Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 18:50 hod.: Ve SRN byla dnes odhalena laboratoř, která omylem z 60 testů na Covid-19 vyhodnotila 58 jako pozitivních z důvodů přetíženosti personálu. Veřejnosti se obratem omluvila. Kolik chybných pozitivních testů máme v ČR? Jak fungují jejich kontroly? Je vůbec čas je provádět a odvaha omluvit se případně veřejnosti? Německou důkladnost a solidnost s českou lze jen těžko srovnávat J.Š.

* * *

TGM : „Rád bych formuloval rakouský problém pro Rakousko a nás Čechy takto: „Jestliže Němec může být Rakušan, proč nemůže být Slovan, řekněme Srb, Rakušan? Všichni chceme rovnost a rovná práva, všichni chceme svobodu v Rakousku, a tudíž nemáme důvod v dohledné době Rakousko opustit.“

* * *

Vznik Československé republiky byl velmocenským omylem. Ze lží se stala legenda

Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.

U vědomí svého „civilizačního“ náskoku byla elita rozhodnuta přinášet pokrok Slovensku, Slezsku a Podkarpatské Rusi doslova za každou cenu – a k tomu si podrobit i nesouhlasící české Němce a slovenské Maďary – i za cenu násilí.

Jenomže potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva nečeského jazyka vnímala velká část československých Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů od počátku jako nerovnoprávnost. S výjimkou zaostalého Rumunska, daleko na nejvýchodnější hranici státu, nebyl Československu nakloněn ani jeden z jeho sousedů. Nové hranice s Polskem a Maďarskem se dokonce definovaly až vojenským konfliktem a s pomocí násilí byl pacifikován i odpor německého obyvatelstva v některých městech Sudet.

Update 23.6.2023: New EU law was supposed to protect journalists, instead it legalises spying on them - "The law should protect journalists and their sources. The commission's proposal was not perfect, but it has been further degraded after recent negotiations. This is extremely worrying." - But if the current version of the proposal is ratified, the Freedom of the Media Act will "legalise the use of spyware against journalists" - "The Council is taking dangerous steps to legalise unacceptable forms of surveillance of journalists and their sources." - EU Document Pegassus (22.5.2023)

***

Daniel Ellsberg, described by CNN as the "patron saint of whistleblowers", died last Friday at the age of 92.

"All governments lie and therefore nothing they say can be trusted. Every piece of information they give must always be verified and confronted. Checking power is the most important part of democracy."

***

In June 1971, Daniel Ellsberg placed truth above lies masquerading as the national interest, throwing away a stellar career as one of the Pentagon's most respected analysts and planners. He gave New York Times reporters eight thousand pages of top-secret documents about the Vietnam War that refuted everything four American presidents had told Congress and their citizens about it. It earned him a number of felony charges and a proposed sentence of 155 years in prison.

His actions are being hailed as the beginning of the road to ending the Vietnam War. One man forced a desperate administration of President Richard Nixon to attack freedom of the press in court. The ensuing litigation produced perhaps the most important ruling in the history of the United States Supreme Court.

Citing the U.S. Constitution, it said, "The press is to serve the citizens, not the rulers. The power of the government to censor the press has been abolished so that the press may forever be free to control the government. The press was protected so that it could reveal the secrets of government and inform the citizens. Only a free and unfettered press can effectively expose fraud in government."

Formalistní pojetí zákona v ČR se stalo modlou politické výhodnosti a na spravedlnost se raději zapomnělo. Formalistní pojetí zákona, spravedlnosti a „práva“ postupně přestává fungovat a nevyhnutelně eroduje v bezpráví. Žádné řečnění nemůže nahradit právní systém, který je založen na jistém minimu sdílených hodnot.

Osmadevadesátiletý Gregor F. bude, pokud to dovolí jeho zdravotní stav, na podzim souzen v německém Hanau jako spoluviník masových nacistických vražd v koncentračním táboře Sachsenhausen. V letech 1943 až 1945 tam, ač nezletilý, sloužil jako strážný. Vzhledem k jeho věku v době spáchání trestných činů bude jeho vinu posuzovat soud pro nezletilé. Něco to vzkazuje i nám…

„Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva.“

Česká justice nikdy neměla a nebude mít odvahu podívat se podobným způsobem na zločiny komunistického režimu a předcházející poválečné soft-diktatury Třetí republiky. A to i přesto, že od jedenáctého listopadu 1970 vstoupila i v komunistickém Československu v platnost mezinárodní Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Podle ní mají státy povinnost stíhat takové zločiny „a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány“. Dnešní obhájci nedotknutelnosti zločinů komunismu ale budou vždy bránit byť jenom otevřené diskuzi argumenty čistě formalistického chápání „zákona“, protože „právo“ instinktivně považují za ohrožení. Osvícenější část justice tento rozpor chápe už dávno. Výrok českého Ústavního soudu z roku 2007 cituje v právní vědě notoricky známé rozlišení předsedkyně kanadského Nejvyššího soudu Beverley McLachlinové:

„Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva. Distinkce mezi vládnutím podle zákonů, které je charakteristické pro realitu v některých vývojových zemích, a vládou práva, která je předpokládána ve vyvinutých demokraciích, dostatečně vyjadřuje rozdíl mezi systémem vázaným spíše na zákonné normy a řádným právním systémem, který je založen na jistém minimu hodnot.“

Aktualizováno 12.7.2023: To, co se od 19. století pokoušelo stát se českým národem, se stalo jen jazykem moci definovanou entitou bez potřeby kultury a pravdivých dějin. Když v roce 1991, tedy dlouho před nástupem sociálních sítí, francouzský filozof Bruno Latour publikoval svoji zásadní práci „Nikdy jsme nebyli moderní“, předběhl svoji dobu. O více než třicet let později můžeme dodat, že ve střední Evropě, a nejen tam, moderní už nejspíše nikdy nebudeme. Museli bychom se totiž vrátit o více než dvě století zpátky a najít cestu k hodnotě a rozvoji kulturnosti individua – ne abstraktního národa (Svaté zápaly vlastenectví a bída národního státu 21. století).

***

Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to

Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to například činí Zdeněk Čech ve svém posledním článku. Na pravdě si Tomáš Masaryk, soudě podle jeho verbálních a písemných projevů velmi zakládal, ve skutečnosti ji ale nectil, lhal, až se mu od úst prášilo. Češi, nemajíce dostatek vhodných vzorů, uctívají lháře.

Československá republika tedy vznikla ze lží a propagandy. Pod přísahou před československým soudem TGM pak své financování Beneše během války popřel. Aby své příjmy po válce vyúčtoval, ho ani nenapadlo, odmítl to učinit [Kalvoda].

Předseda sudetoněmecké sociální demokracie a nesmlouvavý antinacista Wenzel Jaksch později o TGM velmi výstižně shrnul: „Masarykova politická filozofie nebyla filozofií, protože filozofie je důsledné uplatňování řady principů, byla směsicí pravdy, lží a protikladů, doktrínou čisté účelnosti, která pod maskou demokratické etiky vyhovovala specifickým potřebám velkočeské mocenské politiky. Následkem bylo rozšíření směsice politických bludů, které morálně narušily myšlení dvou generací.“ [Jaksch] Což se promítlo i do dalších generací a je znatelné dodnes.

Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.

Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.

***

Ostroh, vypínající se nad řekou Vltavou a městem na jejích březích, je světový unikát. Ať v Čechách vládl v posledních tisíci letech kdokoliv, vždy se vztahoval k tomuto místu. Do roku 1918 se tu střídali vládci z boží milosti, česká knížata, králové i několik císařů. Více než sto let republikánské tradice ale nad jakoukoliv pochybnost ukázalo, že přebývání na Pražském hradě samo o sobě z nikoho státníka nevytvoří. A zdá se, že spíše naopak.

Naším specificky českým problémem je, že se dezinformace a falešné mýty, bohužel už v 19. století, staly základním stavebním materiálem a obsahem českého společenského sebevnímání. Až nebudeme potřebovat obraz nepřítele, výmluvy a falešné modly, přestaneme být konečně otrokem lží o minulosti a začneme mluvit o budoucnosti. Zatím nám stále ještě stačí zábava a předstírání, že se nic neděje.

Nejnenáviděnější politik přelomu 19. a 20. století Tomáš G. Masaryk se obratem ruky změnil v nekritizovatelného „tatíčka“ a „prezidenta osvoboditele“. Edvard Beneš za války neváhal udávat stovky svých politických odpůrců britským úřadům, jako podezřelé ze styků s nacisty. Ti pak byli preventivně na dlouhé měsíce zavíráni do zajateckých táborů. Nestačilo mu to. Po návratu do Prahy v roce 1945 nechal zavírat jako rukojmí dokonce rodiny těch nejaktivnějších. Dnes má ale sochu před ministerstvem zahraničních věcí a stovky měst a obcí po něm pojmenovaly ulice či náměstí.

…  „Proč ne civilizovaně“ – jinak řečeno proč, když už v souladu s rozhodnutím vítězných velmocí mělo dojít k odsunu německých menšin ze Střední Evropy, nemohl být prováděn spořádaně, bez státem organizovaného masového násilí – a s vyloučením německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.

Ve volbách roku 1935 získala německá sociální demokracie na tři sta tisíc hlasů. Ozbrojené oddíly Republikanische Wehr bojovaly v září 1938 po boku jednotek československé armády s nacistickými ordnery. Po Mnichovu se tisíce z nich spolu se sudetskými německými Židy pokoušely utéci před Hitlerem do československého vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům.

Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program.

Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost. Stejně se choval už v březnu 1938 i vůči stovkám Židů, kteří se snažili utéci do Československa v noci po nacistickém anšlusu Rakouska. Během několika dní po záboru Sudet skončilo v nacistických vězeních na deset tisíc sudetoněmeckých antifašistů. Do konce roku jich bylo více než dvacet tisíc.

Teprve šedesát let po válce se česká vláda Jiřího Paroubka dokázala sudetoněmeckým odpůrcům nacismu oficiálně omluvit. Poněkud směšně nicméně zapůsobilo její rozhodnutí vyčlenit trapných třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti.

Stonásobně trapnější ovšem bylo vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Klause, který vládní deklaraci označil za „koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto“. (Otec Livie Klausové Štefan Miština jako příslušník fašistické tajné policie slovenského státu zabavoval majetek slovenských Židů, kteří následně skončili v Osvětimi. V září 1940 byl Miština navržen na odměnu za „zvláštní svědomitost a výkonnost“. Září 1940 představuje určitý přelom v perzekuci slovenských Židů, která vyvrcholila v roce 1942 deportací dvou třetin židovské populace do nacistických vyhlazovacích táborů. V září 1940 vznikl Ústřední hospodářský úřad, jehož cílem bylo rychle se zmocnit židovského majetku… J.Š.)

Začíná to u policejního vyšetřování, neveřejné fáze procesu, jež je plně v rukou státního zastupitelství. Podezřelý o ní nemusí mít ani tušení a je-li pak obviněn, zpravidla nemůže ani nahlédnout do policejního spisu.

Férovost procesu je plně závislá jen na tom, zda dozorující státní zástupce respektuje zákon, jenž mu ukládá nestranně vyšetřit jak fakta, která obviněného usvědčují, tak fakta, která obvinění vyvracejí.

Soudní fáze je ta nejskandálnější. Soud sám za bílého dne vyslýchá svědky a protokoly poté – po skončení veřejného jednání – falšuje do opačného významu. Zatímco výpovědi samy obžalované zprošťují viny, jejich zfalšovaná protokolace je usvědčuje. A na základě těchto falz pak soudce obžalované odsoudí.

K protokolům – přepisům výslechů se obžalovaní dostanou až po měsících, další měsíce trvá srovnávání zvukového záznamu a přepisu. A tady je začátek konce systému zvyklého na to, že tisíce stran spisů, z nichž vychází, už nikdo znovu nezkoumá.

Jenže to nebyla chyba. Šlo o životy a svobodu nevinných lidí, šlo o zlý úmysl osob, nadaných mimořádnou pravomocí tuto pravomoc zneužít. Systém, který k tomu mlčí, ztrácí důvěru a legitimitu. A právní stát z důvěry svých občanů žije; bez ní je džunglí bezpráví.

Premiér Petr Fiala: Nemá jinou možnost než dátzakázku podvodníkům, je to prý podle zákona?! Opravdu „sádrový premiér“. Kolik úderů ještě „sádra“ premiéra a vlády snese a vydrží – a kolik ještě snesou, unesou a vydrží občané od těchto neschopných, resp. všehoschopných individuí, kteří jim ničí životy, budoucnost a zemi naději? Obsahdesetiminutového projevu Lubomíra Zaorálka na sjezdu SOCDEM je otřesným svědectvím doby. Tématem veřejnoprávních médií samozřejmě není. Dědo, co je to ten populista?JŠ

JŠ

***

V celosvětovém indexu klientelistického kapitalismu se Česká republika tiše vyšplhala na druhé místo hned za nejzkorumpovanější diktaturu na světě – tu putinovskou v Rusku. Není horšího srovnání. A doma chceme stále předstírat, že je všechno v pořádku a demokracie nám jenom vzkvétá? Všichni jako by si zvykli, a snad to i považují za „normální“.

Bývalý prezident Miloš Zeman s pomocí ministryně spravedlnosti Marie Benešové prokazatelně organizoval soudní pronásledování svých odpůrců. Zemanův předchůdce Václav Klaus znemožnil vyšetřování desítek korupčních skandálů svých věrných z devadesátých let vyhlášením nejkontroverznější amnestie v českých dějinách. Údajný „pokladník“ celé operace a Klausův přítel Peter Kovarčík ve chvíli, kdy si policie začala všímat více než šesti set milionů korun, které se v době amnestie objevily na jeho kontě ve švýcarské bance, zemřel, když údajně uklouzl v koupelně… Ani to české politice nestálo za povšimnutí. Posledním exemplářem české imitace právního státu je pokračování skandální ságy dvojnásobného ministra spravedlnosti Pavla Blažka.

... Kolik z těch desítek vyšetřovaných generálů, kteří manipulovali zakázkami a z „ušetřených“ peněz jezdili na dovolenou do Tichomoří, kupovali si horská kola nebo dokonce nechali vyrábět zlaté „generálské“ brože na civilní obleky či zakázkové spodky a tílka s nápisem „Sekce rozvoje druhů sil Generálního štábu“ (kus bratru za sedm set korun) – bylo degradováno či odsouzeno?...

***

Jedním z nejnevkusnějších a nejškodlivějších pozůstatků totalitní minulosti je poklonkování české společnosti před hodnostmi a tituly. K uspokojení poptávky po titulech mezi nekulturními nositeli moci dokonce vznikaly stejně nekulturní podvodné univerzitní katedry, jako svého času na právnické fakultě Západočeské univerzity či na slavné „univerzitě“ ve slovenském Sládkovičovu, tak oblíbené obzvláště mezi brněnskými politiky.

Pseudodoktorát za cosi, co by na žádné slušné univerzitě na světě nebylo uznáno ani jako ročníková práce, kdysi ve Sládkovičovu získal například politik a někdejší hejtman Michal Hašek (ČSSD). A protože jakkoliv podivné úřední razítko platí víc, než slušnost a zdravý rozum, může dotyčný dnes dokonce zkoušet i mnohem vzdělanější adepty na ministerstvu vnitra.

S hodnostmi je to podobné – také si na ně potrpíme. Švýcarská armáda má (včetně aktivních rezerv) kolem sto padesáti tisíc vojáků, tedy zhruba pětkrát víc než ta česká. Na rozdíl od té naší ale nemá ani jednoho generála. Skutečně. Generála může mít pouze v době války a musí ho volit parlament – a jen na dobu trvání konfliktu. Pokud nějaký vyšší důstojník, třeba jeden ze čtyř plukovníků, jede na zahraniční služební cestu, kde se daná hodnost vyžaduje, je mu na dobu trvání výjezdu propůjčena, aby jednání probíhalo na stejné úrovni.

Česká armáda potřebuje na necelých třicet tisíc vojáků stovku generálů. Podle údajů Kanceláře prezidenta republiky, publikovaných společností Kverulant a HlídacíPes.org může být v aktivní službě zhruba dvě stě generálů (čistě v armádě bylo do generálské hodnosti za posledních 25 let jmenováno 146 lidí, další připadají na hasiče, tajné služby, celníky či příslušníky Vězeňské služby). Zejména za poslední dva roky se s nimi takříkajíc roztrhl pytel. V roce 2022jich bylo jmenováno 32 a v roce 2023 si pro generálské lampasy zašlo na Pražský Hrad 31 osob. Jsme normální?

Prezident Miloš Zeman si v září 2013 na Pražský hrad pozval představitele vybraných podniků a pohrozil jim, že jestliže nedají na jeho „doporučení“, přítomná ministryně spravedlnosti Marie Benešová jim za okamžik přednese hned několik variant trestního stíhání. V české hře na právní stát platí, že namísto toho, aby byl prezident za použití příslušné ústavní procedury s ostudou zbaven úřadu a ministryně spravedlnosti postavena před soud, politická scéna i média předstíraly hluchotu i slepotu.

Oním kmotrem, který povoluje a udržuje kulturu beztrestnosti a lží mocných, je státní zastupitelství, neschopné postavit se nezákonnostem politické a ekonomické moci.

"Politika je o tom, o čem se mlčí. O čem se mluví, je propaganda k dosažení toho,

o čem se mlčí.“

K.Mrzílek

***

Jan Urban: "Neměníme se, opakujeme staré chyby. Stejně jako byla v roce 1918 společnost nehotová a elity vyměnily morálku za funkce ve státě, dělo se totéž i v roce 1989" - Miroslav Bárta: "Žijeme v generaci údržbářů. Skutečné elity se dostávají k moci, když přichází opravdová krize".

*** 

Za největší chybu prvního prezidenta považuje, že si vybral za svého nástupce Edvarda Beneše.

„Byl to výkonný a schopný úředník, který se ale nikdy neměl stát hlavou státu. Stát neuvěřitelným způsobem poničil. Byl mstivý, sebestředný a nevzdělaný v moderní mocenské politice. Beneš je jeden z mnoha mýtů české politiky a společenského vědomí. Dokud si nepřiznáme, že byl manipulátor, který nechal věznit lidi a spolupracoval se Stalinem a československými komunisty způsobem, který byl za hranou zákona, nikdy nebudeme dospělí,“ kritizuje Urban.

Celý rozhovor>

***

Pomatený Beneš chtěl válčit spolu s Hitlerem proti Habsburkům

Aktualizováno 23.3.2023:Česká politická lobotomie. Místo penzijní reformy žvásty a stamiliardy v trapu – „Závěrem nejprve konstatuji, že ODA je na toto jednání připravena tak, jak přislíbila. Náš garant, místopředseda Karel Ledvinka, předal Vámi určeným garantům přípravy konference – tedy místopředsedovi ODS Ivanu Pilipovi a předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi – slíbené podklady. Stejné pak učinil garant KDU-ČSL. Že ODS nepředložila žádné doklady, je porušením dohody, ale lze to také považovat za její věc, pokud chce materiály presentovat až na koaliční konferenci. My netrváme, stejně jako KDU-ČSL, na tom, že náš materiál musí být bezprostředně přijat ve znění, jak jsme jej připravili. Jsme ochotni jednat. Ale zcela odmítám stanovisko předsedy ODS nejednat vůbec. Upozorňuji na to, že v případě, že se neuskuteční dohodnutá konference, poslanci ODA nepodpoří státní rozpočet na rok 1997. Takže – vyberte si!“

Měsíc mi trvalo, než jsem obdržel odpovědi od MPSV na všechny mé otázky. Na dvě poslední včera. Podle posledního rozhodnutí vlády bude každý důchod navýšen o 400 korun. K tomu naroste procentní výměra o 2,3 % podle výše důchodu. Kdo z příjemců nejnižšího a nejvyššího důchodu ocení oněch 400 Kč a 2,3 %, nemusím snad ani méně inteligentním lidem připomínat.

Aktualizováno 13.11.2022: Politická a vojenská struktura velení v případu  Postoloprty v květnu a červnu 2945. Rozhovor s režisérem dokumentu Jakubem Wehrenbergem na DVTV. Něco točí, ale hodně toho neví? Proč se média nezajímají o JUDr. Petra Zemánka, který o masakru a jeho pozadí ví nejvíce? Zákon č. 115 prodloužil ochranu pachatelů zvěrstev až do 31.12.1945 – 8 měsíců po skončení II. světové války v Evropě?! Dodnes si nechceme přiznat „České Srebrenice“, či „Malou českou genocidu“. Kulturní genocida to byla zcela jistě. Genocida etnika se naplnila. Nebýt odsunu německé části obyvatelstva, nedošlo by k takovým ostudným poměrům v naší zemi a které dnes kulminují. Jsou jen logickým následkem ztráty kulturnosti elit a mravních vzorů. Z řad českých Němců pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny. „Největší Čech“ Karel IV. měl za otce francouzského Němce a jeho matka měla už jen pár procent české krve. JŠ

***

ČRoPlus 6.11.2022 11:07 hod.: Před válkou jich tu žilo přes tři miliony - po válce měli nadobro zmizet. Nezmizeli ale všichni. Jak vypadal život německé menšiny v poválečném Československu? O tom více v pořadu Téma Plus, který připravila Naďa Reviláková.

***

„Druhá světová válka u nás trvala až do 28.10.1945. Česká společnost nevyspěje, dokud si minulost nepřizná. Nejdůležitější ze všeho je vypadat nevinně.“Jan Urban 

Prime Minister Petr Fiala: He has no choice but to give the contract to the crooks, is it according to the law?! Really "plaster prime minister". How many more blows will the "plaster" of the Prime Minister and the government take and endure - and how many more will the citizens take, bear and endure from these crooks who are destroying their lives and their future? The content of Lubomír Zaorálek's ten-minute speech at the SOCDEM congress is a shocking testimony to the times. It is not, of course, the subject of the public media. JŠ

***

In the global index of clientelistic capitalism, the Czech Republic has quietly climbed to second place just behind the most corrupt dictatorship in the world - that of Putin's Russia. There is no worse comparison. And at home, do we still want to pretend that everything is fine and that democracy is only flourishing? Everyone seems to have got used to it, and perhaps even considers it "normal".

Former President Miloš Zeman, with the help of Justice Minister Maria Benešová, demonstrably organised the judicial persecution of his opponents. Zeman's predecessor, Václav Klaus, made it impossible to investigate dozens of corruption scandals involving his loyalists from the 1990s by announcing the most controversial amnesty in Czech history. The alleged "treasurer" of the whole operation and Klaus's friend Peter Kovarcik died when the police started to notice more than six hundred million crowns that appeared in his Swiss bank account at the time of the amnesty, when he allegedly slipped in the bathroom... Even that was not worth noticing for Czech politics. The latest example of the Czech imitation of the rule of law is the continuation of the scandalous saga of the double justice minister Pavel Blažek.

How many of the dozens of investigated generals who manipulated contracts and used the "saved" money to go on holiday to the Pacific, buy mountain bikes or even have gold "general" brooches made for civilian suits or custom underwear and T-shirts with the inscription "Section for the Development of the General Staff's Species of Forces" (a piece of brocade for seven hundred crowns) - have been demoted or convicted?

***

One of the most tasteless and damaging remnants of the totalitarian past is the bowing of Czech society to ranks and titles. To satisfy the demand for titles among the uncultured power-holders, equally uncultured fraudulent university departments were even created, as in the law faculty of the University of West Bohemia or the famous "university" in Sládkovič, Slovakia, so popular especially among Brno politicians.

P.S..

Can you imagine the "quality" of leadership if there was a war? No wonder the military has never defended its country in the last 100 years. JŠ  

Full Article in Czech>

…Třicátého května 2016 prohlásila eurokomisařka Věra Jourová v přítomnosti premiéra Sobotky a více než tří stovek diváků mezinárodní konference Evropské dialogy Václava Havla 2016 do televizní kamery: „Vím, že je Radim Špaček nevinen, ale nemůžu s tím nic dělat.“ Dnes si do svého bezmocného povzdechu může přidat ještě jedno jméno. A hlavně si na to vzpomenout, až příště bude tvrdit, že Česká republika je právním státem. …

* * *

Soud, který nehájí spravedlnost, ale jenom paragrafy, je součástí nespravedlnosti, pravil Aharon Barak, jeden z nejznámějších právních myslitelů dnešní doby, v minulosti generální prokurátor Izraele a předseda tamního Nejvyššího soudu. Že to tak skutečně je, potvrzuje bohužel i české soudnictví.

Sedmnáctého prosince před čtrnáctou hodinou odpoledne vynesl senát Vrchního soudu v Praze konečný a pravomocný rozsudek v jedné z nejostudnějších justičních kauz polistopadové doby, popisované v tisku jako „rozkradené přístupové fondy PHARE na Ministerstvu pro místní rozvoj“.

Trestní řízení trvalo neuvěřitelných patnáct let (!) a soudy v něm postupně vynesly šest rozsudků (!), přičemž dva z nich byly osvobozující. Předposlední napadený rozsudek Městského soudu měl sto šedesát jedna stran. Celý spis pětadvacet svazků a další stovky stran příloh.

Ve své knize Cesta demokracie napsal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu rozvoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Myslel jsem na tento jeho výrok při sledování sněmovních scének ze zcela zbytečného předpeklí nedůstojnosti, jazyka nedotčeného kulturou a úctou, naschválnických obstrukcí či slabošského předstírání odvahy při stádním blokování vypnutého mikrofonu – obrázků to českého parlamentarismu více než století po Masarykovi.

V okamžiku odchodu Miloše Zemana se z Pavla Blažka pro vládu a především pro premiéra stává jen přítěž nekonečných kontroverzí a podezření na zneužívání moci. Za třicet let svých „malých domů“ s mnohamiliardovou škodou pro stát si zatím v Brně vysloužil jen slavnou přezdívku Don Pablo.

In seinem Buch Der Weg der Demokratie schrieb der erste tschechoslowakische Präsident Tomáš Garrigue Masaryk: "Wir haben zwei große Oberdörfer, die der normalen Entwicklung der Demokratie im Wege stehen: Kokurkow und Dummköpfdorf." An diese Aussage von ihm dachte ich, als ich die parlamentarischen Szenen vom völlig überflüssigen Vorplatz der würdelosen, von Kultur und Respekt unberührten Sprache, der absichtlichen Obstruktionen oder der schwachen Vortäuschung von Mut beim Herdenblockieren eines ausgeschalteten Mikrofons beobachtete - Bilder des tschechischen Parlamentarismus mehr als ein Jahrhundert nach Masaryk.

An den vielleicht lächerlichsten, vielleicht aber auch peinlichsten Jahrestag in der Geschichte der Tschechoslowakei haben sich in den letzten Tagen nur wenige erinnert. Vor dreißig Jahren, am 25. November 1992, stimmten die bewegten Mitglieder der Bundesversammlung für ein Verfassungsgesetz, das die Auflösung der Tschechoslowakei bedeutete. Es handelt sich offenbar um den einzigen bekannten Fall der Selbstzerstörung eines demokratischen Staates mit demokratischen Mitteln in der Weltgeschichte.

So etwas wie die Schweiz

Heute ist es natürlich müßig, darüber nachzudenken, ob es vor mehr als einem Jahrhundert möglich gewesen wäre, ein selbstverwaltetes kantonales System nach Schweizer Vorbild aufzubauen, mit einem ähnlichen Milizsystem anstelle einer Armee. Dieses kühne demokratische Konzept wurde vom ersten Moment an abgelehnt, vor allem von den entscheidenden Mehrheiten der tschechischen und slowakischen Vertretung. Keiner von ihnen ließ sich von den Interessen des neuen Staates leiten, sondern ausschließlich von seinen eigenen Interessen.

Die tschechische Politik wird wahrscheinlich noch viele Jahrzehnte brauchen, bis sie begreift, dass wahre Demokratie auf dem Schutz der individuellen Rechte vor Machtmissbrauch beruht. Das Konzept der Tschechoslowakei entstand also ohne sichtbare gesellschaftliche Diskussion, mehr als Traum oder Versprechen für die Zukunft denn als kohärentes und ausgearbeitetes Programm.