Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 6. 5. 2022: Praha 5. 5. 2022: Děti a Národní muzeum vzpomněly nezapomenutelné Věry Čáslavské

***

Ztratí-li se duchovno, zavládne chaos, převládne síla a diktatura začne opět „klepat na dveře“. Největší chybou lidstva je odstranit z hlavy to, co se ze srdce odstranit nedá.

Věru Čáslavskou jsem v posledních letech jejího života doprovázel při mnoha příležitostech jako novinář a přítel. Zúčastnil jsem se i návštěvy na velvyslanectví Japonska v Praze, společně s její dcerou Radkou. Paní Věru pozval velvyslanec na čaj v souvislosti s návštěvou japonského ministra vnitra pana Yoshitako Sindo. S ním jsme  společně uctili památku Jana Palacha na Václavském náměstí. Po zadání „Věra Čáslavská“ na tomto webu si můžete vybrat z desítek článků, které jsem o naší neslavnější sportovkyni během let publikoval. Bylo mi ctí tuto výjimečnou osobnost, sportovkyni a ženu, moci smět osobně poznat. Jen s takovými lidmi a charaktery může svět věřit v lepší budoucnost. Bylo mi ctí začít zpívat v Národním divadle státní hymnu na její počest při posledním rozloučení...  

Takto bojovala Věra Čáslavská o Karlův most v roce 2010

Dne 21.5.2021 jsem si tuto výstavu prohlédl. Nesděluje nic nového a rozhodně nevytváří dojem takové hrůzostrašnosti, jako výstavy o nacismu. Zločinná komunistická ideologie stála mnohem více obětí než nacismus. Statistiky počtu obětí komunismu výstava nenabízí a neměl jsem ani dojem, že by budila velký zájem. Jeden panel už byl poškozen, kým asi?

Vzpomněl jsem si na výstavu o zapomenutých zločinech komunismu plk. v.v. Josefa Musila, která ukazuje skutečné hrůzy komunismu. Letos zemřel, ale stačil ještě sám odvést neuvěřitelnou práci, kterou měly dávno odvést k tomu určené instituce. Společně jsme uspořádaly cca dvacet výstav s vernisážemi, včetně Senátu, Sněmovny, Teologické fakulty UK, kláštera Želiv či na Svatém Kopečku. Ačkoliv zvána, média se nikdy nedostavila, vyjma veřejnoprávní ČT, která natočila krátký rozhovor s kardinálem Dominikem Dukou na sv. Hostýně, ale z výstavy neukázala nic. Plk. Josef Musil mi krátce před svým skonem celou výstavu odkázal. Nabídnu ji i Muzeu Kampa paní Medy Mládkové.

Všech 24 panelů o zločinech komunistů v letech 1948-1989. Měly by být součástí vyučování na školách všech stupňů, aby varovaly a abychom nezapomínali. V den barbarské okupace 21.srpna, vysílala veřejnoprávní ČT1 na prvním programu od 20:10 hod. „Četnické humoresky“. Urazila tak všechny oběti okupace!

Nacističtí zločinci jsou dodnes stíhání, souzeni a odsuzování bez ohledu na věk. Znáte nějakého komunistického zločince, který by byl po II. světové válce souzen a odsouzen k trestu smrti?

Je v tom určitá symbolika, že obě tyto mravně a morálně nezpochybnitelné ženy spojuje jedno datum – 3.květen - den skonu první a  narození druhé…

Jak mnoho může říci jeden rozhovor o člověku – a o nás. Doporučuji pro připomenutí rozhovor s paní Medou Mládkovou „Mé heslo: Chci, mohu!“ (LN, září 2003). Setkal jsem se s paní Medou několikrát. Bylo mi ctí, že o mé práci věděla. Poprvé to bylo při vzpomínce Medy Mládkové na svého muže Jana Mládkav Muzeu Kampa za účasti i mnoha zahraničních hostů, mj. i bývalého ministra zahraničí Itálie. Po programu promluvili jeho přátelé, významné osobnosti, poté paní Meda, po americkém způsobu, nabídla mikrofon všem účastníkům. Nikdo nechtěl být prvním. Využil jsem proto plně nabízenou možnost. Teprve, poté se přidali další. Podruhé v jejím bytě na Kampě, kde jsem ji mohl poznat osobně mezi čtyřma očima.