Nikdo nemůže vědět všechno a proto ani neexistuje vševědoucí politik. Někteří samolibí a sebestřední politici však vševědoucnost rádi předstírají anebo dokonce ve svoji vševědoucnost nekriticky věří, zvláště pokud jsou o ní svým pochlebujícím okolím soustavně přesvědčováni.
Není hanbou přiznat neznalost. Pokud by však politik byl intelektuálně i mravně vyspělý (viz vysvětlivky níže), byl by schopen poskytnuté informace v úplnosti vyhodnotit a poté se i správně rozhodnout. Objektivně správné rozhodnutí tedy předpokládá nejen důvtip (invenci, představivost a schopnost orientace v daném problému, ale i podrobnou znalost základních mravních kritérií, kterou však lze získat pouze dlouhodobým a pečlivým studiem filosofie.
„Nejlepší rádci jsou neživí rádci.“ (tj. knihy – pozn.)
(Optimi consiliari mortui)
(Římský spisovatel a historik Diogenés Laertios – 2.-3.stol.n.l.)
Velmi tedy záleží nejen na obsahu a intenzitě vlastního studia, ale i na odborné kvalifikaci a mravní vyspělosti poradců. Pokud má politik i výkonnou moc (tj. je např. prezidentem, ministerským předsedou anebo ministrem), velice záleží i na tom, komu svěří její konkrétní výkon. Obdobné pravidlo platí i pro ostatní druhy státní moci (tj. moc zákonodárnou a soudní). Nikoho neomlouvá, pokud svěří moc do rukou neprověřené osoby (zvláště pak osoby nepevných mravů), která při jejím výkonu žalostně selže a způsobí tak více škody než užitku.
„Přizveš-li k moci moudré a osvícené, jako bys základy pro stabilitu státu položil.“
(Kniha písní /Š-ťing/ - 11.-6.stol.př.n.l.)
„Prvořadou povinností vládce je vybírat do státních úřadů správné lidi.“
(Kronika Cuo-čuan – 721-480 př.n.l.)
„Pozvedni schopné – sesaď neschopné.“
(Zakladatel čínské mohistické školy Mo-c´ - 479-391 př.n.l.)
„Řídit stát bez účasti schopných a moudrých je totéž, jako léčit nemoc bez účinných léků.“
(Čínský filosof Cchuej Š z doby Chan - 202 př.n.l.-220 n.l.)
„Říká se:
Nevíš, jaký je to člověk? Podívej se na jeho přátele.
Nevíš, jaký je to vládce? Podívej se na jeho rádce.“ (Sün-c´)
„Dynastie bez upřímného a smělého ministra nepozná své chyby a omyly,
země bez mudrců nepozná pravdu a spravedlnost.“
(Kronika dynastie Chan – 202 př.n.l. – 220 n.l.)
„Jestliže vladař neví, že má kolem sebe schopné a charakterní lidi,
toť jeho první prohra;
jestliže ví o schopných a charakterních, leč nevyužije jich,
toť jeho druhá prohra;
jestliže jich využije, ale neposkytne jim odpovídající postavení,
toť jeho třetí porážka.“
(Čínský filosof Jen Jing z doby Válčících států - 481-221 př.n.l.)
„Největší ctností vládce je, když zná své lidi.“
(Principis est virtus maxima nosse suos)
(Marcus Valerius Martialis – 40-100 n.l.; Epigramy)
Pokud však politik (vládce) má své moudré rádce, musí být sám alespoň do té míry rozumný (když už ne plnohodnotně moudrý), aby byl nejen ochoten, ale i schopen jejich radám naslouchat a řídit se podle nich. Poučovat hloupého, samolibého anebo cholerického politika (vládce) je totiž nejen zbytečné, ale i nebezpečné (parafráze ponaučení indické učebnice moudrosti Paňčatantra).
„Mnozí se domnívají, že vladař vděčí za svůj úspěch dobrým rádcům. To je velký omyl. Kdo sám není moudrý, nedá na dobré rady.
Neschopný panovník nic nespraví ani tím, že se bude radit s jinými, schopnějšími, protože nebude vědět, jak s jejich názory naložit a sladit je, neumí oddělit zrno od plev a prohlédnout, kdy sledují vlastní zájmy.“
(Niccolo Machiavelli – 1469-1527; Vladař)
Z hlediska politické kultury je ovšem principiálně nepřípustné, aby politik oficiálně zaměstnával jako svého poradce anebo asistenta příslušníka své rodiny (např. manželku, syna, dceru apod.). Každý politik je totiž natolik dobře honorován, aby své rodinné příslušníky bez obtíží uživil a nemusel zatěžovat daňové poplatníky mzdou za „rodinné“ asistenty a rádce. Pokud by kterýkoliv politik tuto nemravnost učinil, měl by být veřejně označen za chamtivce a jeho rodinný příslušník za příživníka, zvláště pokud nikdy předtím nevynikl jakýmkoliv intelektuálním „jiskřením“. Lze totiž oprávněně pochybovat o tom, že by se právě v jedné rodině (jako zázrakem) náhle po volbách objevilo tolik zářných a nenahraditelných politických talentů, kteří se předtím ještě žádnou oslnivou intelektuální aktivitou neprojevili. Pokud by však odborné a mravní kvality tohoto rodinného příslušníka byly nepopiratelně natolik vysoké, že by byl nenahraditelný jiným odborníkem (např. jednalo by se o uznávaného ekonoma anebo právníka), mohl by být zaměstnán přímo politickou stranou daného politika, protože by jistě bylo vhodné, aby jeho vědomosti a zkušenosti využil co největší počet osob.
* * *
P.S.
V roce 1994 byl JUDr. Oldřich Hein profesně zlikvidován, protože se odvážil trestně stíhat nepoctivou privatizaci. Poté se 10 let handrkovalo, jestli ho budou znovu nominovat jako státního zástupce. Nakonec to vyhrála klika, která je dnes seskupena kolem nejvyššího státního zástupce. Nevěří už tomu, že se v této společnosti dá ještě něco pozitivního dokázat. Je třeba tlačit na výchovu nové generace. Když se to podaří, může se to ještě obrátit k lepšímu - toho se však lidé jeho věku už nedožijí.
Soudce VS Praha JUDr. Ivan Elischer si přivydělával jako herec v seriálu TV Barrandov. Hrál podnikatele nakaženého virem HIV. Soudcovská unie ho pouze pokárala?! Obávám se, že jsme v tomto případě opět „jedničkou“ na světě. Kolik asi takových morálních zrůd se nachází v české justici? Kolik nevinných lidí bylo díky nim odsouzeno? Kolik vinných neodsouzeno? Jsou neomezenými a prakticky nepotrestatelnými pány nad našimi životy! Jak dlouho si naše země může ještě takovou „justici“ dovolit, aby se zabránilo anarchii?!
J.Š.
Read more...