Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ein anständiger Bürger der Tschechischen Republik braucht sich für solchen Politiker und Abgeordnete nicht zu schämen.

Ich habe drei Tage in Hof, Bayern, verbracht. Die Bilanz 169 Fotos und 60 Videos, darunter auch Aufnahmen von der schönen Stadt Hof - Fotogalerie Hof und Fotogalerie Freiheitshalle. Eine ausführliche Berichterstattung mit viel kurze Videos folgt später (ich muss diese Woche an drei Gericht-Prozessen teilnehmen), einschließlich Informationen über Ereignisse, die von den öffentlichen Medien zurückgehalten wurden.

Ich habe auf beiden Seiten viele Menschen getroffen, auch auf höherer Ebene. Der Abgeordnete Bělobrádek brachte es auf den Punkt: "Was haben wir gegen sie, sie sind genau wie wir." Sie werden ihm zustimmen, wenn Sie sich die Fotogalerien und kurzen Videos zu vielen Themen ansehen. Ich fürchte, Sie werden nirgendwo sonst eine so umfassende Berichterstattung finden. Ich traf auch den ältesten Teilnehmer in einem Rollstuhl – eine 101 Jahre Oma. Sie sagte mir, es sei ein Geschenk des Himmels für sie, dass sie noch teilnehmen könne (ihre Tochter versprach, mir die Geschichte ihrer Mutter zu schicken). Erst in der zweiten Hälfte des Sudetendeutsches bemerkte ein aufmerksamer Verkäufer, dass ich einen Journalistenausweis trug, und wies mich darauf hin, dass ich nicht bezahlen müsse. Dies wurde mir bei der Akkreditierung nicht mitgeteilt. Die Bedienstete ließ mich kein Foto von der Liste der anwesenden Medien mit den Namen der Journalisten (nur Medien) machen. Die Datenschutzgrundverordnung schleicht sich überall wie ein unaufhaltsamer Schimmelpilz auf Kosten des gesunden Menschenverstands ein. Sie wird ignoriert, und der gesunde Menschenverstand wird durch Tausende unsinniger Gesetze überholt. Dennoch danke ich den Veranstaltern, dass sie meine Kosten für meine Arbeit für die Meinungsfreiheit und das Recht der Öffentlichkeit auf Information reduziert haben.

Am Eröffnungstag waren aus der Tschechischen Republik nur NOVINKY und die Tageszeitung PRÁVO anwesend (ČT - das tschechische, öffentlich-rechtliche Fernsehen, habe ich nirgends gesehen). Leider war der tschechische Botschafter in Deutschland nicht anwesend. Das Einzige, was ich nicht geschafft habe, waren die charmanten bayerischen Wirtshäuser, also vielleicht beim nächsten Mal:-) J.Š.

Wie der Kreml-Agent Edvard Beneš die Tschechoslowakei an die Sowjetunion verkaufte

Sudetendeutscher Tag 2022: Kurzbericht des Bezirksobmanns, Johann Slezak und andere Erkenntnisse, die die Medien vorenthalten haben

Appendices to the human profile of President Edvard Beneš

This INTERVIEW interview with Mr. Geza Dunajzsky was broadcast on Kossuth Rádio on August 2, 2020on the Sunday program Without Borders on the occasion of the 75th anniversary of the publication of the Benes Decrees. The reporter was Mária Haják, radio correspondent in Bratislava - quote:

This aroused my interest in seeking an explanation of how someone could be - I can't find a better word now - such a scoundrel that he deceived all the superpowers, France, England and even the United States. The only one with whom he found great understanding from the beginning was the big Slavic brother, the Soviet Union, but I have the feeling from certain sources that even there they did not trust Benes very much.

It also turned out that the Soviets had reason not to trust him, because Benes was spying on them too. Now it is no secret that Benes was a double agent. He was passing information directly to Stalin in the Soviet Union about the upcoming decisions of the French and English governments, and in the same way he was supplying internal information about Stalin's plans to the French and English governments. Benes was thus a scoundrel of great calibre, who would also surely have won the Nobel Prize for Scoundrels for his diplomatic exploits. But was he really such a great diplomat that he deserved to have a statue of him in Prague's Hradčany? Because the fact is that his statue is there. But at what cost did he achieve it? The Czech people and nation should consider this more carefully, because it is a great shame for the Czech nation to have a statue of such a racist, war criminal as Edvard Benešin Prague Castle. Full interview in Czech>

V Ústí nad Labem právě probíhá netradiční výstava. Kde jinde jsou auta, tam je 50 náhrobků na ulici před městským muzeem, seřazených v řadách jako na hřbitově.

Náhrobky jsou však na dřevěných paletách, přivázaných kovovými pásy. Některá jména lze stále rozpoznat. Na jednom z náhrobků je dokonce kovový kříž. Většina z nich ale nápis nemá. Silniční provoz se řítí kolem v pozadí. Mezi řádky říká německy a česky: Odpočívej v pokoji!

Lidé znovu a znovu zastavují. Většina z nich ví, o co jde: německé náhrobky, kterých jsou v celé pohraniční oblasti desítky tisíc, často opomíjeny a zanedbávány. Ti, kteří se o ně mohli starat, byli po druhé světové válce vyhnání.

Der Kommentar unten vom 24.8.2021 hat mich an dieses Video und diesen Artikel vom 14.9.2014 erinnert.  Ein Kommentar, aber er spricht für Millionen von unglücklichen Schicksalen und ruinierten Leben...

Danke, Herr Schinagl, für diesen kurzen Rundgang. Auch ich bin Nachkomme aus einer Familie in Eisenstein (Zelesna Ruda)... ist schon Generationen her, aber ich weiß es und war immer wieder in der Nähe dort. Hurkenthal war für mich immer so etwas wie ein verwunschener Ort, über den man noch einen Roman schreiben muss. Und Klostermann-Leserin bin auch ich... Meine (urgroßmütterliche) Familie hieß Wudy. Ja, nach Frieden und Verständigung gehen wir gemeinsam! Gott segne Sie und alle, die um Wahrheit und gegenseitige Verzeihung bemüht sind. Wir sind alle Gottes Kinder. Pax!

(NE)OBYČEJNÍ: Navzdory závisti, navzdory příkoří. Potomek Waldsteinů Hermenegild Jireček vzkřísil rodové panství na Třebíčsku 

Chlapec s aristokratickým původem vyrůstal ve skromných poměrech ve vsi plné zarytých komunistů. Vzpomínky na tu dobu nejsou moc hezké. Je to vidět ještě teď. „Naštěstí jsem si našel i pár dobrých kamarádů, já jsem takový problém neměl. Ale hlavně moje maminka zkusila hodně příkoří. Bylo to cítit na každém kroku, lidi jí dávali najevo opovržení a nenávist. Jednou jsem chtěl jít na pálení čarodějnic na kopec nad vsí. Tak jsem se tam šli podívat. Když jsme se vraceli, matku někdo zezadu trefil kamenem,“ odhaluje jednu smutnou událost z dětství v Čechtíně Hermenegild Jireček. 

Pro maminku to bylo velmi bolestné. Ve třicátých letech se podílela na nové podobě zámečku, kdy se zasloužila o přístavbu dalšího patra. Najednou se tam, kde to měla tak ráda, sjížděli tehdejší papaláši jako Štrougal, Fojtík a Lenárt, aby si tam mohli užívat. „Měli tady mejdany. Nahoře byli ministři a další prominenti, pod nimi v patře ředitelé a úplně nejníže kuchaři, personál a řidiči.“

Ich habe zunächst ein Auskunftsersuchen an das Justizministerium gerichtet (26.1.2023). Dieses verwies mich an das Innenministerium (7.1.2023). Ich wandte mich an das Innenministerium  (14.2.2023). Es antwortete mir am 22.2.2023. Ich zitiere aus dieser Antwort:

2. Wie soll ein Bürger den häufig verwendeten Ausdruck "erloschen sind" verstehen?

Eine Rechtsvorschrift, die als erloschen (oder auch veraltet, überholt, obsolet) bezeichnet wird, ist eine solche Vorschrift, die zwar noch Teil der Rechtsordnung ist, d.h. sie ist nicht formell durch eine andere Rechtsvorschrift aufgehoben worden, aber sie wirkt sich nicht tatsächlich auf den Rechtsverkehr aus, sie wird nicht mehr angewendet. Eine Rechtsvorschrift wird oft durch gesellschaftliche Veränderungen, historische Entwicklungen, Änderungen des Staatsaufbaus oder des Regimes obsolet, oder weil der Gegenstand oder das Objekt der Vorschrift nicht mehr existiert oder sich der Gegenstand der Vorschrift erschöpft hat.  

3. Die Gerichte beziehen sich in ihren Urteilen auch heute noch häufig auf sie.

Da die Dekrete des Präsidenten der Republik in der Vergangenheit Teil der tschechischen Rechtsordnung waren oder sind, obliegt es dem Gericht, diese Rechtsvorschriften im Lichte des konkreten Falles heranzuziehen.

Original Artikel>

JŠ

If it is true that Benes had Stefanik killed, then it is very possible that Benes and his friends (the Masons and the people behind the Masons) could have had Tomas Bata killed as well. Why would he do this, in both cases it was competition for the presidency. Tomas Bata like Jan Bata and the system they developed the Bata System, was the opposite of the Bankers Cabal.

See the attachment. It shows a new book from 2021 on Stefanik in English that describes what Benes may have done to Stefanik and with whose help. Now, if we look at who was financing the Masons, we have the Rothschilds. If we look at who rescued the Templars from destruction, again we have the Rothschilds. They are the banker's cabal. Who had the Tsar of Russia killed? The Bolsheviks. Who funded the Bolshiviks and Lennon, and Mark, the Rothschilds.

Dodatky k lidskému profilu prezidenta Edvarda Beneše

Tento ROZHOVOR s panem Gézou Dunajzskym vysílali na rozhlasové stanici Kossuth Rádió 2. srpna 2020 v nedělním pořadu Bez hranic u příležitosti 75. výročí zveřejnění Benešových dekretů. Reportérkou byla Mária Haják, rozhlasová zpravodajka v Bratislavě – cituji:

To ve mně vzbudilo zájem hledat vysvětlení, jak může být někdo - teď nemohu najít lepší slovo – takový grázl, že klame všechny velmoci, Francii, Anglii a dokonce i Spojené státy. Jediný, u koho od začátku našel velké porozumění, byl velký slovanský bratr, Sovětský svaz, ale mám z jistých zdrojů pocit, že ani tam Benešovi příliš nedůvěřovali.

Ukázalo se také, že Sověti měli důvod mu nevěřit, protože Beneš je také špehoval. Nyní není žádným tajemstvím, že Beneš byl dvojitým agentem. Předával do Sovětského svazu přímo Stalinovi informace o chystaných rozhodnutích francouzské a anglické vlády a stejným způsobem dodával interní informace o Stalinových plánech francouzské a anglické vládě. Beneš byl tedy darebák velkého kalibru, který by také za své diplomatické počiny jistě mohl získal Nobelovu cenu za darebáky. Byl ale opravdu tak skvělý diplomat, že si zasloužil mít sochu přímo v Praze na Hradčanech? Protože fakt je, že jeho socha tam stojí. Ale za jakou cenu toho dosáhl? To by měl český lid a národ důkladněji zvážit, protože pro český národ je velká ostuda mít na Pražském hradě sochu takového rasistického, válečného zločince, jako byl Edvard Beneš.

… Přijímání peněz samozřejmě umožňuje i vydírání. Eduard Beneš to zjistil v roce 1948. O deset let dříve, v říjnu 1938, mu sovětský rezident v Praze, Petr Zubov, dal 10 000 dolarů na útěk do Anglie. Potvrzení za to mělo být zveřejněno Ardenem v roce 1948 pro případ, že by Beneš odmítl bez problémů předat moc Gottwaldovi. …

***

„Pěstování“ přízně tisku

Průměrný spotřebitel je někdy překvapen tím, jak těžké je pro politiky ukončit jasné stížnosti. Sudetská otázka byla tedy jednou z velkých otevřených ran té doby po první světové válce, v níž se roky nic nedělo. Pohled do čs. trezorů vysvětluje, proč tomu tak bylo. Ministerstvo zahraničních věcí  bylo do roku 1935 pod vedením Eduarda Beneše a poté pokračovalo v jeho duchu. Existovaly celé hromady stvrzenek za bohaté platby mezinárodnímu tisku, jehož přízeň byla zakoupena tímto způsobem.

 Reportéři ČT věnovali tématu 12 minut, ale sdělili nám nesrovnatelně více – o naší minulosti - i o nás.

Heinz Edelmann, který se proslavil s Beatles, narozen v Ústí nad Labem. Joy Adamsová, známá s příběhů lvice Elsy, rozená Frederike Gerstnerová a narozená v Opavě. Nositelé Nobelových cen: Berta von Suttner hraběnka Kinská z Chytic a Tetova, přítelkyně Alberta Nobeleho (Nobelova cena  1905 – první žena). Carl Ferdinand Cori a Gerthy Theresa Cori, narozeni na Novém městě v Praze (Nobelova cena 1947). Petr Grünberg, nazývaný „otec internetu“, narozen v Dýšině u Plzně (Nobelova cena 2007). Kolik schopných lidí bylo nuceno naši zemi opustit, aby svým umem a schopnostmi pomohli světu a zemím, které je přijali. My máme dva nositele Nobelovy Ceny – prof. Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Seiferta, nemluvě o Leopoldu Růžičkovi, který měl českého dědečka a obdržel Nobelovu cenu za chemii v roce 1939.

Dne 6.9.2020 přinesly Události ČT reportáž ze Dne otevřených dveří v sídle Hany a Edvarda Benešových. Prezident Edvard Beneš má nemalý podíl, že nás naši Němci opustili. Toto řekl ve svém pověstném projevu 3.června 1945 v Táboře:

Způsobem odpovídajícím stavu společnosti, deformované dějinami. Stále citlivé společenské téma, které účelově využívají politici k získávání přízně voličů. Stačí oslovit pudy, emoce a voliči podpoří politiku, která jde proti jejich zájmům a zájmům země.

Za vše hovoří volba presidenta z roku 2013. Karel Schwarzenberg byl jasným favoritem a nepochybně by i vyhrál. V den volby, v rozporu s volebním zákonem, byl v nejčtenějším, bulvárním deníku BLESK uveřejněn inzerát na celou stránku s textem: „Naše první dáma bude Němka“  – a Miloš Zeman zvítězil. Neplatnost volby se neřešila. Země se tak místo kultivované a vzdělané první dámy, dočkala novodobé Marty Gottwaldové.

„Gestapismus český se navlásek podobal nacistickému. Oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadraženosti?“ Václav Černý

„O odsunu Postupinská konference nerozhodla. Upřesnila jen podmínky a vzájemnou spolupráci. Odkazem na PK se zbavujeme vlastní odpovědnosti. Jediná věta týkající se odsunu: Mocnosti berou na vědomí odsun týkající se německé národnosti z ČSR, Polska atd. Nic více tam není.“      

 * * *

O tom, jestli začal odsun Němců z poválečného Československa rozhodnutím Postupimské konference, je dnešní Jak to bylo doopravdy. Rekonstrukce Ivany Chmel Denčevové začíná ve válečném Londýně, na sklonku ledna roku 1945.

Edvard Beneš se za účelem dosažení etnicky homogeního národního státu po válce se vracel do ČSR přes Moskvu, z toho je zřejmá jistá dominance komunistů.

12. Beneš 12.5.1945 Brno: „Ten německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se. Vyčítal světu tupě, nebo fanaticky zabíjet a sám zabíjel. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidský a snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna, jedna veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (A český lid se vzepřel? J.Š.)

Později: „Po vybudování nového poltického života a postavení nového našeho domova bude třeba nově formovat politické strany a zredukovat jejich počet proti době předválečné. Nově vyzvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku.“

Oldřich Tůma: „Žádný legitimní právní podklad pro divoký odsun neexistoval. - Všechny politické strany s odsunem souhlasili – budovaly si image.“

Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.

Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.

Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“

A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.

Prezident Miloš Zeman se v minulých dnech omluvil srbskému prezidentovi za účast Čechů při bombardování Jugoslávie v roce 1999. Za podíl jiných Čechů na násilí páchaném po válce na německých civilistech se ovšem nikdy nekál.

***

Svědci násilí na německých civilistech těsně po skončení druhé světové války stále žijí. „Táta se z lágru vrátil v úplně zakrvácených šatech. Jeho úkolem bylo vozit umučené na hřbitov,“ vzpomíná 86letá Magda Korandová na šok, který utrpěla jako desetiletá školačka, když byl její otec propuštěn z internačního tábora Hanke v Ostravě. Němečtí civilisté byli na jaře i v létě roku 1945 lynčováni a zabíjeni Čechy na území celé republiky.

Tehdejší účastníci Postupimské konference Spojené státy a Velká Británie, by dnes „transfer“ neschválili. Jeho iniciátoři i vykonavatelé, včetně Edvarda Beneše, by skončili u Mezinárodního trestního soudu v Haagu.

Jestliže neuznáme naše viny a nepožádáme o odpuštění za poválečné události, nemáme právo mluvit o zločinech třetí říše a vzpomínat na Lidice, Ležáky, či Terezín. Bylo již po válce a vražda se stala vraždou. Představme si vlastní rodinu v situaci vyháněných Němců. Máte si sbalit svých pár věcí, vzít děti a nemohoucí babičku, opustit dům, pole, prostě vše, na čem jste pracovali a co máte rádi. Naloží vás do dobytčáku a vyvezou do cizí země. Do toho vás bývalý soused bude píchat do zad bodákem, a to v lepším případě.

Přestaňme se klanět modlám Benešových dekretů a nacionalistickým šamanům, i když to budou minulý, nebo současný hradní pán. Přiznání viny, žádost o odpuštění a smíření, je znakem morální síly, nikoliv slabosti. A proč se vracet k událostem před více jak 70 lety? Protože ze špatných kořenů nemůže vzrůst nic dobrého.

Dr. Emil Hácha: „Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek. Místo toho mám být presidentem republiky v těžkých dobách v nichž se neví dnes co vše může být zítra. Je to velká oběť, ale přinesuji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.“ - „Talenty naších lidí jsou naším národním majetkem, možná majetkem nejcenějším. Protektorát je nouzové řešení, po kterém bychom se měli vrátit do lepší budoucnosti.“

Byl jedinný čs. president, který o funkci nestál a důrazně se jí bránil. V roce 1938 navrhoval politické řešení, které Beneš neakceptoval, cestu ministerského předsedy do Berlína k přímému politickému řešení problému. Beneš v dopise blahopřál Háchovi ke zvolení presidentem. Hácha vydal dopis nacistům až pod nátlakem, aby ho nato využili pro klesající podporu Háchy. Dopis sloužil opozici proti Benešovi jako důkaz, že se vzdal presidentské funkce. Jak mohl Beneš tvrdit, že je presidentem? V roce 1948 si tento dopis vytáhli z archivu komunističtí vyšetřovatelé s kterým by se dalo dál pracovat.

 Republika nechtěná

O knize jsem se dozvěděl náhodou. Musíte po ní pátrat i ve státních archivech, kde není všude k dispozici – např. V Národním archivu v Praze, kde by podle zákona měla být - viz www.caslin.cz. Níže přináším ukázku z 50-ti stran brožury a celý její obsah, včetně dobových fotografií ze dne tragédie. Vydalo ji město Kadaň ve dvoujazyčném vydání (počet výtisků není zjistitelný). Kupodivu její název není dvoujazyčný a  jak by se slušelo? Měly by ji vydat i odpovědné celostátní instituce velkým nákladem a šířit především na školách. Jedině tak se můžeme přibližovat k pravdě o naší minulosti s dosahem do dneška. Pravda je na zemi nutně relativní, daná naší nedokonalostí. Mění se okamžikem i  časem. Můžeme se k ní jen přibližovat, máme-li vůli. To je dané výchovou, vzděláním, moudrostí, hloupostí, prostředím, s kým se setkáváme, kolika řečmi hovoříme, kde žijeme a naší upřímností v jejím nekončícím hledání a nalézání. Budeme-li si myslet, že ji známe, budeme opakovat i stejné chyby – jak jednotlivec, tak i stát a nedobrou minulost si zopakujeme v jiné formě, ale na stejném principu. Ona absolutní pravda je vysoko nad námi. JŠ

***

Dne 2. ledna 1919 potkal Josef Kosch, kadaňský obchodník s dobytkem, pochodující vojáky, v jejichž čele hrála hudba. Stál klidně na rohu jednoho domu, když jeden okolo procházející voják na něho zavolal „nazdar", pročež mu odpověděl také zvoláním. Voják ho uslyšel, přiskočil k němu a za okamžik ho obklopovala již celá skupinka vojáků. Byl donucen s nimi jít na náměstí, kde s odkrytou hlavou musel zpívat české národní písně a přitom na něj měli vojáci mířit bajonety a revolvery. Jeden voják mu přitom řekl: ,,Teď teprve uvidíte, komu jste se to dostali do rukou a jak s vámi naložíme." Poté musel jít do kasáren na hrad. Zde mu měli opět nadávat a plivat na něj. Jeden z nich ho pak dokonce se slovy „tohle je za císaře Viléma a tohle za císaře Karla" začal pohlavkovat zprava a zleva. Postupně se s pohlavkováním měli přidat i ostatní. Konec nastal, až když přišel důstojník, který to zarazil. Jak pak na radnici při stížnosti Josef Kosch uvedl, bylo mu 59 let, ve válce přišel o oba syny, z nichž jeden byl kapitánem. Synové se měli stát jeho oporou ve stáří. Místo toho se dožil takového jednání.

Ich bin durch Zufall auf das Buch gestoßen. Man muss es in den Staatsarchiven suchen, wo es nicht überall verfügbar ist - zum Beispiel im Nationalarchiv in Prag, wo es laut Gesetz sein sollte. Im Folgenden finden Sie einen Auszug aus der 50-seitigen Broschüre und ihren gesamten Inhalt, einschließlich zeitgenössischer Fotos vom Tag der Tragödie. Es wurde von der Stadt Kadaň in einer zweisprachigen Ausgabe herausgegeben (die Anzahl der Exemplare ist nicht ermittelbar). Seltsamerweise ist der Titel der Broschüre nicht zweisprachig, und wie sollte angemessen sein? Sie sollte auch von den zuständigen nationalen Institutionen in einer hohen Auflage herausgegeben und vor allem in Schulen verbreitet werden. Nur so können wir der Wahrheit über unsere Vergangenheit näher kommen, die bis ins Heute reicht. Die Wahrheit auf der Erde ist notwendigerweise relativ, gegeben durch unsere Unvollkommenheit. Sie verändert sich mit dem Augenblick und mit der Zeit. Wir können uns ihr nur nähern, wenn wir den Willen dazu haben. Sie wird bestimmt durch Erziehung, Bildung, Weisheit, Dummheit, Umwelt, die Menschen, denen wir begegnen, die Anzahl der Sprachen, die wir sprechen, wo wir leben und unsere Aufrichtigkeit beim endlosen Suchen und Finden. Wenn wir glauben, es zu wissen, werden wir auch die gleichen Fehler wiederholen, sowohl individuell als auch staatlich, und wir werden die schlechte Vergangenheit in einer anderen Form, aber nach dem gleichen Prinzip wiederholen. Diese absolute Wahrheit ist hoch über uns. JŠ

***

Am 2. Januar 1919 traf Josef Kosch, Kaadner Viehhandler mit Musik marschierende Soldaten. Er stand ruhig an der Ecke eines Hauses, als ein vorbei marschierender Soldat ihm das Grusswort „Nazdar! (Servus!) zurief. Er rief zurück. Als der Soldat ihn horte, sprang er auf ihn zu und im gleichen Augenblick wurde er von der ganzen Soldatengruppe umringt. Er wurde gezwungen mit ihnen auf den Marktplatz zu gehen, wo er mit unbedecktem Kopf tschechische Lieder singen musste und dabei sollten die Soldaten auf ihn mit Bajonetten und Revolvern zielen. Ein Soldat solle sagen: ,,Jetzt werden sie erst sehen, unter welche Hände Sie gekommen sind und was wir mit Ihnen werden machen."Dann musste er mit ihnen in die Kaserne in der Burg gehen. Dort sollten sie ihn wieder beschimpfen und auf ihn spucken. Einer der Soldaten sollte ihn sogar mit den Worten „Das ist für Kaiser Wilhelm und das ist fü Kaiser Karl"ohrfeigen. Nach und nach sollten auch die anderen sich anschliessen. Das wurde erst beendet, als ein Offizier kam und es verbot. Wie dann Josef Kosch in seiner Aussage im Rathaus angab, war er 59 Jahre alt und im Krieg verlor er beide Söhne, davon war einer Kapitän. Seine Söhne sollten seine Stütze am Lebensabend sein. Statt dessen erlebte er eine solche Handlung.

"The main role of history is to prevent virtuous deeds from being forgotten,

and that bad words and deeds should fear a shameful reputation with posterity."

Gaius Cornelius Tacitus

***

Most Czechs soon after November discovered that pork belly tastes better than freedom after all...

***

The award is hypothetical, says Josef Masin of the chance of honours from President Pavel

"Eighty-nine percent of potential voters, according to recent polls, have - even if out of ignorance, including presidents - a negative attitude toward our actions. The awarding of honors by this president is hypothetical. " - "Our case has become - through no fault of our own - a litmus test for elections to high office in this country. This litmus test is a reliable indicator for both parties. For me, it shows the state of the Czech Republic 33 years after the Velvet Revolution." Josef Mašín

Pokrytecky dnes píšeme jen o zločinech komunismu. Jde o mystifikaci dějin, neboť problematika je daleko složitější. Svalovat vše špatné a kruté na komunisty je snadným alibismem - „Komunistické věznice a výslechy byly nelidské, pobyt v jejich KZ-táborech na Jáchymovsku krutý, ale co museli prožívat antibolševici po roce 1945 ve vězeních, vydáni na pospas národně-frontovním sadistům s komplexy, se dá těžko přirovnávat...“

Ve skutečnosti krutost a barbarství nejsou záležitostí politického nebo náboženského smyšlení, nýbrž se jedná o prostá lidská selhání. Pomstichtivost, zášť, závist a vyřizování osobních účtů dělá tento svět nesnesitelným, bez ohledu na ideologii nebo církevní vyznání...