Postřehy a komentáře
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Je velký rozdíl, když zvěrstva páchá armáda v době války, nebo armáda a civilisté v době míru. V kolika zemích Evropy, kde žila po staletí německá etnika či jiná, se po válce, v době míru, děly takové hrůzy jako v Československu? Co to vypovídá o našem charakteru? Ukrajinci bojují i za nás. Naše armáda se za 100 let nikdy nepostavila na odpor. „Bojujeme“ až když nám nic nehrozí. J.Š.
***
Za velmi krátkou dobu se tak odehrálo několik událostí, které se nechvalně podepsaly pod kůži naší identity. Jaké největší zločiny se po válce odehrály?
Je úkolem zdravé společnosti umět tyto události reflektovat, připomínat a prohlubovat znalosti o těchto událostech. V podobných příkladech se totiž odhaluje, co je vůbec člověk schopný bez ohledu na příslušnost k jakémukoliv národu. Současná válka na Ukrajině je tomu příkladem.
Vědomí o tom, že ani náš národ není bez viny, nás drží při pozoru a stačí si poslechnout několik příběhů v archivu Paměti národa, jak lidé popisují, jaké hrůzy na vlastní oči viděli, aby se v člověku ozval pocit, že je třeba se mít na pozoru a čeho všeho jsme v podobně složitých dobách bez zákona schopni činit. Celý článek>
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin!
***
Jeden z doprovodných jevů ruské agrese je nestoudné lhaní ruských představitelů. Že lidé lžou, je běžné, stejně tak, že lžou politici. Jenže existují jisté důkazy, které lháře usvědčí. Třeba když dotyčného natočí kamera, když ho vidí při činu mnoho svědků, když je přistižen při činu atd. Vím, že zpochybnit se dá všechno, ale stále ještě žijeme ve světě, kde se předpokládá, že pravda je odhalitelná.
Rusové nám předvádí, že objektivně nemusí platit vůbec nic a že existuje ještě jakási jejich realita. Když poprvé vtrhli na Ukrajinu, nebyli to ruští vojáci, ale nějací neoznačení vojáci na dovolené. Když nyní páchají prokazatelné zločiny, pak je nepáchají oni, ale ukrajinští nacisté. Když vidíme na ulicích ležet mrtvoly, pak to jsou najatí komparzisté. Když jsou Ukrajinci proti své vůli odvlékáni do Ruska, pak to není proti jejich vůli. Když provádí genocidu, jedná se o denacifikaci. Když padají bomby na lidská obydlí, jedná se o čištění od nepřátel ukrývajících se v těchto obydlích.
Tento styl lhaní mi připomíná orwellovské „minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou“. Zároveň i proto v Rusku platí to, co Orwell formuloval slovy „mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin“. Dodal bych, že nejen čin revoluční, ale i nesmírně statečný.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Válka na Ukrajině přehodnocuje moderní svět. Jde nejenom změnu mezinárodně-politickou, ale také týkající se základů naší kultury a sebevnímání.
Za prvé, svět prozřel a najednou postřehl pravdu o Rusku. Až dosud jí po celá léta vidět nechtěl. Polsko a Poláci, kteří měli za sebou tragické zkušenosti s dělením státu, zotročováním, Sibiří, Katyní, Gulagem a ruskou nadvládou nad Polskou lidovou republikou, byli nazýváni rusofoby. Česká zkušenost byla sice kratší, nicméně v tomto ohledu je postoj Česka stejně rozhodný. Již několik týdnů pod nátlakem událostí padají z očí světové veřejnosti šupiny – z některých rychleji, z jiných poněkud váhavě.
Svět konečně prozřel – alespoň na chvíli. Svět však stále nechápe důsledky této pravdy, nechápe, že Rusko se nezastaví, dokud ho nezastavíme my. Rozumí pouze argumentům, které se opírají o sílu. Vzpomínám si, jak Angela Merkelová říkala, že s Ruskem musíme mluvit. Ano, musíme mluvit, ale zároveň musíme být silný. A my všichni v Evropě dnes neseme odpovědnost za vybudování této síly. Bohužel velká část světa se s důsledky ruské agrese nechce tak docela smířit, stále doufá, že to třeba nějak dopadne. Nejlépe nějak levně (tj. na úkor Ukrajinců, případně Poláků a pobaltských států).
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Nikdy nereagujte na tvrzení partnera v rámci dialogu, dokud neshrnete podstatu jeho tvrzení takovým způsobem, který bude tento partner akceptovat.“
„Dnes budu o svobodě slova mluvit z pohledu klinického psychologa,“ uvádí Peterson svou řeč. Dále se věnuje vlivu, jaký na něj mělo studium prací Sigmunda Freuda a Carla Rogerse, a zamýšlí se nad vztahem mluvení a myšlení. Ve zkratce říká, že podstatná část našeho myšlení se odehrává ve slovech – myšlení je vlastně internalizovaná řeč. Potřeba myšlenky verbalizovat vyplývá z toho, že nemáme moc jiných nástrojů, jak to, o čem přemýšlíme, zpracovávat, třídit, hodnotit a kultivovat. Nezbytnou součástí procesu myšlení je podle Petersona dialog. V daném kontextu zmiňuje právě Carla Rogerse, který, jak Peterson říká, měl jako k agnosticismu směřující vzdělanec vycházející z židovsko-křesťanských tradic velký respekt k „božské“ hodnotě slova a také k hodnotě aktu výměny slov v rámci smysluplného rozhovoru. Každý, kdo mluví, potřebuje nějaký typ vnímavého posluchače. Formulovat myšlenky, které nejsou nikým vyslechnuty, a zůstavají tak bez odezvy, je pro většinu lidí přinejmenším málo uspokojivé. V Petersonově projevu pak následuje pasáž věnovaná roli a vlastnostem dobrého posluchače v rámci terapeutické praxe.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Ve videu na tomto odkazu se můžete sami přesvědčit, co se děje v oblastech mimo velkých měst v Rusku. Nedivme se, že jsou v Rusku i dnes oblasti, kde lidé ani neví, že už skončila II. světová válka. J.Š
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Další zajímavý článek o nás (LN 30.4.2022) – bohužel jen v placené sekci na rozdíl od jiných?). J.Š.
***
Znovuobjevováním minulosti začala před dvaceti lety tvorba režiséra Miroslava Bambuška (46). Zločiny komunismu, odsun Němců, naposledy duchovní mohutnost filozofa Jana Patočky či teologa Josefa Zvěřiny. Co ho žene do osobního a sociálního pravěku?
„Nepřátelé jsou jako síto v Božích rukou, kde se odděluje, co je v člověku lidské, od toho, co je v něm božské,“ Josef Zvěřina. Se Zvěřinou přichází kněz, jenž nepotřebuje opulentní obřady, mši svatou světí u soustruhu, u kovadliny, na hromadě kamení. Někdo, kdo nalezl smysl v utrpení, které se rodí v zápasu o pravdu, proti strachu, násilí a lži, schovávající se za pohodlí. Se Zvěřinou ke mně přichází někdo, koho jsem asi hledal: zapomenutý otec, přítel, bratr, jehož říše není z tohoto světa.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
V době, kdy Ukrajina bojuje za obnovu morálních hodnot, volíme jako symbol českého předsednictví v EU Emila Zátopka. Dáváme tak Evropě za příklad člověka, který morálně selhal, místo člověka, který nikdy neselhal a který by byl mnohem větším a tolik potřebným, nezpochybnitelným symbolem pro naši zemi, Evropu i svět. Je zapomenut jakoby nebyl.
Mravní odkaz Věry Čáslavské je opět pošlapáván. Nestatečnost, dostala přednost před mravností a statečností. Nová „ENTROPA“ Zátopek, tak symbolicky a plně odpovídá mravnímu stavu současné České republiky. Za 90 dní se ujme předsednictví zemí EU... J.Š.
***
Českého lva obdržel film „Zátopek“ – opět vyzdvihujeme bezpáteřního člověka jako vzor – sama sebe!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
V souvislosti s koncem II. světové války v Evropě v květnu 1945 a masakry na obyvatelstvu osvobozených území, si připomeňme osobnost presidenta Československa dr. Edvarda Beneše, který se na zločinech proti lidskosti aktivně podílel. Nedivme se, že komunisté podpořili zákon: President dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát – a jeho zničení. JŠ
***
Níže uvedený rozhovor se mnou vysílali na rozhlasové stanici Kossuth Rádió 2. srpna 2020 v nedělním pořadu Bez hranic u příležitosti 75. výročí zveřejnění Benešových dekretů. Reportérkou byla Mária Haják, rozhlasová zpravodajka v Bratislavě
Pane Gézo Dunajszky, proč jste se začal zabývat osobností politika Edvarda Beneše, nebo jak mnozí říkají Eduarda Beneše, a jaký to byl člověk? Co vás k tomu motivovalo?
Géza D. - Když v roce 2007 slovenský parlament potvrdil platnost Benešových dekretů, byl jsem šokován a vzbudilo to ve mně potřebu věci znovu prozkoumat. Od útlého dětství jsem si totiž zachoval určité vzpomínky na situace, které jsou neslučitelné s dobrou morálkou a s lidskostí vůbec. Kromě toho jsem byl také svědkem zločinů, které jednoznačně spadají do kategorie zločinů válečných. Souběžně jsem byl neustále konfrontován s propagandou, že Beneš a jeho vláda a následně i česká a slovenská veřejnost nás Maďary a Němce považují za spoluodpovědné za zrušení první Československé republiky. To ve mně vzbudilo zájem hledat vysvětlení, jak může být někdo - teď nemohu najít lepší slovo – takový grázl, že klame všechny velmoci, Francii, Anglii a dokonce i Spojené státy. Jediný, u koho od začátku našel velké porozumění, byl velký slovanský bratr, Sovětský svaz, ale mám z jistých zdrojů pocit, že ani tam Benešovi příliš nedůvěřovali.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Začíná MS v ledním hokeji. Připomeňme si památku a stále aktuální odkaz našich prvních hokejistů.
Tato jediná kniha mne zaujala v prodejně ČT na Kavčích horách. Přečetl jsem ji jedním dechem. Na ukázku přináším Náš debut - I. část + II. část + III.část (5 stránek). Skuteční amatérští sportovci, vše si museli kupovat a zařizovat sami, přesto neztráceli víru, aby nakonec uspěli. Humor jakým trávili úmorné, dlouhé cestování po tehdejší Evropě je nezapomenutelný. Tak se uměli kdysi mezi sebou bavit lidé, nesrovnatelné, jak se dnes „bavíme“ my. Sportovní „papaláši“ byli už tehdy a jejich praktiky se od dnešních o mnoho nelišily. Kniha nám připomíná skutečné morální hodnoty, stejně jako nám je dnes připomínají Ukrajinci. Bez nich pozbývá lidský život svůj obsah a smysl. J.Š.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Existuje taková jedna teoretická poučka, kterou považuji stále více za pravdivou. S dovolením ji uvedu. V právnických učebnicích o ni nenajdete vůbec nic.
Právo (jako systém) je produktem a proto i nástrojem aktuální společenské koncepce. Hlavní (nepsanou) funkcí práva (skutečné právní praxe), je chránit společenskou koncepci, jaká reálně je, před nekoncepčními změnami. Pokud tuto funkci systém práva plní, poté právo funguje. Pokud je reálná společenská koncepce založená na rozsáhlém kriminálním základě, systémovém porušování psaného práva a kryptofašismu, jako nástrojích nezbytných pro výkon moci nad lidmi, poté JEJÍ právní systém toto vše především v důsledcích chrání a nikoliv odstraňuje. A pokud tak činí, tak právo funguje správně a nikoliv nefunguje (!).
Právo "si může dovolit" odstraňovat a řešit ve společnosti jen takové prvky, které jsou pro její reálnou koncepci, jaká aktuálně je, zbytné a postradatelné. To, co psané právo deklaruje, není vůbec podstatné. Je to taková klamavá reklama pro lidi. Podstatné jsou pouze celospolečenské (koncepční) důsledky jeho prosazování. Snad to i v někom jiném nějak zapracuje ve vztahu k těm VŠEM "právním řešením současné situace".
Read more...