Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ad LN 15.12.: Poslední věc z konfiskace šlechty

Stále zdůrazňování při případu neoprávněné krádeže majetku knížecí rodiny Lichtenštejnů v roce 1945, že jejich předek se podílel po Bílé hoře na koupi konfiskovaného majetku dle tehdejšího práva, je trapné. A co se s konfiskovaným majetkem asi mělo jiného dělat? To se měla pole nechat tři sta let nechat v úhoru, zámky ve zříceninách? Nové šlechtické rody koruně věrné se příkladně o majetek staraly a některé starají dodnes.

Paralelou budiž osídlování pohraničí po konfiskaci majetku bývalých československých Němců. I tam zůstal majetek, továrny, doly atd. Jsou tedy a priori všichni, kdo do pohraničí přišli zloději? Nikoli! Stát jim to nabídl a oni tam již skoro 80 let žijí. A konfiskace po roce 1945 byla stokrát horší než po Bílé hoře. Z kvetoucích pohraničních území se stala „zdivočelá země“, ale i tak patří dík lidem, kteří domy po Němcích dokázali udržet, zvelebit (a to hlavně chalupáři, ti zachránili roubené domy a zbytky české německé kultury).

Připomeňme si film Hřbitov pro cizince, abychom opět nezačali zapomínat a připomněli si ty, kteří skutečně bojovali za svoji vlast a jak se jim po válce "odměnila". Jak by asi dopadli Gabčík s Kubišem, kdyby se dožili teroru komunistů… 3x jsem donutil ČT, aby byl tento skvělý dokument zpřístupněn v iVysílaní. Doufejme, že už v něm zůstane natrvalo pro paměť země, abychom nezapomínali. „Moskviči“ nikdy nespí. J.Š.

***

Ve významný „Den národního vzdoru“ se na Vychovatelně konalo připomenutí  80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při vší úctě ke všem, co se na přípravě atentátu podíleli, měl vzpomínkový a pietní akt k profesionálnímu provedení a využití nabízejícího se potenciálu, zvlášť s ohledem na dnešní dobu, žalostnou úroveň. V podstatě jen „obrázky a popisky“, bez silné myšlenky v čemž pokračovala i ČT v Událostech ČT – o projevech ani slovo. Jen někteří řečníci to u Památníku připomněli ve svých projevech. Níže jsou všechna jejich vystoupení, doplněná touto malou fotogalerií. Věřme, že chlapci, který omdlel vedle mne, se už daří dobře. Hezké bylo, jak mu ministryně obrany ČR okamžitě přinesla láhev s vodou. Kde zůstala vojenská hudba? Skotští dudáci zahráli jen na úvod? Při kladení věnců a květin žádná hudba, navíc rozděleno na dvě části „významné a nevýznamné“ zástupce. Dcera genmjr. letectva Jana Romana Irvinga, pilota RAF, byla také mezi „nevýznamnými“a posledními… Gripeny nahradily vrtulníky - jediný Hawker Hurricane zapůsobil nejvíce! Řečníci používali nesprávně „říšský protektor“, místo zastupující?! Starší mládež byla zklamaná, malé děti byly nadšeny. Praneteř Jana Kubiše Dagmar Raupachová byla zklamaná, že u Památníku nevystoupila s projevem a jak je běžně zvykem v celém světě při podobných pietních aktech. Podrobnosti níže.

***

Jak Reinhard Heydrich zachránil život mému tátovi

Václav Havel sah auf dem Pferderücken lächerlich aus, aber für seine Präsidentschaft spielte das keine Rolle.

***

Die Menschen lieben Neuigkeiten, also lieben sie auch den neuen Präsidenten. Auf den ersten Blick ist es für jeden offensichtlich, dass das neue Staatsoberhaupt in seiner geistigen Verfassung völlig anders ist als seine Vorgänger. Dies wird allgemein als großer Vorteil angesehen. Diese Reaktion ist in der Öffentlichkeit und in den sozialen Medien verständlich, weniger jedoch die unkritische Verehrung der Journalistengemeinde.

Und so fährt Präsident Pavel Motorrad, bestreitet Wettkämpfe auf dem Leichtathletik-Oval oder spielt Fußball, und zuletzt fuhr er anlässlich der Junioren-Weltmeisterschaften auf wildem Wasser einen Slalomkanal in Roudnice na Labem hinunter. Natürlich macht er alles vor der Kamera, und es wird sofort in den sozialen Medien präsentiert. Das ist die legitime Politik des neuen Präsidenten, eine permanente Werbekampagne für die Marke Petr Pavel.

Aktualizováno 21.10.2022: MINISTRYNĚ OBRANY POTVRDILA, ŽE JANU SYROVÉMU NÁLEŽÍ HODNOST „ARMÁDNÍ GENERÁL“ A DŘÍVE UDĚLENÁ ČESKOSLOVENSKÁ VYZNAMENÁNÍ

***

Je dobře, že současnost už nenahlíží na osobu protektorátního prezidenta optikou vědomého kolaboranta s nacisty. Tím nebyl v žádném případě. Spíš se ve špatnou chvíli ocitl na špatném místě.

Národní shromáždění jej 30. listopadu zvolilo prezidentem Republiky československé, respektive toho, co z ní po mnichovské dohodě zbylo. Nazývána bývá také druhá republika. Tato volba bylo naprosto legitimní, nikdo ji nezpochybňoval a blahopřání mu poslal i jeho předchůdce Edvard Beneš. Občané jeho rodných Trhových Svinů na něho vzpomínají v dobrém a tak v roce 1995 odhalili na jeho rodném domě bustu s pamětní deskou. Stejně tak ve vstupní hale českobudějovického Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka je Emil Hácha uveden mezi významnými absolventy školy, vedle takových osobností jakými byli historik Josef Šusta a kardinál Miloslav Vlk.

Celý článek >

Na Pankráci dozorci na těžce nemocného  dr. Emila Háchu močili. Prezident Edvard Beneš nepodnikl nic. Měl skončit před válečným tribunálem za vědomě podporování - jak veřejně říkal „vylikvidování“ 1/3 obyvatelstva – sudetských Němců. Podle mezinárodního práva byl spáchán zločin genocidia. JŠ

... Čím si Dr. Beneš – tím „Dr.“ se dokonce i podpisoval – zasloužil toho „Budovatele“, opravdu není příliš jasné: Jako „budování“ totiž nevypadá ani totální krach jeho koncepce československé zahraniční politiky (nejpozději v době mnichovské dohody), ani podepsání dohod o „spolupráci“ se SSSR (1935 a 1943), ani protiústavní odstoupení Podkarpatské Rusi, amnestie poválečných zločinů tzv. Revolučních gard, vydání v mnoha případech nespravedlivých Benešových dekretů a znárodnění průmyslu v r. 1945 a jistě ani kapitulace před komunisty v únoru 1948....

Navrhuji proto, abychom jméno Miloše Zemana v soupisu československých a českých hlav státu ozdobili přídomkem Prezident Dialektik, a tím jeho éru odsunuli do milosrdného a především zaslouženého zapomnění.

Celý článek>

Václav Havel vypadal na koni směšně, ale v jeho prezidentství to nehrálo žádnou roli.

***

Lidé milují novinky, proto milují i nového prezidenta. Na první pohled je zřejmé úplně všem, že nová hlava státu je svým mentálním ustrojením úplně jiná než jeho předchůdci. Má se to všeobecně za obrovskou výhodu. Tato reakce je pochopitelná u veřejnosti a na sociálních sítích, méně už je vysvětlitelná nekritická adorace novinářské obce.

A tak prezident Pavel jezdí na motorce, závodí na atletickém oválu či hraje fotbal a naposledy si v Roudnici na Labem sjel slalomový kanál při příležitosti juniorského mistrovství světa na divoké vodě. Samozřejmě vše dělá před objektivy kamer a je to obratem prezentováno na sociálních sítích. To je legitimní politika nového prezidenta, permanentní propagační kampaň značky Petr Pavel.

EU, její hospodářská politika a dotace ničí svobodnou hospodářskou soutěž, zdravé principy podnikání a vykazuje stále více prvky totality. Podporuje tak podvody, zločinné jednání a praktiky. S argumentací europoslankyně Christine Anderson nelze nesouhlasit! JŠ

***

Minulý pátek v Davosu skončilo 54. zasedání Světového ekonomického fóra, kde zhruba 2800 lídrů ze 120 zemí diskutovalo o otázkách, které údajně nejvíce zajímají lidstvo – tedy klimatické změny, umělá inteligence, pandemie či války. Na „Woodstock boháčů“ přijel i šéf německé Allianz, která patří mezi největší pojišťovny na světě. Oliver Bäte (58) tohoto finančního obra řídí už deset let (loni měl mzdu 8,5 milionu eur) a patří mezi nejvlivnější byznysmeny Německa. Ať už se vám to líbí nebo ne, jeho názor má velkou váhu.

„Msgr. Zen je symbol. Proto ho zatkli, nic špatného neudělal. Je to autorita, odvážná, obádaná vládou… a my jsme ho opustili.“ Gerhard Müller, německý kardinál, 12.9.2022

***

Před dvěma tisíci lety stál Kristus v Jeruzalémě před místodržitelem Pilátem. Na jeho slova „já jsem se narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“ Pilát odvětil: „Co je pravda?“. O chvíli později odsoudil Krista k smrti ukřižováním, přestože dobře věděl, že je nevinný. Ten alibismus a relativizace hodnot, které se nám právě nehodí, se táhne staletími až do dnešních dnů.

Proč taková relativizace zla? Papež František si získal srdce stamilionů lidí, když už ve třetím roce svého pontifikátu (v roce 2015) vydal odvážnou encykliku Laudato si’, která je zaměřena na životní prostředí, na naši odpovědnost vůči planetě Zemi a životu na ní. Zde se vyjadřuje velmi jednoznačně, ve shodě s Kristovým požadavkem „Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5, 37). S veškerým respektem k nejvyššímu představiteli katolické církve, relativizace ruské agrese připomíná spíše Pilátův přístup.

„Kapitalisti nám sami prodají provaz, na kterém je pověsíme“, řekl kdysi Lenin.

Šance na to, že se jeho výrok splní, se objevila teprve teď, kdy Vladimír Putin nastolil v Rusku totalitní režim, který si co do agresivity, rozpínavosti a krutosti s tím bolševickým nijak nezadá. Podívanou na to, jak se vlády evropských států sice kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu shodnou v údajně těch nejtvrdších ekonomických sankcích, ale dál plní Putinovu pokladnu miliardami za ropu a plyn, si kremelský vládce musí přímo vychutnávat a občas i ukázat, kdo je tady pánem, např. tím, že Polsku a Bulharsku, z ničeho nic pod chatrnou záminkou zavře plyn. Jak dokonale Putinovi jeho pečlivě promyšlený plán vychází, se dá nejlépe demonstrovat na příkladu Německa, nejsilnější ekonomiky v Evropě.

Tou se Německo stalo především díky koncernům, kterým ovšem politici, jak se nyní ukazuje, nejen že nechali volnou ruku, ale ve vztazích k Rusku jim i po anexi Krymu dělali diplomatickou stafáž. Snad nejkřiklavější je příklad chemického koncernu BASF, který nejenže se v 90. letech spojil s Gaspromema výměnou za technologii za ni dostával levně ruský plyn, který pak v Evropě s velkým ziskem prodával a ještě v roce 2015, tedy po anexi Krymu prodal jedné z dceřiných firem Gaspromu největší německý zásobník na zemní plyn. Loni v létě se německá média pozastavovala nad tím, že je v tomto dolnosaském zásobníku s kapacitou přes čtyři miliardy kubických metrů plynu nápadně prázdno. Dnes v něm není prakticky nic.

Jonathan Freedland

Tato hrozba je mnohem horší než hrozba Al-Káidy. Aby ji Západ porazil, musí odmítnout spojovat Rusko s jeho nihilistickým vůdcem.

Stejně jako slepá veverka občas najde oříšek, tak i Liz Trussová se trefila do něčeho pravdivého. Ve čtvrtek ministryně zahraničí přednesla projev, v němž prohlásila: "Invaze na Ukrajinu je změnou paradigmatu v měřítku 11. září." Stejně jako zvláštní pocit, který se dostaví při spatření zastavených hodin ukazujících správný čas, bylo otřesné slyšet z úst vysoce postaveného člena britské vlády napůl přesné hodnocení. Přesto přirozeně byly věci, které Trussová neřekla a nechtěla říct. Za prvé, to, co nikdo nenazve 2/24, se pravděpodobně ukáže jako ještě významnější než 11. září. Za druhé, hlavní hodnota srovnání tohoto okamžiku s agónií září 2001 spočívá v tom, abychom se nedopustili stejných chyb znovu.

Otřesný dokument „Odvrácená strana světa“ vysílán veřejnoprávní ČT jen jednou…?!

Přidejme si k prvorepublikovým oceněním italských fašistů ještě desítky stvůr sovětského i mezinárodního komunismu z let 1945–89 a možná se nám zazdá, že bílý lev má srst poněkud potřísněnou – nejen blátem, ale i krví. Jestli by nebylo lepší, aby se sebevědomý český stát zbavil pochybných tradic dvakrát rozpadlého, selhavšího Československa a ustavil si, mimo jiné, vlastní řády: jména (např.) Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Jana Amose Komenského či Jana Žižky z Trocnova snad poskytují dostatečný výběr – a také by nás světu lépe připomínala. Celý článek>

P.S. Lev se na území naší země nikdy nevyskytoval, natož bílý (mimo ZOO). Jeho vlastnosti postrádáme. I proto nikdy naše armáda za posledních 100 let své území nebránila. Její vrchní velitelé zbaběle utekli, nebo poslušně poslechli velitele okupantských vojsk. JŠ

Od hokejistů se odvíjí definiční moment Česka

Nejsme hrdinové, sami nebojujeme, proto své neúspěchy o to více a neustále přenášíme na jiné, kteří jimi jsou a kteří v životě vlastní pílí něco dokázali - i ve prospěch rodné země. Dokus se to nezmění, nemůžeme očekávat tolik potřebné změny ve společnosti. Vše začíná výchovou, vzděláním, informovaností o naší skutečné minulosti a osobním příkladem ve svém okolí. Síla našich hokejistů bala právě v pospolitosti, která spojuje, posiluje ducha a dosahuje nejvyšších met a hodnot. JŠ

Kdo a proč má zájem strašit občany, blokovat jiné než oficiální informace, zesměšňovat oponenty, vyřadit levné a jednoduché léky na koronavirus? Kdo a proč zamlčuje základní cesty ke zdraví, zvyšuje závislost lidí na medicínském systému a prosazuje jejich neustálé testování? Ptá se Jan Piňos ve třetí části článku na pět pokračování.

Strach bez podněcování organizovanou manipulací by sám o sobě nestačil k vytvoření natolik mocného egregoru strachovíru, stejně jako manipulace by neměla takový účinek bez strachu. Oba předpoklady k vyvolání pandemie strachu však naplňujeme vrchovatě.

Programování strachem

Strach bez podněcování organizovanou manipulací by sám o sobě nestačil k vytvoření natolik mocného egregoru strachovíru, stejně jako manipulace by neměla takový účinek bez strachu. Oba předpoklady k vyvolání pandemie strachu však naplňujeme vrchovatě. Víc než rok jsou lidé vystavení vodopádu negativních zpráv. Ač mnohem větší odpovědnost za situaci nesou ti, kdo strach záměrně šíří, lidé se dobrovolně připoutávají k médiím a internetu a manipulativní informace masově konzumují.

Šíření strachu politiky, médii a některými odborníky je mnohem nebezpečnější než koronavirus. Výstižně to popsal doktor Jan Hnízdil:

Článek Anastázie Harris „PUTINOVA PENĚŽENKA“, vyšel v příloze LN Pátek (25.3.2022) – otřesné, varující a současně poučné čtení i při představě, že je, resp. byl šéfem bývalého brankáře Chelsea Petra Čecha. Zařídil i konání MS ve fotbale v Rusku! Evropská verze Al Caponeho, „vylepšená“ o „globální možnosti“. Zapřísáhlý Rus a „Módeman Putin“, miluje  drahé oblečení od evropských výrobců, ani obuv ‚Sdělano v Rossii‘ u něj nehledejte.

Monstra v lidské podobě s absolutní absencí mravů, která ovlivňují životy a osudy milionů lidí. Nebudou-li včas zastavena, tak i miliard na celém světě. Svět těžce morálně onemocněl. Díky statečným Ukrajincům má nyní jedinečnou možnost radikální léčby. J.Š  

Dávat prostor Jílkové ale také znamená oslovovat sortu diváků a čtenářů, o které by seriózní médium v dlouhodobém výhledu spíše usilovat nemělo.

Především to není žádná politická diskuse, ale kabaret, estráda nebo stand-up svého druhu a Jílková je dramatická umělkyně, která ztvárňuje odvážnou moderátorku typu neřízená střela, ostatně herectví vystudovala na konzervatoři. Svůj výkon má dobře připravený včetně propracované mimiky a gestiky. Třeba v duelu se senátorkou Kovářovou, která vystartovala se směšným návrhem ceny za manželskou věrnost, vyvalila oči a začala ječet. Kovářová sice byla vůči Jílkové trapně osobní, ale moderátorčina reakce byla zcela neprofesionální, neřku-li na vyhazov.

Po období zdánlivého klidu opět vzplály vášně kolem tzv. Istanbulské úmluvy, tedy dokumentu vydaného Radou Evropy (která formálně nemá nic společného s EU), jehož obecným smyslem je chránit ženy před domácím a sexuálním násilím. To je cíl jistě ušlechtilý a úctyhodný – leč jeho zhmotnění do psaného textu je značně nešťastné.

Pokud by byl opravdu dodržován, znamenalo by to mimo jiné, že policie (státní instituce) ani jednotlivý policista (státní zaměstnanec) nebude smět použít vůči např. vražedkyni žádné násilné prostředky.

Podivný je i požadavek, že strany „budou zohledňovat genderové hledisko (tj. hledisko společensky ustavených rolí pro muže a ženy – pozn. autora) a prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti … mezi ženami a muži“; to je zřejmě bezkonfliktně možné jen ve společnostech, kde společensky ustavené role mužů a žen jsou shodné (tj. fakticky neexistují).

Když známe operní synopsi, víme, že je napsaná o carovi, který měl absolutní moc. Je to příběh o absolutní moci a o tom, jak je iluzorní. K získání moci potřebuje car zabíjet. A musí zabíjet, aby si moc udržel. Cena, kterou za to car zaplatí, je pak jeho vlastní smrt.

… To je osud každého, kdo se pokusí o uchvácení moci touto cestou. Je to tedy příběh o tom, jak je moc iluzorní a jakou cenu platí ten, kdo ji uchvátí. … V Rusku vidíme režim, protože tam není demokracie. Existují umělci, kteří postavili svou kariéru na tom, že podporovali režim, pracovali pro režim, propagovali režim, bránili režim a dostali za to tolik medailí, že se jim nevejdou na hruď, tolik peněz, že je nemohou utratit. Mohou si za ně koupit ostrov i palác v Benátkách. … Je to obdobné jako u mafie – všichni pracují pro kmotra a kmotr rozdává odměny. … Jak bychom neměli rozumět Ukrajincům bojujícím o své přežití, když jim někdo říká, že nemají právo na existenci, nebo že dokonce neexistují? Nikdo nemá právo říkat nějaké zemi, nějakému národu, že nemá právo na existenci. Mimochodem, Rusy velmi zlobí, že Ukrajinci uznávají cizí jazyk, ruštinu, na svém území a tak je to správné.

Všechny nezávislé zprávy jasně odsuzují Rusko za útoky na civilisty a rezidenční oblasti. Případy znásilňování a masových poprav jsou zdokumentovány. Ruská propaganda giganticky lže, a to od rána do večera. A Putinův téměř fašistický a téměř totalitní režim nemá žádné právo mluvit o denacifikaci kohokoli.

Ani západní lidskoprávní organizace, a už vůbec ne OSN, nemají žádné morální právo nutit Ukrajinu skládat účty. Západ přece poskytl vojenskou pomoc, ale nikoliv vojáky. Takže každé pochybné chování Ukrajinců je třeba poměřovat traumatem způsobeným ruským rabováním, zabíjením a plošným ničením celých měst, zatímco svět se dívá z postranní čáry.

Kouzlo knihy je v pohledu zblízka a ze zákulisí politického divadla. Mnozí si pamatujeme, že třeba takový Gorbačov nahradil Nejvyšší sovět jakýmsi druhem parlamentu, který redukoval moc komunistické strany, ale přečíst si, jak to udělal, je rozhodně zábavné. Roxburgh líčí, že na stranické konferenci v roce 1988 vystupovali nejhlasitěji odpůrci jakýchkoli reforem.

Jenže zrovna když si 5000 aparátčíků myslelo, že je konec dlouhého jednání a oni mohou konečně zamířit do speciálních moskevských obchodů určených právě pro ně, vytasil se Gorbačov s malým papírkem a přečetl, že volby do nového parlamentu se budou konat na jaře. Ihned poté, aniž by poskytl soudruhům vteřinu na rozmyšlenou, dal o návrhu hlasovat. A všichni přítomní, zvyklí zvedat na povel ruce, je zvedli, aniž jim došlo, co to bude znamenat pro jejich teplá místečka.

P.S.

Vladimír Putin je neschopen citu, empatie. Klasický sociopat, který je schopen moci podřídit vše. V nevyspělé společnosti to mají sociopaté snadné. Bohužel jich je také dost i na Západě. Putin vytváří zkázu silou své osobnosti a osobní moci, ti na Západě spojenými silami. Otázkou je, na kolik se sociopat rodí a na kolik je tvořen a stvořen svým okolím? Pokud začnou ovládat svět a nenastoupí „zdravý rozum“, nastoupí příroda. Ta dá vždy najevo, kdo je na zemi skutečným Pánem. JŠ  

Celý článek>

The magic of the book is in the up-close and behind-the-scenes view of the political theatre. Many of us remember, for example, that the likes of Gorbachev replaced the Supreme Soviet with a kind of parliament that reduced the power of the Communist Party, but it is certainly entertaining to read how he did it. Roxburgh recounts that the loudest speakers at the 1988 party conference were opponents of any reforms.

Just when the 5,000 apparatchiks thought the long meeting was over and they could finally head to the special Moscow shops designed just for them, Gorbachev whipped out a small piece of paper and read that elections for a new parliament would be held in the spring. Immediately thereafter, without giving the comrades a second to think about it, he put the proposal to a vote. And all those present, accustomed to raising their hands on command, raised them without realising what this would mean for their warm seats.

P.S.

Vladimír Putin is incapable of feeling, of empathy. A classic sociopath who is able to subordinate everything to power. Sociopaths have it easy in an undeveloped society. Unfortunately, there are plenty of them in the West too. Putin creates destruction by the force of his personality and personal power, those in the West by combined forces. The question is, how much is a sociopath born and how much is he created and created by his environment? If they begin to rule the world and "common sense" does not step in, nature will. It will always make it clear who is the real master on earth. JŠ 

Full Article in Czech>