Ve 20. století - a asi nikdy předtím – nikdo nepodnikl tak obsáhlou, komplexní a složitou cestu napříč staletími světových civilizací jako Sorokin - Co se týče poznávání světa, hmotně založená kultura se nestará o duchovní hodnoty a většinou je ani neuznává, zatímco duchovní kultura vnímá hmotné zákonitosti spirituálním zrakem a vlastně se s nimi míjí - Postupně však tato silná stará kultura římských ctností upadá nejprve do hédonistické polohy a později s dalším zhoršováním poměrů do svého konečného cynického stadia. Konec kultury je vždy ve znamení válek a občanských nepokojů, protože stát přestává fungovat. Iniciativy se tak postupně ujímá nová duchovní kultura přicházejícího křesťanství - Sorokin ukazuje, že báječná smyslová kultura (které za tolik vděčíme) prošla aktivní fází a směřuje ke svému cynickému závěru, i když se tak nestane hned zítra - Sorokin říká, že potřebujeme vnitřně integrované jedince a organizace, které nám mohou pomoci překonat bouřlivé mezidobí přechodu.
Cituji z článku Václava Cílka „Minulý muž budoucnosti“ (LN ORIENTACE, 5.4.2014):
… Dospěl k názoru, že evropské období jinak úžasné smyslové kultury, které začalo koncem 15. století, se chýlí ke konci a během příštích dekád bude v éře rozkladných zmatků nahrazeno - a to nikoliv bezbolestným způsobem - nějakou novou, víc dovnitř člověka zaměřenou kulturou. Nemusíme souhlasit s jeho předpokladem budoucnosti, ale s určitostí prokázal prohlubující se smyslovou orientaci v evropském umění posledních dvou staletí. Smyslovost v tomto případě znamená důraz na tělo, ekonomiku, technologie a individualismus. … Paralelně se Sorokinem se vlivem „sexuální revoluce“ na společnost zabýval psycholog J. D. Unwin v dobře dokumentované knize Sex a kultura. Oba dospívají k závěru, že v historii lidstva neexistuje kultura, která by si po uvolnění sexuálních svobod dokázala udržet svoji původní ekonomickou a organizační úroveň. Sorokin to dokazuje na příkladech pozdních kultur starého Babylonu, Persie, Makedonie či ptolemaiovského Egypta. …
… Dochází k devitalizaci společnosti. Svoji roli hraje i to, že tam, kde je hodně volných vztahů, je i mnoho rozchodů a rozvodů, takže lidé musí věnovat značnou část své vnitřní energie na řešení osobních problémů. Nové vztahy málokdy přinášejí klid mysli, časté jsou spíš vnitřní konflikty, pochybností a pocity sebeodcizení. V takové společnosti pak roste neurotický neklid a kriminalita mladistvých. Lék vidí Pitirim v harmonickém smiřování vyššího a nižšího já. …
… Co se týče poznávání světa, hmotně založená kultura se nestará o duchovní hodnoty a většinou je ani neuznává, zatímco duchovní kultura vnímá hmotné zákonitosti spirituálním zrakem a vlastně se s nimi míjí. V obou kulturách tak je uloženo semínko rozkladu. I dobrý ekonom či politik potřebuje ke své práci tak duchovní prvky, jako jsou tvořivost a elán. Podobně nemohou fungovat náboženské světy, které ignorují svět hmoty, protože fyzikální zákony (třeba zen o zachování energie), se nedají ošálit. Cílem je vytvořit nějaký typ integrované kultury, která se v Evropě přece jen čas od času vyskytne.
Celý cyklus proměny společnosti si můžeme představit například jako duchovní kulturu starého Řecka, které v archaických dobách věřilo v morálku, bohy a znamení, ale postupně se za Platona proměňovalo ve skvělou integrovanou kulturu, která v sobě obsahovala stále větší důraz na peníze a požitky, což o dvě či tři staletí později vedlo k jejímu rozkladu. Římané do Řecka přicházejí sice jako lidé smyslové kultury, ale ta má velice aktivní a tvořivý počátek. Zakládají se města, kopou se kanály a vytyčují silnice. Postupně však tato silná stará kultura římských ctností upadá nejprve do hédonistické polohy a později s dalším zhoršováním poměrů do svého konečného cynického stadia. Konec kultury je vždy ve znamení válek a občanských nepokojů, protože stát přestává fungovat. Iniciativy se tak postupně ujímá nová duchovní kultura přicházejícího křesťanství. …
Přezrálá kultura
Ve 20. století - a asi ani nikdy předtím - nikdo nepodnikl tak obsáhlou a složitou cestu napříč staletími světových civilizací jako Sorokin. Jako člověk tíhnoucí k jednoduchému, celistvému a téměř asketickému pohledu na svět nebyl v mohutně se rozvíjející poválečné sféře smyslové kultury příliš čten. Vlastně se vytratil. Byl příliš normální a věřil v sebeukázňování. Přesto je s odstupem nějakých sedmdesáti let (stěžejní díla psal ve 30. letech a zemřel v roce 1968) zjevné, že rozkladné procesy, kterých si tehdy všiml málokdo, narostly do takové míry, že ohrožují chod západní civilizace. Nemáme vizi, a i kdybychom ji měli, nemáme jednotu ani sílu na to, abychom ji uskutečnili.
Sorokin ukazuje, že báječná smyslová kultura (které za tolik vděčíme) prošla aktivní fází a směřuje ke svému cynickému závěru. Nestane se tak zítra. Historie měří buď v okamžicích sil, zvratů a revolucí, anebo v procesech trvajících celá desetiletí. Nejspíš prožíváme něco jako pozdní ovoce osvícenství, ale důležitý dekadentní impulz nezvládnuté svobody vzešel i z jinak oslavovaných 60. let. Síla evropské civilizace však spočívá v tom, že v těchto dejme tomu dvou či třech staletích nezažíváme její konec, ale řekněme závěr jedné její etapy. Tento proces se asi nedá zvrátit, ale určitě je možné jej zmírnit. Sorokin říká, že potřebujeme vnitřně integrované jedince a organizace, které nám mohou pomoci překonat bouřlivé mezidobí přechodu. Soudobé generace mají podle něj jen dva skutečně potřebné cíle - bezbolestný přechod a položení základů nového světa.
* * *
Do češtiny byla z obsáhlého Sorokinova díla přeložena Krize naší doby (1948). Dobrým úvodem do jeho četby je pak stostránkový přehled Russela Nieliho z Princetonské univerzity, nazvaný Critic of the Sensate Culture: Rediscovering the Genius of Pitirim Sorokin, který je volně dostupný na internetu.
* * *
P.S.
Bohužel tento článek není zatím dostupný na internetu. Pro jeho závažnost jsem si ve všeobecném zájmu dovolil učinit tento výtah podstatných myšlenek. Měly by se stát inspirativními pro změnu našich životních postojů a způsobů. Prosím o všemožné šíření.
Jan Šinágl, 7.4.2014
Komentáře
sum it up what I had written and say, I'm thoroughly enjoying your blog.
I too am an aspiring blog writer but I'm still new to the
whole thing. Do you have any recommendations for first-time blog writers?
I'd really appreciate it.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.