Dosud nikde nevyšlo, ani krajanský tisk si netroufl…
Nedávno vydanou knihu Milana Havlýna CESTY DO EXILU, bych doporučil doma jako povinnou školní četbu, aby alespoň nová generace měla přehled o našich nedávných dějinách minulého století. Ono nejde udělat za vším tlustou čáru, tak jak to bylo proklamováno po naservírovaném sametu (jak hlásali někteří, mající na tom zájem, spolu s určitou částí národa), a zapomenout na všechna spáchaná svinstva a bezpráví.
V první republice si národ vážil legionářů - našeho prvního odboje. Náš druhý odboj byl oceněn alespoň po válce, ale po roce 1948 si místo vděku vysloužil jen ponížení, kriminál či oprátku. Třetí odboj, který bojoval proti úhlavnímu nepříteli a nesvobodě doma, se dožil jen toho kriminálu či trestu smrti. O co lepe se mají lidé, kteří se podíleli na utrpení těchto lidí. Dodnes jim zůstaly nakradené vily, mají vysoké penze a jen se mohou vysmívat, protože Česká republika nemá žádné vůdce, či politiky a zákony, které by učinili přítrž tomuto bezpráví.
Bohužel kompletní debolševizace se nekonala díky novým prominentům, kteří si v připraveném plyšáku změnili pouze kabáty a hesla, a tak v tom jedeme dál. Pak není divu, že třeba probíhala saškárna "Hučín". Co na to Klaus a "bojovník za lidská práva" Havel? To, že nad Hradem vlaje "Pravda vítězí" snad platilo ještě za T.G.Masaryka, teď mi to neříká o moc víc než třeba tričko s nápisem Disney World. Nejvtipněji snad tuto smutnou situaci vystihuje ve svých písničkách a tvorbě Pepa Fousek, a být tu Karel Kryl, tak by byli dva. Lid moc nepřemýšlí a jen přihlíží jak se daří korupci, tunelování a rozprodeji Česka, ze kterého se možná později stane jen země levné pracovní síly a zdroj surovin. Chtěl bych věřit, že naše děti, či děti našich děti se navrátí k dřívějším životním hodnotám, nastolí opět pořádek, poctivost a spravedlnost. Teprve potom dosáhne České republika ve světe i v očích svých občanů uznání, které patřilo předválečnému Československu.
Klobouk tedy dolů před takovými lidmi, kteří v našem jak 1., 2., či 3. odboji, bojovali i za cenu nasazení vlastních životů (či let žaláře) a alespoň trochu zachraňovali pošramocenou pověst národa, hemžícího se Kondelíky a Švejky (ve mnoha případech opět volících komunisty). Ještě, že alespoň exil si váží třetího odboje. Bratři Mašínové dostali ocenění od Památníku Čechů v zahraničí z Los Angeles a od Čs. sdružení v Kanadě, když jak Havel, tak Klaus byli proti (o části národa raději pomlčet). Další v exilu bojovali proti bolševikovi, zatímco pro změnu se teď musí léta letoucí potýkat s režimem doma, který jim nechce uznat ani české občanství či nároky na restituce, o korespondenčních volbách pro asi půl milionu Čechů v zahraničí nemluvě.
Ladislav Křivánek, Montreal
6.3.2007
Read more...