Říká se, že kdo má moc nad minulostí, má i moc nad přítomností. A právě
proto probíhají kolem ústavu pro studium totality již od roku 2013, kdy se začaly prudce měnit politické poměry v České republice, neustálé boje a turbulence.
„Všichni demokraté, ať se hlásí k jakémukoliv politickému proudu, by měli mít bytostný zájem na tom, aby v této zemi zákony opravdu platily nejenom na papíře, ale i v praxi. Pokud se ani v naprosto jasně doložených případech nebude postupovat podle platného práva, tak se nedivme, pokud zde stále méně lidí věří v to, že žijeme v právním státě. Jen tím, že se budeme důsledně starat o respektování zákonů, můžeme tento nebezpečný vývoj zastavit. Svůj podnět vnímám tak i trochu jako zkoušku české demokracie.“
… Loajalitu nově přijatých a některých stávajících zaměstnanců si vedení doslova kupuje rozdáním vysoce nadstandardních finančních odměn. Tak bylo vloni v ÚSTR a jemu podřízeném Archivu bezpečnostních složek (ABS) vyplaceno více než 5 milionů korun jen na odměnách. Průměrná odměna v Archivu činila přes 28 tisíc korun, což je dokonce o 10 tisíc korun více než průměrná odměna v Ústavu. To je nevídané a příčí se realitě v jiných státních institucích.
… Ty snahy probíhají tak děsivým způsobem, že například jeden z členů Rady ÚSTR, třicetiletý Michal Uhl, odmítl v jedné veřejné diskusi, která se konala před třemi měsíci v Knihovně Václava Havla, dát jednoznačnou odpověď na otázku moderátora, jaký režim byl podle něho lepší – ten komunistický nebo ten polistopadový.
… Ale je důležité říci, že ty tlaky nevycházely od celých politických stran, tedy ani ne od celé ČSSD, nýbrž pouze od některých exponentů této strany, jako například Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka, dále od některých představitelů TOP 09.
… levice se stavěla převážně kriticky a její poslanci a senátoři nezvedli pro zřízení ÚSTR ruku ani poté, co byly do návrhu zákona inkorporovány prvky, které přicházely kritikům původní koncepce Ústavu vstříc. Nebyl jsem tehdy u toho. Ale nemohu se zbavit dojmu, že tábor zásadních odpůrců důsledného dokumentování zejména komunistického bezpráví byl na levici opravdu široký. Dnes rozhodně není menší, bohužel spíše ještě větší, a to mluvím o celé české společnosti.
… Ano, jsou. Ale sociální demokracii se vývoj v posledních dvou letech naprosto vymkl z ruky. Místo odborně a společensky uznaných osobností převzali Ústav málo zkušení a odborně nedostatečně kvalifikovaní kariéristé, bezpáteřní oportunisté, kteří zavedli do fungování této instituce řadu prvků, které známe z období normalizace. Nejsou schopní garantovat nějakou vyšší odbornost, ani neumějí prezentovat nějakou konzistentní vizi pro jimi spravovanou instituci. Místo toho si především pečlivě hlídají svá lukrativní koryta, do kterých byli dosazeni, a zabunkrují se před veřejností. O nalézání nějakého konsensu těmto lidem rozhodně nejde. Naopak: jsou posedlí svojí odvetou vůči exponentům „bývalého vedení“, vycházejí z černobílého schématu „my nebo oni“ a v posledních dvou letech byli jako malé děti omámeni svojí dočasnou mocí.
… bilance po dvou letech: Zájem veřejnosti, dokonce i novinářů, o práci Ústavu poklesl ještě výrazně více. Veřejná rezonance jeho aktivit je téměř nulová, o tristním stavu spolupráce s mezinárodními partnery ani nemluvě. Výrazně utlumena byla v letech 2013 a 2014 publikační činnost. ÚSTR se dobrovolně vzdal pokračování digitalizace těch zhruba 17 kilometrů historických dokumentů, které jsou uloženy v ABS. Slíbený dálkový přístup na digitalizované svazky StB „z tepla obyváku“ není vůbec v dohledu. Velkohubě novými členy Rady oznámenou transparenci nahradila již po několika měsících kultura neotevřenosti a zatajování, tedy očividná snaha o blokaci přístupu k citlivým informacím o interním dění v Ústavu. Samotná Rada začala ještě v roce 2013, tedy jen záhy po vyhlášení svých zasedání za zásadně veřejná, s notoricky častým jednáním za zavřenými dveřmi. Čile se pokračovalo také s tradicí personálních čistek a nezdravé fluktuace zaměstnanců, před čímž mnou vedená Vědecká rada velmi varovala. Rozsah těchto čistek dokonce ještě nikdy za existence Ústavu nebyl tak masivní. Po instalaci „krizové manažerky“ Pavly Foglové, kamarádky Petrušky Šustrové, na post ředitelky následovalo výběrové řízení na funkci ředitele, které se stalo vzhledem k četným změnám pravidel během jeho téměř šestiměsíčního trvání a dalším iregularitám hotovou fraškou. Vše dohromady bohužel znamená, že Ústav se nachází v nejhlubší krizi od svého založení.
… O zvlášť křiklavý případ nerespektování vůle zákonodárce jde u Michala Uhla. Ten pokračoval i během vykonávání mandátu člena Rady ÚSTR naprosto nezakrytě se svojí aktivní politickou činností za Stranu zelených.
… Senát nemá v tomto případě ani na výběr a musí dotyčné členy z Rady ÚSTR odvolat. Je přitom zcela nerelevantní, kdy k porušení zákonné podmínky neslučitelnosti funkcí došlo. Rozhodující je pouze, že k němu kdykoliv v minulosti došlo. Považoval jsem za věc slušnosti a mé občanské povinnosti, aby Senát dostal šanci se s relevantními důkazy seznámit. Mimochodem, sám předseda Senátu Milan Štěch vyzval před dvěma roky k předkládání důkazů, pokud je někdo tohoto názoru, že členství některých osob v Radě ÚSTR je nezákonné. Proto očekávám, že Senát podaný podnět projedná seriózně.
… Senát má zde nesmírnou odpovědnost. Můj podnět není nijak motivován politicky, na tomto konstatování mi velmi záleží. Všichni demokraté, ať se hlásí k jakémukoliv politickému proudu, by měli mít bytostný zájem na tom, aby v této zemi zákony opravdu platily nejenom na papíře, ale i v praxi. Pokud se ani v naprosto jasně doložených případech nebude postupovat podle platného práva, tak se nedivme, pokud zde stále méně lidí věří v to, že žijeme v právním státě. Jen tím, že se budeme důsledně starat o respektování zákonů, můžeme tento nebezpečný vývoj zastavit. Svůj podnět vnímám tak i trochu jako zkoušku české demokracie.
http://svobodneforum.cz/adrian-portmann-ustr-nekompetence-a-porusovani-zakona/
* * *
Historik Portmann: V radě ÚSTR jsou někteří členové protizákonně
Praha - Minimálně dva členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v ní podle historika Adriana Portmanna působí v rozporu se zákonem. Tvrdí, že Michal Uhl, Jan Bureš a zřejmě i Lukáš Jelínek nerespektovali zásadu nestranickosti. Ta má ústav chránit před nežádoucím ovlivňováním politickými stranami, aby byla zaručena jeho nezávislost při zkoumání období nacismu a komunismu. Všichni tři radní se proti Portmannově kritice ohradili. Historik dnes podal podnět senátorům. Informoval o tom ČTK.
… Portmann tvrdí, že podnět poslal Senátu jako řadový občan bez politických motivů a vnímá ho jako zkoušku tuzemského právního řádu. Stanovy obou politických stran podle Portmanna uvádějí, že se přerušením členství nevyvázali z veškerých práv a povinností vůči stranám.
* * *
Pana Portmanna znám roky. Takových čestných a schopných lidí nebude nikdy dost. Není politiky vítán jako každý, kdo ohrožuje „zavedené pořádky“ a moc neschopných. Stále voláme po švýcarské demokracii - když zde máme jednoho z jejích nejlepších vyslanců, není vítán? To je důkazem, jak nutně tyto osobnosti potřebujeme pro postupnou kultivaci českého prostředí. Je jedním z mála, který se snaží svoji kritiku řešit nejen slovy, ale i konkrétními činy. Je to vskutku misionář demokracie v zemi, kde je skutečná demokracie teprve na počátku. O to těžší to má, ale o to více je nám třeba takových lidí. Nemálo schopných lidí naši zemi opouští – z Adriana Portmanna by si měli vzít příklad.
Jan Šinágl, 12.3.2015
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.