… Představuji si sen sociálního inženýra, který účastníkům zahradní slavnosti napaří desetitisícovou pokutu za rušení nočního klidu a dalších padesát tisíc za parkování několika aut v modré zóně okolo domku. A k tomu zvýší vodné a stočné (ti parchanti určitě pijí vodu, když přijeli auty) a přirazí daň za spotřebu kyslíku, protože nezbedové občané stále ještě dýchají. Takto postupně dochází k přesunu bohatství a prosperity od těch, kteří žijí a pracují, k těm, kdo na nich parazitují. Tento vývoj není trvale udržitelný a jeho konec, i s kýženým návratem k přírodě, přijde možná dřív, než si ukolébané stádo oveček myslí.
* * *
Život lze lidem zničit buď naráz nějakou katastrofou, válkou či revolucí, nebo postupně, plíživě, stupidizací každodenního života. To první je drastičtější, to druhé zákeřnější. Zákeřnost spočívá v tom, že obyvatelstvo si neuvědomuje, že se něco děje, a nepostřehne bod, kdy je už třeba se bránit.
Obávám se, že příkladem toho druhého je zavedení modrých zón v dalších částech Prahy. Tím, že se celá Praha zamodří, zavede se vlastně velmi podlým způsobem další městská daň, aniž se to tak nazývá. A lid se nevzbouří. Město se stane zpupně nepřátelské vůči všem, kdo do něj zavítají. Chcete o víkendu zajet z venkova navštívit tetičku na Vinohradech? Připravte si půl výplaty na mastnou pokutu. My ti dáme, vidláku, parkovat nám v Praze! A co teprve maminky vozící pravidelně děti do školy (hudebky, baletu, tělocvičny) v sousedním obvodě? A co řemeslníci, prodejci, zákazníci? Chcete si, madam, zajet ke kadeřníkovi? Neexistuje. Zatím sice ještě najdete místo na odstavném parkovišti a můžete si pak tupé vyfoukat v tunelech metra, ale i toho do času. A co návštěva na olbřímím sídlišti!
Místo podzemních garáží a patrových parkovišť jen zákazy, příkazy, pokuty, buzerace. V tom žijeme - a stále houšť, tohle je jen jeden z mnoha příkladů. Vážným argumentem pro regulaci, když už musí být, o čemž nejsem přesvědčen, je zájem rezidentů, kteří po návratu z práce nemají kolem svého bydliště kde zaparkovat. Proč to tedy neudělat tak, že tam, kde jsem doma, bych kdekoli mohl parkovat, případně si za drahé peníze koupit své rezidenční místo, zatímco všichni ostatní by také mohli zaparkovat kdekoli potřebují, ale za peníze (jako to je v nově zřizovaných zónách, ale všude). Cosi jako celopražská smíšená zóna, dostupná i mimopražským. Nedostatek místa by se mohl řešit cenou. Základní ekonomická poučka praví: je-li někde fronta, je špatně nastavena cena. Hlavně nezakazovat, nepřikazovat, nepokutovat, nebuzerovat.
V poklidných příměstských oblastech se zatím ještě nic neděje, můžete si pozvat na návštěvu i větší společnost, jež dorazí několika auty, která zaparkuje okolo vašeho rodinného domku. Ale lidská blbost dorazí i sem. Vedlejším produktem bude jakýsi nevyřčený zákaz shromažďování. Ostatně, na zahrádce se po desáté večer nesmí nikdo bavit už teď. Chcete-li se s přáteli pobavit, oznamte to na městském úřadě, nejlépe rok předem.
Představuji si sen sociálního inženýra, který účastníkům zahradní slavnosti napaří desetitisícovou pokutu za rušení nočního klidu a dalších padesát tisíc za parkování několika aut v modré zóně okolo domku. A k tomu zvýší vodné a stočné (ti parchanti určitě pijí vodu, když přijeli auty) a přirazí daň za spotřebu kyslíku, protože nezbedové občané stále ještě dýchají. Takto postupně dochází k přesunu bohatství a prosperity od těch, kteří žijí a pracují, k těm, kdo na nich parazitují. Tento vývoj není trvale udržitelný a jeho konec, i s kýženým návratem k přírodě, přijde možná dřív, než si ukolébané stádo oveček myslí.
Cyril Höschl, LN, Pátek, 16.9.2016
* * *
Budeme-li volit partaje, ne lidi, nepřestaneme být zemí podvodů a zločinu!
Jan Šinágl, 18.9.2016
Read more...