismu sovětského typu ve skutečnosti rozhodly Benešovy iracionální prosovětské aktivity 1945-48 . Tzn. překotné znárodňování všech hospodářských odvětví společnosti a současná eliminace vzniku kapitalismu s lidskou tváří podle vzoru USA nebo Velké Británie. Za Benešovy dekrety se bohužel postavily všechny politické strany tehdejší ČSR bez rozdílu. Nastalo masové provolávání slávy sovětskému bolševizmu a jeho vůdci J.V. Stalinovi. Američanům tím nebyl dán v ČSR žádný prostor pro vznik jejich "The American Way of Life". Za velkého jásotu strčil národ hlavu do Stalinovy oprátky a vydal se na "šťastnou" cestu budování komunistické totality...
.. Ten v této době již nebyl milencem první dámy republiky Hany Benešové. Idylka skončila odletem manželů Benešových do Londýna v roce 1938, kdy můj prastrýc strkal pana presidenta před sebou do letadla se slovy: "Neboj se Edo, nic se ti nestane. Zavři oči a nastupuj!" Paní Hana to komentovala: "Edoušku, tak dost už toho fňukání a fofr! Jinak se zde potkáme s Hitlerem." Beneš nerad cestoval letadlem a měl z létání takřka dětinsky zbabělou hrůzu. Alespoň podle tvrzení mého prastrýce Jana Bervidy.
V době II. světové války udržovala Hana Benešová v Londýně milenecké kontakty s ministrem zahraničí Spojeného království, lordem Anthony Edenem (nalézal se tehdá v rozvodovém řízení se svojí manželkou), ale romanci rezolutně ukončil král Jiří VI. tím, že další přetrvávání tohoto poměru prostě Edenovi přísně zakázal: "Dáma nepřísluší k vašemu stavu. Není šlechtičnou a dokonce je ve Spojeném království pouze trpěnou cizinkou. Pro naší zem je Vaše známost s ní nežádoucí." Přesto se paní Haně podařilo přinutit Edena, aby byl její manžel britskou vládou oficiálně uznán za exilového presidenta ČSR. …
Avšak v nočním baru "Boccaccio" se v letech 1945-48 neobjevovala první dáma republiky ani s Moravcem ani s Bervidou, nýbrž výhradně a bez výjimky s tehdejším ministrem propagandy Václavem Kopeckým. Sem tam si prý i zatancovala s velitelem Americké vojenské mise v Praze, plukovníkem Katekem. Jednalo se jí prakticky pouze o jedno - aby se její "Edoušek", co nejdélé udržel v pozici presidenta ČSR a bylo jí naprosto lhostejné zdali to zařídí Stalin (přes Kopeckého) a nebo Truman (přes Kateka). Tato všemi mastmi mazaná mezinárodní samice, dobře věděla, že o ČSR není ani zdaleka rozhodnuto a SSSR hraje s USA v baru "Boccaccio" pokr o Prahu (k tomu Rudolf Ströbinger: "Pokr o Prahu", Praha 1997) a šlo jí o to, aby měl Beneš v ruce ty nejlepší karetní trumfy ať vůči Moskvě nebo Washingtonu.
… Noční bar "Boccaccio" sloužil jako místo setkání amerických, sovětských, britských a českých diplomatických kruhů, tak jako vojenských zástupců. Můj otec, coby uvaděč, důvěrně informoval plukovníka Kateka, kde kdo sedí a s kým. Oba byli dobrými přáteli. Velitel Americké vojenské mise v Praze sdělil mému otci, jaký úkol má zpravodajská služba OSS na území ČSR. Má na příkaz vlády USA sondovat další politický vývoj této země. ČSR měla sice patřit do sféry vlivu SSSR, ale USA měla připraveny tři varianty. První byla tzv. "finlandizace Československa". Tzn. kapitalistická neutralita ČSR po vzoru Finska, na základě tzv. "teorie mostu mezi východem a západem". Jako "otce" této teorie si vyhlédli diplomaté USA Jana Masaryka. Ten však trpce selhal a vůči Moskvě dostal strach. Dokonce, aby se ospravedlnil, napsal směšnou knížku "Ani opona, ani most" (Praha 1947) a potom v březnu 1948 vyskočil z okna Černínského paláce. …
Americká zpravodajská služba nanalézala v poválečném Československu dostatečnou spolehlivou základnu pro neutralizaci země po vzoru kapitalistického Finska, ani po vzoru komunistické Jugoslávie. Překotné "znárodňování" výrobních prostředků na základě Benešových dekretů připomínalo spíš stalinizaci Sovětského Ruska ve třicátých letech 20. století. Selhání Jana Masaryka, ale i Klementa Gottwalda, který se v žádném případě neprezentoval jako odvážný československý "Josip Broz Tito" po vzoru Jugoslavie, vedlo USA k závěru, že tato země na žádný "kapitalismus s lidskou tváří" není ani zralá, ani připravená. Navíc zaznamenala Americká vojenská mise v Praze v letech 1945-47 celkem 125 ostrých propagandistických útoků proti USA a to převážně z okruhu spolupracovníků Edvarda Beneše. Stěžovali si, že USA provádí na území ČSR rozsáhlou špionážní činnost. Noční bar "Boccaccio" je prý hlavním konspirativním centrem americko-britských zpravodajských plánů. Na špionážní aktivity sovětské GRU si Beneš kupodivu nestěžoval vůbec. Koncem roku 1947 se USA rozhodla přenechat Československo svému osudu. V březnu 1948 byla Americká vojenská mise v Praze zrušena. Brána ke komunistické totalitě ČSR po vzoru masového vraha J.V. Stalina byla konečně otevřena dokořán!
P.S.
Není divu, že i komunisté podpořili zákon „Edvard Beneš se zasloužil o stát“ – sluší se dodat i za jejich dnešní existenci. J.Š.
Read more...