Až po šesti hodinách jsem obdržel slovo, jako jedinému mi bylo odňato. Nešlo nevstupovat mými krátkými postřehy do průběhu diskuse, která s demokratickou diskusí měla velmi málo společného.
Celý zvukový záznam asi vydrží poslouchat málokdo (vystoupil jsem na konci od 5:42:15 hod.). Pasáž týkající se Lidic jsem natočil zvlášť, takže můžete slyšet i mé občasné „nedemokratické“ vstupy, resp. „halekání ze švýcarských alpských luk“, jak je nazval místopředseda Rady ČT Mgr. Ing. Daniel Váňa, Ph.D.
Hlavním tématem byly Lidice. Argumentace šéfa Reportérů ČT Marka Wollnera byla vynikající, zato „oponentura“ místopředsedy Rady ČT Daniela Váni byla něco odstrašujího, tím více, když si přečtete jeho profesní životopis. Absolutní nedostatek emoční inteligence, kdy i přirozenou můžeme zpochybňovat, vyloučíme-li zlý záměr. Radní Jiří Kratochvíl působil dojmem relikvie z totality, něco neuvěřitelného. Nedivím se, že odmítá zveřejnit svůj profesní životopis. Radní Ing. Hana Lipovská, Ph.D., by za předvedený „výkon“ měla Radu ČT okamžitě opustit. Ve funkci radní se chovala jako policista, žalobce a soudce v jednom. Nedivím se, že v letech 2018-2019 pracovala v Institutu Václava Klause… Tito radní mají zřejmě problém se zásadou: „Jenom hlupák nemění názory a mění zásady“, pokud bychom opět vyloučili zlý úmysl.
Na intervenci radního Luboše Xavera Veselého ve věci moderátora Jakuba Železného, který hrozil vyhazovem každému, kdo by v rozhovoru zpochybňoval Lidice na sociálních sítí, reagoval jeho nadřízený Zdeněk Šámal, že je to jeho právo? Vyhazovat kohokoliv z vysílání veřejnoprávní ČT jen proto, že má jiný názor, připomíná totalitní praktiky. Představa, že tento „aktivistický moderátor“ chce kandidovat na gen. řed. ČT děsí. Jistě nejenom mne.
Jakub Železný: „Při památce Vaší oběti, vědomí, jak mučivým způsobem Vás komunisté zavraždili a nedali Vaší milované dceři Váš poslední dopis, slibuji: Když kdokoli (byly takové pokusy) v @CzechTV zkusí jen slovem se Vás dotknout, budu-li moderovat já, ze studia takového hosta prostě vyhodím. J.“
Připomenul jsem i výrok radního Veselého ze dne 12.6.2020 v pořadu Xaver live: „Dementní Forum 24, to si necháte od takovýchto dementních blbců, sežrat jako prase, ještě pořád z toho neblejete, žeňte ji svinským krokem, tyhlety zrůdy přece nemají co děckám vyprávět, dementní články, bohapustí lháři a já dodávám svině“ – na adresu novinářů Johany Hovorkové a Pavla Šafra. Nikdo nereagoval…
Předseda Rady ČT René Kühn dělal co mohl. Jeho moderátorský výkon byl svým způsobem obdivuhodný. Sice mi vzal jako jedinému slovo, ale nemohu se na něho hněvat. Dal mi nadstandardní prostor při minulém zasedání (sklidil za to kritiku), nemohl jednat jinak. Je smutné, že o vystoupení veřejnosti se musí hlasovat s limitem vystoupení 3 min. Mé vystoupení se týkalo věcných, konkrétních upozornění, kde veřejnoprávní ČT zcela selhala a kdy ji mé zpravodajství v mnoha závažných údálostech suplovalo a zřejmě i nadále bude. Za normálních okolnosti by radní mé podněty měli vítat jako podklady pro svoji práci a zvýšení kvality vysílání ČT. Mimochodem ČT stále nemá svého zpravodaje v Moskvě. Určen je Karel Rožánek, ale čeká na schválení ruským MZV.
Už 2 hod po skončení schůze Rady ČT vyšel dlouhý článek Jakuba Vosáhla v PL: Rada ČT, na kterou nikdo nezapomene. Šest hodin války mezi Šarapatkou a Lipovskou skončilo výhruškou. A do toho Wollner. Obsahuje několik nepravd. Např. Marek Wollner byl přítomen po celou dobu tématu Lidic. Nevím, že by byl kuřákem?
Cituji: Aktivista Jan Šinágl z publika v tu chvíli vykřikl: „Co ho hodnotíte!“ A předsedu vyzval: „Vyhoďte ho už.“ Zvukový záznam vypovídá poněkud jinak. „Udělal jsem sedm výstav, zval jsem Českou televizi a nepřišla“ a už nedodává, že šlo o výstavu „Čečna konečné řešení“, zakázanou v EP (3x jsem ji zapůjčil – radnice Praha Suchdol, Knihovna Václava Havla, Karlovy Vary a 4x uspořádal sám např. v Emauzech a na Univerzitě Karlově). Neuvádí mé další argumenty o selhání veřejnoprávní ČT o kterých jsem hovořil - např. diplomatický skandál v Maroku v obchodování s vízi do Schengenu, nebo mlčení médií o celkem 20 výstavách o zločinech KSČ 1948-1989, kde byly presentovány zločiny veřejnosti dosud neznámé, resp. zamlčované. O závažném momentu v historii Lidic - jaký byl osud rodiny s dvěma dětmi, které opustili Lidice den před tragédií také nepíše. Proč asi? Možná by vypátrání osudu této rodiny způsobilo ještě větší „pohoršení“. Poctivý četník Ressl by to jistě vypátral, kdyby mohl… Zamlčování pravdy je urážkou všech nevinných obětí z Lidic. Pravda má svoji cenu jen když poukáže na vše!
O mém vystoupení v NTDTV se zmiňuje, ale už ne co jsem v rozhovoru řekl na závěr po slovech starosty MČ Prahy 1 Petra Hejmy (natočeno při požehnání Mariánského sloupu v Praze 15.8.2020) na podporu cesty předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila na Tchajwan. Diváky nezajímá nejen kdo kde byl, ale především co bylo řečeno, hlavní myšlenky. Proto mé zpravodajství vskutku z epochální události má nesrovnatelnou hodnotu v porovnání se zpravodajstvím ČT, která ukázala jen „obrázky a popisky“, zatímco tyto webové stránky nabídly hlavní myšlenky ze všech projevů, včetně skvělého kázání kardinála Dominika Duky v Týnském chrámu.
Všiml jsem si pouze jednoho pilně píšícího redaktora. Zeptal jsem se ho pro koho píše – ukázal na notebook – Digizone, či tak nějak. Nabídl jsem mu navšívenku, nepředstavil se, nechal ji při odchodu na stole. Snad to nebyl redaktor proruského webu? Jeho styl a chování by to nevylučovalo.
Stále bohužel platí slova Martina Schulze: „Tlak na veřejnoprávní média tady byl vždycky, snad s výjimkou nějakých prvních tří let po revoluci. Došlo k zásadnímu nepochopení, že veřejnoprávní média nejsou vládní média nebo média politiků. Lidé, kteří šli do politiky, až na několik světlých výjimek, chtěli, aby televize a rozhlas byly oficiální troubou. Někdy v polovině 90. let začalo přituhovat. Já jsem se sem z Německa vrátil za Svobodnou Evropou, která tady působila. A neberte to prosím jako chlubení, ale dělali jsme jiný druh žurnalistiky. Prostě jsme psali pravdu – což už je dnes skoro sprosté slovo.
Protože jsme nebyli na nikom závislí, respektive jsme byli závislí jenom na tom, jestli nám americký kongres každý rok schválí rozpočet, nikdo nám neříkal, co máme vysílat. Vysílali jsme podle vlastních etických norem a podle svědomí. Což myslím fungovalo docela dobře. Měli jsme být takovou školou pro rodící se českou žurnalistiku, což jsme určitě byli a strašně to vadilo určité části politiků. Dokud byl Havel prezidentem, vždycky se podařilo s Američany provoz vyjednat, pak se ale usoudilo, že už jsme vyspělá demokracie, pomoc nepotřebujeme, novináři už všechno umí a vysílání Svobodné Evropy bylo zrušeno. Když jsme s tátou dělali v České televizi pořad Sněží, vyčítali nám ti samí lidé, že nezveme politiky, které jsme samozřejmě nezvali schválně. Zpočátku jsme to zkusili, ale nešlo to, protože zkrátka mluvili jako politici, což znamená, že neřekli nic. Nakonec nás zrušili, prý proto, že jsme měli nízkou sledovanost. Čili tyto tlaky tady byly vždycky. Zůstaly už jenom dva pořady, které za něco stojí, a to jsou Reportéři a 168 hodin.“
Jan Šinágl, 29.8.2020
* * *
Rozhlas možná kvůli Xaverovi změní svá předvolební pravidla, zakáže svým lidem fotky s politiky
Read more...