Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Případ Jana Maršálka už není jen obchodním thrillerem. Bývalý člen představenstva společnosti Wirecard z Vídně zřejmě řídil špionážní síť ve prospěch Kremlu, která sahala až do Velké Británie.

(*15. března 1980, Vídeň) -zaměstnavatel Wirecard, provozní ředitel (2010–2020). Bývalý rakouský finančník s českými kořeny. Vyslovuje se i píše jako Jan Maršálek, jak má jméno zapsané i ve vlastním cestovním pasu. Je na útěku před německými orgány od června 2020 kvůli jeho roli v kolapsu firmy Wirecard, který se řadí mezi největší podvody a finanční skandály století.

Životopis: Marsalek navštěvoval francouzské gymnázium ve Vídni. Ve věku 19 let založil softwarovou společnost. 1. února 2010 se stal členem představenstva a provozním ředitelem firmy Wirecard. Před jeho zmizením v červnu 2020 byl naposled registrován jako obyvatel Mnichova.

Podezření: V březnu 2019 začaly The Financial Times odhalovat finanční nesrovnalosti firmy Wirecard ve výši téměř 2 miliardy euro. V červnu 2020 musel být na základě nových důkazů odvolán, čímž byla firma nucena zažádat o ochranu před věřiteli. Marsalek je považován za hlavního viníka účetního skandálu. O jeho kauze v rámci Wirecard bylo napsáno několik knih.

Špionáž pro ruské tajné služby:

Moje prababička zažila císaře pána, Hitlera, komunisty atd. Měla za války rčení: "Děti, děti, od Hitlera nám pomůžou jenom Rusové, ale od Rusů nám pomůže jen Bůh."

***

To je hlavní problém celé ruské společnosti. Většina žije v informačním bludu, a to trvalém. Není proto také divu, že když se Vladimir Vladimirovič Putin na přelomu století a tisíciletí dostal k moci, jako téměř první věc udělal to, že znevolnil do té doby samostatná nezávislá média a udělal z nich v podstatě své otroky.Velmi dlouho jsem se bránil srovnávání Putinova Ruska se Sovětským svazem, ale symptomů neustále přibývá. A jak se zdá, bude se to ještě dál zhoršovat. Na převraty v Rusku počínaje Říjnovou revolucí ovšem stačilo pár desítek či stovek lidí, kteří to dobře zorganizovali. Být však normálním Rusem, asi bych teď o něco takového příliš nestál. Perestrojka sice nebyl žádný násilný převrat, ale teď už by se to podle mě bez násilí neobešlo.

***

Když ruský chemik Konstantin Kudrjavcev prozradil opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému, kam mu podstrčili novičok a proč asi plán selhal, nezesměšnil jen sám sebe. Poškodil celou tajnou službu FSB i samotného ruského prezidenta Vladimira Putina, říká expert na ruskou politiku Libor Dvořák. Šéf Kremlu je podle něj vážně nemocný a možná bude muset rezignovat.

Nikdy jsem nebyl agentem tajné služby, ale na místě pana Kudrjavceva bych to docela jistě udělal, protože to bylo překročení služebních předpisů. Patrušev je jeden z nejmocnějších lidí ve státě, ale ani tohle by pracovníka tajné služby FSB nemělo zmást. Je to neuvěřitelný lapsus.

Sergej Skripal: „Putin mne dostane.“

***

Dramatická rekonstrukce pokusu o otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a následných událostí, ke kterým došlo právě před třemi lety z produkce BBC 2020. Jedna lžička usmrtí desetitisíce lidí, mozek se odpojí od těla a orgány se rozběhnou naplno bez kontroly. Jediní, kteří na Západě po této látce nezemřeli. Látka zůstává smrtící padesát let!. Nejtoxičtější látka na světě, specificky navržená, aby byla neviditelná a neslyšitelná.

Skvělý britský seriál na ČT 2 ukazuje, jak se má příkladně bojovat proti smrtelnému nebezpečí - jednota, společný cíl, žádné osobní zájmy a upřednostňování sama sebe. Každý přidá co umí nejlépe. Takový postup proti koronaviru světu chybí. Běžný, podrobný popis seriálu už u stránek pořadu není…

První díl – druhý díl (9.3.2021) – třetí a čtvrtý (16.3.2021) na ČT2 od 20:00 hod. Doporučuji!

Der Fall Jan Marsalek ist längst nicht mehr nur ein Wirtschaftskrimi. Von Wien aus führte der frühere Wirecard-Vorstand offenbar im Auftrag des Kremls einen Spionagering, der bis nach Großbritannien reichte.

Egisto Ott, der am Karfreitag wegen Spionageverdachts festgenommene frühere österreichische Verfassungsschützer, hat den Vorwurf zurückgewiesen, Mitglied einer „geheimdienstlichen Gruppierung“ gewesen zu sein. Stattdessen, so hat er in seiner Vernehmung laut österreichischen Medien erzählt, habe er als Teil eines Aufdeckerteams gewirkt. Und dabei habe man keinen Interessen irgendeiner fremden Macht gedient, sondern „von Ost bis West, also weltumspannend“ dem Guten und Wahren: „Wir decken, egal wo, einfach Schweinereien meistens mit nachrichtendienstlichem Hintergrund auf.“

Eine Art Investigativjournalist ohne Veröffentlichungsplattform will Ott also gewesen sein, was immer das sein mag. Und das quasi nebenberuflich. Hauptberuflich stand er bis zuletzt im Dienst der Republik Österreich, wenn auch als Verfassungsschützer seit Jahren suspendiert. Einen Verdacht gegen ihn gab es schon seit 2017, als ein ausländischer Dienst den Österreichern einen ersten Hinweis gab. 2022 wurde Ott sogar schon einmal festgenommen. Doch dem Wiener Landesgericht erschienen bei der Haftprüfung die Beweise nicht dicht genug und Flucht- oder Wiederholungsgefahr nicht gegeben. Warum das Schwert der Justiz in Sachen Spionage in Österreich so stumpf ist, darüber ist jetzt in Wien eine lebhafte Debatte entbrannt.

Denn erst neuerliche Hinweise aus dem Ausland, diesmal aus Großbritannien, haben dazu geführt, dass Ott für voraussichtlich längere Dauer in Haft genommen wurde. Die Informationen, die den Briten in die Hände gefallen sind, und was die österreichischen Ermittler inzwischen zusammengetragen haben, all das sieht ganz und gar nicht nach dem aus, was der Untersuchungshäftling vorgebracht hat. Es ergibt das Bild eines Spionagekraken in russischen Diensten mit einem Wiener Arm, der bis in den Verfassungsschutz hineinreichte.

Marsalek und die britische Zelle