Soud poslal bývalého důstojníka StB na 5,5 roku do vězení, jeho nadřízený dostal podmínku – odvolali se. Další roky odvolávání se s rezervou, že se prohlásí za „dementní“ a vyhnou se trestu jako "dementní" Štrougal. J.Š.
***
Pochopil, že komunismus se s názorovými protivníky nepáře, a tak ho chtěl zastavit. Ve čtvrtek 10. prosince byl Den lidských práv – připomeňme si tedy skauta Vladivoje Tomka, posledního politického vězně, jehož nechali bolševici popravit. Oběšen byl před šedesáti lety.
Na vnitřním betonovém dvorku pražské pankrácké věznice už čekají soudce František Stýblo, prokurátor František Kraus, lékař Miroslav Šlik, náčelník věznice Jaroslav Kolář a kat. Do poledne zbývá patnáct dvacet minut a na místo popravy přivádějí dozorci sedmadvacetiletého mladíka. Soudce mu přečte rozsudek, sdělí mu, že jeho žádost o milost byla zamítnuta, a pak pokyne katovi, ať ho oběsí.
„Soudce nařídil výkon trestu v 11.50 hod., mistr popravčí hlásil, že trest byl vykonán v 11.55, a lékař prohlásil, že smrt nastala u odsouzeného v 12.05,“ stojí v protokolu o popravě Vladivoje Tomka ze čtvrtka 17. listopadu 1960. Jeho popel byl uložen (nebo rozprášen) na neznámém místě.
17. listopadu vraždili nejen nacisté, ale i komunisté
Pekelný stroj
Hned po bolševickém puči v únoru 1948 měl skaut a student prestižního La Guardiova gymnázia na pražské Letné Vladivoj Tomek jasno – s novým režimem bude mít rozhodně problémy. A když v roce 1950 začaly vykonstruované procesy a popravy odpůrců komunistického režimu, začal se on i skupina jeho kamarádů radikalizovat.
Od rozšiřování protikomunistických letáků a karikatur tehdejších mocipánů se postupně dostali k plánování diverzních akcí, na které si začali shánět zbraně. „Podle obžaloby komunistického prokurátora tito mladí lidé uvažovali ,o vyhození železničního viaduktu v Praze 7, zapálení provizorního dřevěného mostu přes Vltavu… plánovali útok proti okresnímu sekretariátu KSČ v Praze 7, který měl být proveden pomocí pekelného stroje, jehož výroba se jim však nezdařila‘,“ píše se v knize Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova (publicista Vladimír Bystrov byl bratrancem Vladivoje Tomka).
Vypálená klubovna
Tomkova skupina se začala formovat v době, kdy chlapci ještě nebyli zletilí a komunisté, kteří se dostali k moci, jim bořili jejich milovaný svět – českou skautskou organizaci Junák, již měl postupně nahradit Svaz socialistické mládeže a Pionýr. „Na Letné se potkávali cestou z junáckých kluboven, jedna byla u Císařského mlýna a další v Dejvicích, než jim je komunisté zrušili. Klubovnu 4. oddílu Junáka v bývalé dřevěné mlékárně na kraji Letenských sadů dokonce horliví svazáci jedné noci vypálili,“ připomínají Neučesané vzpomínky
„Tam se – podle vyšetřovatelů StB – ze spolužáků stala skupina, jejímž cílem bylo, přispět aktivní nepřátelskou činností ke zvratu lidově demokratického zřízení, v jehož neudržitelnost slepě věřili‘.“
Přestřelka na Stalinově třídě
První – a vlastně i poslední – ostrá odbojová akce se odehrála v prosinci 1952, kdy devatenáctiletý Tomek (narodil se 9. června 1933) s třemi kamarády obstoupili na Vinohradské – tehdy Stalinově – třídě čtyři vojáky, jimž chtěli sebrat samopaly. Akce se ale zvrtla v dramatickou přestřelku na otevřené scéně, během níž byly vypáleny z různých zbraní bezmála dvě stovky nábojů a která skončila smrtí jednoho a těžkým zraněním druhého vojáka. Odbojáři však byli pozatýkání až o sedm let později, v prosinci 1959, a obžalováni z velezrady, vraždy a podobně.
Tomkovi kamarádi dostali tresty od 2,5 do 25 let vězení, on jakožto mozek skupiny si vykoledoval provaz. Na pamětní desce v ulici Dukelských hrdinů v Praze 7 stojí napsáno: „V tomto domě žil Vladivoj Tomek, poslední popravený komunistickou justicí z politických důvodů.“
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poprava-vladivoj-tomek-komunismus.A201216_131127_domaci_lsv
P.S.
Skuteční hrdinové, kteří se postavili zločinnému režimu, stejně jako odbojová skupina bratří Mašínů. Také příkladné vzory potřebuje mládež. Dodnes o těchto hrdinech nebyl natočen celovečerní film. Důkaz, že ten kdo zemi ovládá o takové hrdiny nestojí. Nedivme se potom, že v ohrožení země nebude nikoho, kdo by bojoval, zato dost těch, kteří budou poslouchat.
Dnes jsem šel kolem rodinného domku legionáře Juliuse Trinera v Točníku (naproti známé restauraci „Hostinec u Krále Václava IV.) Kolik by se dnes asi našlo krajanů, takto se obětovat pro rodnou vlast?
Vzpomínám si, jak po mém příchodu do Švýcarska mi Švýcaři v práci říkali, jak byli připraveni přijít Československu na pomoc, pokud by přišel rozkaz. Po roce 1968 přijalo Švýcarsko postupně cca 18.000 Čechoslováků. Kolik z nich by asi bylo ochotno pomoci Švýcarsku, kdyby byla situace obrácená?
Můj děda Josef Šinágl, byl italský legionář, bojoval za stejné hodnoty s ostatními legionáři, jako Vladivoj Tomek.
Vše je o výchově, vzdělání a osobním příkladu. Proto znají švýcarské děti své slavné hrdiny, zatímco české nemají a neznají žádné, vyjma těch z počítačových her…
Jan Šinágl, 27.12.2020
***
PČR Beroun obdržela mé TO na poslance KSČM Stanislava Grospiče - k „prověření?!
Umírám jako voják v poli…“ Generála Heliodora Píku zatkli komunisté v nemocnici…
***
Zemanovo Vánoční poselství - o Vánocích a jejich poselství ani slovo...
ČR na svátky Vánoc opět „nezklamala“…
Česká televize se zřejmě snaží odstranit předsudky většinové populace
Komentáře
Zažili jsme špinavou práci bolševiků v roce 1954. Můj otec byl pro ně nepohodlnou osobou a tak na něho poslali “volavku”, tajemníka od soudu s novinami vydávanými “zrádnou emigrací” v Anglii. Otec si je prohlédl a byl na světě jeden bod obžaloby. Druhý bod byl, že tajemník si na stole prohlédl doklad o hospodaření ONV, který byl určený k vyvěšení na úřední desku. Výsledek byl soud a 4 roky vězení.
V listopadu si soudruzi pozvali matku na MNV a oznámili ji, že do týdne se musíme vystěhovat z bytu...Byt byl určen pro nového tajemníka OV KSČ, povoláním řidiče sanity ve Dvoře Králové...
Tajemník ze soudu dostal později za vykonanou “práci” pro stranu asi 12 roků vězení....
Tajemník OV KSČ mě již v roce 1968 zdravil jako skladník ve Stavivech.....
Dodnes ta bolševická špína sedí v Parlamentu !!!
J. Kos
KM
tento případ jsme s panem Mrzílkem pomáhali panu Bystrovovi šířit na veřejnosti. Já, v té době radní MČ Praha 7, jsem předložil v Radě MČ Praha 7 návrh na umístění pamětní desky na dům Dukelských hrdinů 15, odkud byl Vladivoj odvlečen. Rada (většinovou převahu v Radě měla místní ODS - já jsem byl jedním ze dvou členů DeU ) však můj návrh zamítla. Desku jsem proto nechal vyrobit a umístit na vlastní náklady, navzdory nenávistným projevům místních komunistů a štvavých článků proti mojí osobě v Haló novinách. Ty tehdy vedly k několika výhružným anonymním telefonátům a korespondenčním lístkům bez odesilatele, doručeným na mojí tehdejší adresu.
V den odhalení 17. listopadu 2001 jsem byl velice nemocen a požádal jsem proto mého kolegu z DeU pana Mrzílka o zastoupení.
Více zde: www.tvpraha7.cz/.../
S pozdravem
Ari Lieberman
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.