Všichni totalitně uvažující politici především usilují o to, aby národ rozdělili a jeho jednotlivé skupiny poštvali proti sobě. Je to prastará osvědčená metoda a již od dob Caesarových je stále úspěšně užíváno pravidlo „Rozděl a panuj!“ - „Krásně promluvená řeč nese ovoce, je-li spojena s činy, tak jako nádherný, krásně zbarvený květ, jestliže nádherně voní.“ (Buddha) - Ani jediný politik přitom dnes neřekne (protože to ani neví), že „rovnost je nejvlastnějším znakem spravedlnosti“ (M.T.Cicero), protože ani nechápe, že v zájmu stability společnosti musí stejnou měrou měřit bohatým i chudým, aby tak byli oboustranně a smysluplně chráněni jedni před druhými.
* * *
Příznačným pro tuto situaci je tento výrok jednoho z nejproslulejších antických filosofů, Hérakleita z Efesu (asi 544-484 př.n.l.): „Slušelo by se Efeským, aby se všichni dospělí oběsili a zanechali město nedospělým, neboť vyhnali svého nejzdatnějšího muže, Hermodóra, říkajíce: „Z nás nebudiž nikdo nejzdatnější, anebo budiž jinde a u jiných!“
Na žádné právnické fakultě se nedozvíte, že podle historika Strabóna (64 př.n.l.-21 n.l.) vyhnanec „Hermodóros podle všeho sepsal Římanům některé zákony“. Předpokládá se, že se usídlil v Římě a podílel se na tvorbě pověstných Zákonů dvanácti desek. Potvrzuje to i římský historik Plinius Starší (23-79 n.l.), podle kterého byla Hermodórovi v Římě postavena socha. Jsem si jist, že ani jediný student ani jediné právnické fakulty v naší republice to neví – a patrně to nevědí ani mnozí profesoři práva.
A protože lidé nerozumní, nevědomí, nemravní a hloupí vždycky početně převažovali nad těmi vědoucími a mravnými (věděli to již Buddha, Hérakleitos, Sókratés, Platón aj.), kteří s jejich pochybnými idoly nesouhlasili, byli lidé vědoucí a mravní vždycky největšími nepřáteli mocných, na ně se snášela jejich zloba a proto byli skandalizováni, vyháněni, popravováni i vražděni. Motivace i nenávist dnešních mocných vůči lidem vědoucím a mravným zůstala stejná, změnily se pouze metody jejich společenské likvidace.
Všichni totalitně uvažující politici především usilují o to, aby národ rozdělili a jeho jednotlivé skupiny poštvali proti sobě. Je to prastará osvědčená metoda a již od dob Caesarových je stále úspěšně užíváno pravidlo „Rozděl a panuj!“ (Divide et impera!). Proto jsou některé skupiny obyvatelstva chváleny, jiné haněny a neustále jsou vymýšleni nejrůznější „nepřátelé lidu“, na které se svedou všechny společenské problémy.
Lež, polopravdy a manipulace prosákly celou naší společností. Nejsnazší pořízení je s lidmi nerozumnými, nevědomými a hloupými, kteří snadno „naletí“ na lži, polopravdy, lichotky i podbízení, vzdělání si nikdy nevážili a vzdělanými lidmi opovrhují, protože i samotní politici vzdělání a vzdělance s oblibou zesměšňují. Naproti tomu nejtěžší pořízení je s lidmi filosoficky vzdělanými a samostatně myslícími (vzdělání a inteligence nejsou totožné a i „vzdělanec“ se může snadno projevit jako hlupák), pokud ovšem také nejsou chorobně zištní, úplatní, mocichtiví a zlu přizpůsobiví.
Moudří a uvážliví lidé byli vždycky největšími nepřáteli mocných, ať už to byli náboženští představitelé, fašisté, komunisté anebo demokrati.
Výrazným znakem každé totality anebo blížící se totality (pseudodemokracie) proto vždycky bylo, je a stále bude úmyslné vyvolávání nenávisti vůči lidem „nebezpečně“ vzdělaným a moudrým (nikdy ovšem vůči lidem bohatým anebo nepoctivě zbohatlým, neboť i těch je mezi politiky příliš mnoho), protože jejich vzdělanost a moudrost popuzovala ty, kteří tyto vědomosti a mravní kvality neměli, ač by se jimi velice rádi pyšnili. Vládci proto vždycky měli spíše v oblibě šašky a pochlebovače než filosofy a vzdělance, protože žádný vládce kolem sebe nesnese lidi, kteří jsou moudřejší než on a dokonce (ta drzost!) mají vždycky pravdu.
Čím větší má tedy člověk vědomosti, zkušenosti i míru sebeovládání, tím úplněji skládá svoji mozaiku poznání a tím snadněji se dokáže vyrovnat i s působením nepříznivých okolností; naproti tomu nevědomý hlupák (kterých je mnohem více) nahrazuje vědění, zkušenosti a sebeovládání pocity, mylnými představami, vírou anebo neskonalou důvěrou v nepoctivá, záludná a lživá slova dovedného náboženského nebo politického manipulátora.
Obecně platí zkušenostní poznatek, že pokud činnost nějaké osoby anebo okolní děje, jevy anebo události neladí s našimi představami o tom, jaké by měly být anebo jak by měly vypadat, vzniká nelibost (též rozladěnost - mírná záporná emoce), která se při opakování obdobných neladících podnětů mění ve zlost (vyšší záporná emoce) a postupně nabývá nenávistného emočního přetlaku (extrémní záporná emoce). Stačí si jen poslechnout některé sportovní fanoušky, jak běsní při opakované prohře jejich mužstva a jakými slovy častují jeho trenéra.
Celý svět je plný fantazírujících a záporně emočně přetlakovaných pošuků, kteří ve svých myslích tvoří rozmanité představy, velice často plné zloby a nenávisti – a jaká je jejich dlouhodobě poškozovaná mysl, takové jsou i jejich skutky.
Od starověku přitom zaznívají hlasy mudrců, vyzývající lidi k filosofickému vzdělání a racionálnímu myšlení, které však nebyly nikdy vyslyšeny. Samotné označení člověka „homo sapiens“ (člověk rozumný) je totiž pouhým výsledkem naivně humanistických představ antropologů, neboť převážná většina lidí je rozumu vzdálená (homo amentus) anebo rozumuprostá (homo dementus). Myšlení a mravné uvažování jsou totiž mnohem obtížnější než myšlení odmravnělé (zejména žárlivé, závistivé, bezcitné a zištné), nemyšlení, pocity a víra. Vždycky tomu tak bylo, stále tomu tak je a stále tomu tak bude. K potvrzení těchto slov lze uvést těchto několik citátů:
Přivedl otec syna k filosofu Aristippovi, aby ho vyučil vědám. Podivil se, jak mnoho peněz učitel za vyučování žádá. „Tolik?“ řekl, „za to bych si mohl koupit osla.“ „Tak si ho kup,“ povídá filosof, „budeš mít dva.“
Pokud se tedy zamyslíme nad kořeny zloby a nenávisti, pak opřeme-li se o tisícileté historické zkušenosti, je závěr jediný - spočívají v nevědomosti, nerozumnosti a hlouposti, ze kterých pak vyrůstají bludné myšlení, mylné představy, žádosti a touhy, neuvážená a zlá rozhodnutí, neuvážená a zlá slova i neuvážené a zlé činy. Věděli to již filosofové a mudrcové ve starověku, říkali to, psali o tom, a stejně to bylo málo platné, protože po všechny časy platí zkušenostní poznatek, že poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné (Indická učebnice moudrosti Paňčatantra anebo Patero ponaučení).
Je smutnou skutečností, že to co bylo tehdy „dnes“, je dneškem i ve 21.století. Lidé se totiž nezměnili, psychicky jsou stále stejní a stejní budou až do svého vyhynutí. Je totiž velice nepravděpodobné, že si tuto úvahu někdy přečte nějaký ministr školství, předseda vlády anebo specializovaný europoslanec a zmobilizuje všechny své síly k rozvoji společensky stabilizující vzdělanosti, mravnosti a k potlačení neúnosně rozbujelé hrubosti a sprostoty. Přesto nelze propadat depresi (záporným emocem, chmurám), i když společenský vývoj nelze ani v nejbujnější fantazii označit za pozitivní. Ze zlých kořenů nerozumnosti, nevědomosti a hlouposti totiž stále vyrůstají nové, zlé a jedovaté výhonky (chamtivost, rozmařilost, poživačnost, sobectví, pýcha, závist, žárlivost, zloba, nenávist atd.), které postupně zaplevelují celý svět. Moudrých lidí je stále jako šafránu, avšak hlupáci jakoby padali s nebe.
Nelze spoléhat na to, že nám nějaká nadpřirozená síla pomůže a zlá slova a zlé činy za nás napraví. Lidstvo se už dávno vydalo na cestu k sebezničení, ale protože ta cesta není přímá, stále je ještě možnost uhnout na cestu jinou a ještě několik set let na pokračovat. Jenom se nesmíme nechat vést samolibými slepci, kteří pouze předstírají, že jsou bystrozrací.
Temnou nocí nad propastí slepec na slepém koni jede (čínské přísloví),
a zástup slepců pošetilých do propasti za sebou vede (doplněk).
V Plzni dne 29.5.2019
JUDr.Oldřich H e i n
* * *
J.Š.
Read more...