Příběh bývalého příslušníka speciálních jednotek Milana Šillera:
StB praktiky v současné armádě, výslech slušného vojáka svlečeného donaha 14 hod. denně. Američtí velitelé by chtěli české vojáky, ne české velitele. Povolená kola u auta, místo učení ponižování, na vedoucích místech blbci. Zákaz rehabilitační dovolené, z 300 hodin 150. Vojenská policie chránila kábulskou ambasádu, přestože to vůbec neuměla. Pokusy o zavraždění schopných neschopnými. Nikdy ne řešit, ale zastrašit. Úřední záznam o 30 řádkách se psal 2 1/2 hodiny. Psycholožka AČR: „To je v celé armádě, s tím se nedá nic dělat.“
Ministr obrany byl zděšen, z 20 min. schůzky bylo 1 1/2 hod., slib ministra, že do vyřešení nebude propuštěn, zápis se ztratil, propuštěn. Všichni se znají, kryjí, není možné něco prokázat. Chci zveřejnit tento příběh, aby se věci přestaly dít a státní složky přestaly terorizovat, ponižovat a urážet, není proti tomu žádná obrany, ani pomocí soudů a vyšetřování, nežijeme ve svobodné zemi, hlavně teď co vidíme díky covidu, když musíte zaplatit za to, abyste mohli přejet hranice a musíte poslouchat lidi u kterých se ukázalo, že jejich schopnosti začínají fungovat až ve chvíli, kdy z toho mohou něco vyrazit. V AČR by se mělo změnit úplně vše od začátku, začínaje vzděláním, poměry na vojenských školách jsou strašné.
Velitelům je těžko něco vzkázat, sami by si měli otevřít oči, žijí v jiném světě, kde moc má ten kdo je výš a nemusí se zabývat těmi pod sebou. V cizích armádách je velitelem ten, kdo se stará o své lidi, musí se o ně umět postarat, pečovat aby uměli dobře bojovat a ne, že bude veškerou svoji práci přenášet na ně, ponižovat a urážet je.
Vzkaz Milana Šilera vojákům: Nebát se o tom mluvit, bránit se. Jest-li si myslí, že to dobře dopadne, tak to dobře nedopadne, protože jednoho dne se mohou dostat na misi, kde jim budou tito lidé velet a tam se ty věci neodpouštějí.
Read more...