Plánované hlasování o územním sporu ve Venezuele znervózňuje obyvatele Guyany
SURAMA, Guyana (KAP) - Věřící anglikánského kostela v řídce osídlené vesnici v deštném pralese v Guyaně se nedávno sešli, aby během komunitní akce vydražili spoustu banánů, dýní a dalších produktů. Po každé úspěšné nabídce zazpívali písně a zazvonili na zvon.
Pronesli vděčné pobožnosti typické pro slavnosti sklizně, ale také prosili o mír pro svou komunitu uprostřed toho, co považují za existenční hrozbu. Jejich vesnice Surama je součástí guayanského regionu Essequibo - území většího než Řecko a bohatého na ropu a nerostné suroviny, které Venezuela prohlašuje za své a o jehož budoucnosti hodlá rozhodnout v neděli v referendu.
Praktické a právní důsledky hlasování, které mimo jiné vyzývá k přeměně Essequibo na venezuelský stát, zůstávají nejasné, ale referendum znervózňuje obyvatele oblasti
"Modlíme se, doufáme a věříme, že nic negativního nepřijde," řekla Loreen Allicocková, která vedla shromáždění během dožínkové slavnosti. "Chceme i nadále žít klidný život v této naší krásné zemi."
Venezuelský prezident Nicolás Maduro se do tohoto úsilí vložil celou vahou své vlády a pomocí vlastenecké rétoriky se snažil svolat voliče k hlasování, aby odpověděli na pět otázek týkajících se území, včetně toho, zda by současní a budoucí obyvatelé oblasti měli získat venezuelské občanství. Guyana považuje referendum za anexi a 14. listopadu požádala Mezinárodní soudní dvůr o zastavení části hlasování. Soud zatím nevydal rozhodnutí, ale i kdyby rozhodl v neprospěch Venezuely, Madurova vláda hodlá volby v neděli uspořádat.
Oblast o rozloze 61 600 km2 (159 500 km2) tvoří dvě třetiny Guayany. Přesto Venezuela vždy považovala Essequibo za své, protože region se nacházel v jejích hranicích během španělského koloniálního období, a dlouho zpochybňovala hranici, o níž rozhodli mezinárodní arbitři v roce 1899, kdy byla Guyana ještě britskou kolonií.
Odhodlání Venezuely uplatňovat územní nároky v průběhu let kolísalo. Její zájem znovu vzrostl v roce 2015, kdy společnost ExxonMobil oznámila, že u pobřeží Essequibo nalezla ropu v komerčním množství
Nejnovější kapitola sporu zasévá mezi obyvatele oblasti, z nichž většinu tvoří původní obyvatelé, hněv vůči guayanské vládě. Informace o referendu se k nim dostaly převážně prostřednictvím nepřesných příspěvků na sociálních sítích, které mezi Guyanskými obyvateli vyvolaly pouze zmatek.
"Cítíme se jako obyvatelé této země opomíjeni. V současné době se pro nás nic nedělá," řekl Michael Williams, vůdce původních obyvatel vesnice Annai v provincii Essequibo. "Vláda (...) přichází, jen když chce naše hlasy. Teď je tu ten spor. Nikdo tu není, aby nám řekl: 'Tohle jsou ty problémy. Tohle může přijít. Připravme se na to. My vyjednáváme. Doufáme v to nejlepší. Nikdo nám to nepřijde říct."
O sporné hranici rozhodovali arbitři z Británie, Ruska a Spojených států. Spojené státy v panelu zastupovaly Venezuelu zčásti proto, že venezuelská vláda přerušila diplomatické vztahy s Británií
Venezuelští představitelé tvrdí, že Američané a Evropané se spikli, aby jejich zemi ošidili o půdu, a tvrdí, že dohoda o řešení sporu z roku 1966 fakticky anulovala původní arbitráž. Guyana, jediná anglicky mluvící země v Jižní Americe, trvá na tom, že původní dohoda je legální a závazná, a v roce 2018 požádala světový soud, aby o ní takto rozhodl.
Venezuelští voliči budou muset v neděli odpovědět na otázku, zda "souhlasí s odmítnutím všech prostředků v souladu se zákonem" hranice z roku 1899 a zda podporují dohodu z roku 1966 "jako jediný platný právní nástroj" k dosažení řešení.
Madurova vláda uspořádala 19. listopadu imitaci referenda, aby voliče s touto otázkou seznámila, ale neuvedla, kolik voličů se ho zúčastnilo ani jaké byly jeho výsledky. Úředníci rovněž nenabídli časový plán ani konkrétní kroky, jak by v případě schválení navrhovaných opatření voliči přeměnili region Essequibo na venezuelský stát a udělili obyvatelům oblasti občanství.
Juan Romero, zákonodárce vládnoucí Sjednocené socialistické strany Venezuely, řekl státním médiím, že jedním z kroků, které by vláda musela provést, pokud by lidé hlasovali pro opatření, je ústavní reforma, která by začlenila angličtinu jako jeden z úředních jazyků Venezuely. Mezitím jiný zákonodárce vládnoucí strany, William Fariñas, prohlásil, že "Essequibané se již cítí být Venezuelany".
To však nemůže být dále od pravdy
Lidé v Essequibo jsou hrdí na své domorodé dědictví. Poukazují na názvy památek, které jsou uvedeny v jejich rodném jazyce, jako příklad toho, proč věří, že region nikdy nepatřil Venezuele. A trvají na tom, že nechtějí, aby referendum narušilo jejich život.
Mezinárodní soudní dvůr by měl tento týden vydat rozhodnutí o žádosti Guyany o zastavení části referenda. Soud však ještě několik let nerozhodne o širší žádosti Guyany, aby bylo rozhodnutí o hranicích z roku 1899 považováno za platné a závazné. Soudci tento případ přijali loni v dubnu i přes nesouhlas Venezuely.
Mezitím má obyvatelka Essequibo Jacqueline Allicocková pro venezuelské voliče jednu otázku: "Proč byste si chtěli nechat vzít něco, co vám nepatří?"
Reportér Garcia Cano z Mexico City.
Komentáře
Arašíd
P.S.
Bohužel, Rusko připravuje své plány dlouhodobě - i potřebné lidi v zemích svého zájmu. Osud Československa je jedním z mnoha varujících příkladů. JŠ
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.