Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

(12. října 2021  – 13. září 2001 Londýn), byl amatérský tenista a hokejista československého původu.

Lední hokej: Jako hokejista působil mezi lety 1936 a 1949 v klubu I. ČLTK Praha. Hrál také za československou reprezentaci, zúčastnil se Mistrovství světa 1939. Na MS 1947 konaném v Praze pomohl týmu získat první zlatou hokejovou medaili. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948, kde Čechoslováci vybojovali stříbro. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

Tenis: Československo reprezentoval v Davis Cupu, kde dosáhl 11 vítězství ve čtyřhře spolu s Vladimírem Černíkem. V roce 1954 vyhrál Wimbledon, v letech 1951 a 1952 také French Open. Od roku 1949 do roku 1959 byl egyptským občanem, v roce 1959 získal britské státní občanství[2] a ve Spojeném království, kde byl ženatý, v roce 2001 zemřel.

(12 October 2021 - 13 September 2001 London), was an amateur tennis and ice hockey player of Czechoslovak origin.

Ice hockey: He was an ice hockey player between 1936 and 1949 with the club I. ČLTK Praha. He also played for the Czechoslovak national team and participated in the 1939 World Championship. He helped the team win its first gold medal at the 1947 World Championship in Prague. He also competed at the 1948 Winter Olympics, where the Czechoslovaks won silver. He was inducted into the IIHF Hall of Fame in 1997. In 2010, he was inducted into the Czech Hockey Hall of Fame.

Tennis: He won Wimbledon in 1954 and the French Open in 1951 and 1952.

He was an Egyptian citizen from 1949 to 1959, gained British citizenship in 1959 and died in the United Kingdom, where he was married, in 2001.

Ukrajinka po titulu dojala Wimbledon proslovem. Na centrkurtu se aplaudovalo vestoje

***

Miliony televizních diváků na celém světě sledovaly úžasná utkání v přímých přenosech

***

Byla to skvělá propagace tenisu, sportu, motivace a příklad pro mládež - i propagace ČR. V juniorech se stali wimbledonskými šampionny ve čtyřhře Jakub Filip, Alena Kovačková a Laura Samsonová, v dámské čtyřhře kralovala Barbora Strýcová a vše korunovala neuvěřitelná Markéta Vondroušová.

Peněz by byl jistě dostatek (i na Fortuna ligu, Formuli 1, Premier League, Bundesligu a další soutěže ve světě), kdyby ČT vysílala jen co zajímá většinu, tedy špičkový sport. Ne kde co, a co sleduje mizivá menšina, pár jednotlivců, nebo důchodců z nudy. Televizní koncesionář si právem připadá jako zákazník, který zaplatil, ale "zboží" vybírá "prodavač" a které by si zákazník nikdy nekoupil. Další obludné selhání veřejnoprávní služby ČT. Jak obrovský motivační příklad a vzor pro mladé by bylo vysílání v přímém přenosu a jak pozitivní by byl přínos pro společnost. Kdejaký přenos z regionálního sportu, nebo „nemasových“ druhů sportů z celého světa, to nemůže nikdy nahradit. Jen berou čas na smyslplné trávení volného času. Nepochybuji, že mládež vůbec nezajímají, stejně tak jako nepochybuji, jak by byla nadšena a motivována sledováním vrcholných výkonů sportovců.

Na Wimbledonu jsme jako malá země výjimeční, připomínám naše šampióny: Martina Navrátilová (USA), Jana Novotná, Petra Kvitová, Markéta Vondroušová – Jaroslav Drobný (Egypt), Jan Kodeš.

JŠ