Koronavirus je lakmusovým papírkem stavu i skalpelem západní civilizace. Doba covidová je katalyzátorem, který v absurditách, protikladech a střetech zrcadlí a urychluje rozpad éry oddělenosti. Je to bolestný, ale léčivý proces, který vystavuje stará zranění světlu uvědomění. Píše Jan Piňos ve čtvrté části článku na pět pokračování.
„Je to skluzavka,“ říká učitel Vladimír. „Dokud nezabrzdíme, dokud se nepostavíme na odpor, pojedeme po šikmé ploše přizpůsobování dál. Nejdřív roušky, pak testy – a pak očkování. Děti ve škole mají mít zároveň roušky i testy, nestačí negativní test. Kam to povede?“Nejdřív ve školách povinná rouška, pak respirátor a navíc test. Přibude k tomu povinné očkování? Přepíšeme Listinu práv a svobod a vytvoříme dvojí společnost – plnoprávných očkovaných občanů a druhořadých neočkovaných? Nesmysl?
Strach a touha žít „normálně“ žene lidi k bláznivému chování, neboť test o jejich zdraví nic nevypovídá. „Všeliké testování zdravých lidí toliko pro hovada dobré jest,“ říká doktor Jan Hnízdil. Čemu všemu se lidé proti svému přesvědčení přizpůsobí, aby mohli žít bez každodenní šikany? Nejvíc se to týká očkování. Ačkoli mají lidé proti němu přirozenou a oprávněnou nedůvěru, přistoupí na ně nakonec kvůli cestování nebo dětem.
Jaké nesmysly si nechají vnutit a co vzápětí dobrovolně přijmou lidé nemocní strachovírem?Bude-li příští vládní opaření znít: „Nadechnout a nedýchat!“, poslechnou, je-li zastavení dechu v boji s virem nejúčinnější? Nejspíš nás čeká psychologicky nejmocnější utahování a povolování šroubů, orwellovským newspeakem „opatření a rozvolňování“, kdy lidé zdeptaní tlakem jsou utlačovateli vděčni za i jen malé a krátké nadechnutí (Bidermanova tabulka).
Read more...