Bylo to včera v Poděbradech nádherné - a neopakovatelné! Milanovi 
Paumerovi byla poprvé vzdána čest a projevena úcta, jaké se za svého života nedočkal. Cenné je, že všichni přišli z vlastní vůle a z vlastního přesvědčení. Poděkování patří dokumentaristovi Martinu Vadasovi, na kterém ležela hlavní tíha odpovědnosti. Můžeme samozřejmě kritizovat, že neměl být dán takový prostor politikům, ale na druhé straně mají nyní jedinečnou a možná už neopakovatelnou možnost ukázat, do jaké míry své sliby a předsevzetí teď míní vážně. Pouhá slova už občany neuspokojí! Svoji vůli a touhu po skutečné svobodě a demokracii projevili účastníci jednoznačně, demokratickým způsobem, jako skuteční demokraté a svobodní občané.
Skvělé projevy přednesli vojenský historik pplk. PhDr. Eduard Stehlík z VHÚ, evangelický kněz Marek Zikmund a dcera Josefa Mašína Sandra, která neskutečně lidským způsobem ukázala co to znamená být z rodu Mašínů. Dost mi vadilo, že paní Zdeňka Mašínová musela poslouchat projevy politiků, místo aby tomu bylo naopak! O tom, aby po dobrém americkém zvyku byla dána možnost přítomným spontánně přistoupit k mikrofonu a několika slovy vyjádřit úctu k zesnulému si můžeme v ČR zatím nechat jen zdát. Samozřejmě média dala přednost hlavně projevům politiků…
Média byla bohatě zastoupena, vyznamenal se zpravodajský tým ČT. Nestyděl si vybrat místo 
pro svoji reportáž přímo na pódiu vedle zesnulého. Bohužel jsem tomu nestačil zabránit a zastihl zpravodajský tým už sestupující z pódia. Řekl jsem jim pouze, jak ostudně a plebejsky se zachovali. Alespoň jeden z týmu mi poděkoval se slovy: „Díky, řekl jste to i za mne…“ Stále potkáváme následky totality a polistopadových poměrů, kdy prvky chování, samozřejmé pro generace našich otců, takřka vymizely. Abych zase psal stížnost Radě ČT...
Odhaduji, že přišlo minimálně 500 lidí, protože po všech mých kopiích ve stejném počtu se jen zaprášilo. Byl šestistránkové, obsahovaly: 1) Milanovo parte 2) Dopis Josefa Mašína „Proč nepřijedeme na pohřeb našeho přítele Milana Paumera“ 3) „MAŠÍNOVÉ-PAUMER: Hrdinové, nebo vrazi?“ 4) Komunistický životopis MUDr. Naděždy Kavalírové, vlastnoručně vyplněný s výpisem komunistických organizací ve kterých byla členkou 5) „Zdena Mašínová a Švejnarovi ztráty na životech“ 6) „Poslední hranice překročil „Ten třetí“.
Předsedkyně Rady ÚSTR a KPV ČR dr. Kavalírová se nedostavila. Jistě si byla dobře vědoma co by ji tam čekalo, zvláště připletla-li by se do cesty Zdeňce Mašínové! V pořadu ČT 24 tuto bezcharakterní „dámu“ popsala stručně a výstižně, podobně jako prezidenta Václava Klause.
Jediné co jsem postrádal byla hymna USA, Milan Paumer byl i americkým občanem. Začal jsem tleskat po převzetí vlajky USA bratrem Milana Zdeňkem od vojenského zástupce velvyslanectví USA v Praze. Lidé se spontánně připojili. Byl to jediný potlesk a snad tak alespoň zčásti vyvážil toto nedopatření. Milan si bezpochyby plnou poctu jako válečný veterán zasloužil.
Také se mi dostalo cti začít zpívat Československou státní hymnu, přidalo se i zaplněné nádvoří zámku. Přijeli i hosté ze Slovenska. Někteří politici zpívali i slovenskou část čs. státní hymny, jiní po zpěvu české zmlkli. Vše chce svůj čas. Alespoň neodešli jako kdysi prezident Václav Klaus v Lánech, kdy jsem u hrobu TGM také zazpíval čs. státní hymnu a který během mého zpěvu slovenské části hymny zrudnul a odešel. Bylo to zrána a hřbitov byl skoro prázdný. Kdysi mi za zazpívání čs. státní hymny na stejném místě osobně poděkoval podáním ruky, to byl Lánský hřbitov zaplněn do posledního místa…
Bylo pro mne také nesmírnou ctí pomoci paní Zdeňce Mašínové položit rudou 
růži pod pamětní desku jejích rodičů po skončení rozloučení s Milanem na nádvoří Zámku před divadlem. I gen. Josef Mašín se svoji ženou tak byli byli přítomni rozloučení… Jen by měl někdo konečně prostříhat zeleň, aby pamětní deska na gen. Josefa Mašína a jeho neméně statečnou ženu Zdeňku nebyla napůl zakryta a návštěvníci tak kolem ní neprocházeli bez povšimnutí…
Je hanebné, jak média pořád dokola mluví o bezcitných vrazích Mašínech a jejich nevinných obětech a ne o tom, co tomu předcházelo - o komunistických masových vraždách a vrazích, jejich mnoha nevinných obětech, které byly příčinou následných postojů a činů odbojové skupiny bratří Mašínů. Kdy konečně začnou informovat veřejnost objektivně…?! Hospodářské noviny dnes píší na první stránce, že přišla více než stovka lidí…?! Haló noviny se zmohli pouze na fotografii plakátu „Vrah zůstane vrahem.“ Jiřímu Pehe vyšel v PRÁVU článek „Pohřeb v okurkové sezóně“, který mohl poslat rovnou do Haló novin, podobně jako článek Jana Janďourka v týdeníku REFLEX „Paumer přešel poslední hranici“ – hrůza! Jsou tito „novináři“ tak neinformovaní, deformovaní, hloupí, nebo vědí velmi dobře co a proč píší?! Je smutné, že skandální článek Tomáše Zahradníčka „Tragický omyl třetího odboje“, umístil prezident Václav Klaus na své webové stránky - dost možná, že už odebírá i Haló noviny, aby se poučil v rámci neonormalizačního vývoje po listopadu 1989…?!
Zdena Mašínová na ČT 24 nazývá věci pravými jmény – vynikající 
rozhovor. Zde část komentáře pana Petra Čecha, majitele Čechova mlýna na Berounce, který byl vyhlášen národní kulturní památkou: „…Ještě se chci zmínit o tom fantastickém rozhovoru se Zdeňkou Mašínovou v televizi. To byla výuka o tom, co je to ryzí charakter. Jen pro tento rozhovor být na světě by stálo za to žít. Žena z rodiny hrdinů, která prožila díky nacistům a komunistům nesmírná muka, tak dokonale poučila svůj národ.“
Dále doporučuji: Leonid Křížek: Paumer a ti druzí + Roman Joch: „Odboj proti tyranii nebyl žádný tragický omyl.“ P.S. Zkuste najít článek v Google jen pod názvem…?!
Zvukový záznam celého pietního aktu + Videozáznam + Fotogalerie
Zde - může ode dneška každý připojit svůj podpis do kondolenční knihy. Na prvním místě je podpis Zdeňky Mašínové a Sandry Mašínové (nestihli ji v Poděbradech podepsat). Mohu oznámit, že se chystá další velká a významná akce – vybudování velkého památníku, účastníkům III.odboje a obětem fašismu a komunismu! Připravuje se též další vydání rozebrané knihy Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“ s úvodem Milana Paumera.
Naši bývalí spoluobčané německého původu si dnes ve Stuttgartu připomínají 60.výročí Charty vyhnaných ze svých domovů, ve kterých žili po dlouhá staletí. 5.srpna 1950 se násilím vyhnaní zavázali svým podpisem pod Chartou vzdát se msty a odplaty. Zasazovali se současně o mírovou výstavbu společné Evropy. Dokument položil základ pro integraci skoro 14.000.000 lidí německé národnosti, kteří museli po skončení II.světové války opustit své staleté domovy. Škoda, že se česká média věnují tomuto výročí tak málo?!
Vnímání nuceného odsunu bývalých občanů Československa ze Sudet se dnes pozitivně v ČR mění i když k potřebné vzájemné diskusi stále nedochází. Dekret č. 33 o úpravě čs. státního občanství osob národnosti německé a maďarské umožnil odejmout sudetským Němcům a Maďarům čs. občanství a zkonfiskovat, resp. ukradnout majetek bez náhrady.
Pochybuji, že by komunisté vyhráli v roce 1948 volby, kdyby se jich mohli 
zúčastnit obyvatelé Sudet. Nepochybuji, že by dnes byla Česká republika, resp. Československo, prosperující, skutečně demokratickou zemí, kdyby se k moci nedostali komunisté a jejich zločinný systém.
Vlajky České republiky a USA, které jsem na rozloučení s Milanem zapůjčil, získaly na ceně!
Jan Šinágl, 5.8.2010
„Chudák Reinhard Heydrich mohl vraždit dál a dodnes žít, kdyby si Gabčík s Kubišem místo zbraní vzali na křižovatku do Kobylis mávátka.“
JUDr. Milan Hulík
„Občané co bojovali s lidmi, kteří za komunismu měli státem přidělenou zbraň mohli v tak zvaném „třídním boji“, který komunisté vyhlásili, buď zvítězit nebo být zabiti. Takoví občané nikdy nevraždili.“
K. Mrzílek
* * *
„Se zájmem jsem si přečetl názor ješitného šaška z Hradčan v případu "Paumer", kdy použil citátu, že za skupinou Mašínů zůstaly hromady mrtvol. Škoda, že stejný citát nepoužil tehdy, kdy tak vřele pozval na Lánský zámek syna vraha Grebeníčka - představitele strany za kterou zůstalo nezměrné množství mrtvol.“
L. Dražan 4.8.2010
* * *
„Stálo za to polské Varšavské povstání v roce 1944? Stála za to maďarská revoluce v roce 1956? Říká-li ve své tirádě proti Mašínům a Paumerovi (Tragický omyl třetího odboje, MF DNES 28. 7.) Tomáš Zahradníček „A“, měl by říci taky „B“: „Ne, nic z toho předešlého nestálo za to. Nejvyšší hodnotou je biologické přežití.“ To je však stanovisko otroka.
Je to odpověď, která plně uspokojí Gottwaldy a Heydrichy a Hitlery a Staliny tohoto světa: když někdo odrazuje porobené od ozbrojeného, násilného odporu. To zajistí snadný triumf a nerušenou hrůzovládu totalitářů spolehlivě.
Lze sice biologicky přežívat jako otroci, ale je to hanebné. Tak žijí zvířata, a když tak na základě své volby žije i člověk, snižuje se na animální úroveň. Člověk na rozdíl od zvířat má rozum, kterým je s to pochopit, co je dobro, pravda, spravedlnost.
A když to chápe, je ho nehodné, aby se vědomě smířil s nespravedlností systémově páchanou na nevinných. Naopak, autenticky lidský je protest, odpor, vzdor.
Tudíž biologické přežití není nejvyšší hodnotou. Ani vlastní, ani přežití druhých. Lidský život v jeho biologickém rozměru není cílem o sobě, ale jen prostředkem k naplňování toho, co je autenticky lidské: úsilí o spravedlnost.
Vědomé smíření se záměrně páchanou nespravedlností je neslučitelné s lidskou důstojností. Důstojný život, aby byl vskutku důstojný, musí být svobodný či o svobodu usilující.“
Z článku Romana Jocha Odboj proti tyranii nebyl žádný tragický omyl – MFD 30.7.2010
* * *
Nazývat nás vrahy? Za co? My jsme sáhli po zbraních až v 50.tých letech a víte proč? Protože už bylo 85 justičních vražd, počínaje Píkou a Miladou Horákovou. Oni přeci komunisti vyhlásili třídní boj a vyhlásit válku to přeci znamená, že musíte být nepřítelem. No tak mi jsme na to přistoupili a stali jsme se nepřáteli. Oni měli bouchačky, tak jsme si je obstarali také. A už to šlo.“
Milan Paumer
* * *
Komentáře