Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

* * *

Praha, aby navázala partnerství s Pekingem a získala pandu, schválila, že Tchaj-wan je součástí Číny. Spolupráce zatím probíhá hladce. V pondělí 28. března dokonce dorazí na oficiální návštěvu čínský prezident Si Ťin-pching.

Kdyby Praha družbu navazovala s Lon­dýnem, odmávla by, že Irsko je sou­částí Británie? Kdy­by se družila s Dublinem, podepsala by, že Ulster je součástí Ir­ska?

Absurdní představa. Proč tedy kvůli pandě tvrdit, že Tchaj-wan je součástí Číny? Ta formulace je perfidní: zároveň pravdivá i ne­pravdivá.

Je pravda, že ostrov Tchaj-wan (Formosa) je součástí historické Číny. Stejně jako je ostrov Irsko součástí Britských ostrovů a Ul­ster leží v Irsku. Ale je neprav­dou, když se sugeruje, že Irsko je součástí Velké Británie či Ulster součástí Irské republiky. Ne, Ir­ská republika není součásti Spoje­ného království; a ne, Ulster není její součástí.

Tchaj-van je součástí geogra­fické Číny, ale Tchaj-wan není a ani nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky. Možná se časem dobrovolně sjednotí s pevninskou Čínou; ale to by v ní musel být režim svobodnější než současná komunistická dikta­tura.

Stát na Tchaj-wanu je Čínská republika; ta byla založena v roce 1912. Proti ní nastala ko­munistická rebelie, jež v roce 1949 v pevninské Číně uspěla a komunisté v ní založili stát nový, Čínskou lidovou republi­ku. Vláda Čínské republiky se uchýlila na Tchaj-wan. Ten však nikdy nebyl součástí Čínské lido­vé republiky. Ani vteřinu, ani pikosekundu.

Proč tedy přijímat formulaci, že Tchaj-wan je součástí Číny? Součástí historické Číny je i Mon­golsko, a přesto nikdo nevykřiku­je, že „Mongolsko je součástí Číny“ - z toho prostého důvodu, že Stát Mongolsko součástí Čín­ské lidové republiky není. Na úze­mí historické a geografické Číny se nachází spousta státních útva­rů: Čínská lidová republika, Čín­ská republika na Tchaj-wanu, Stát Mongolsko, ale i Tuvinská re­publika, která je dnes součástí Ruské federace. Budeme proto říkat, že „Tuvaje součástí Číny“? Jak absurdní.

Naděje na mrzký peníz

Ale všichni samozřejmě víme, že pro to, aby Praha toto prohlášení podepsala, důvod je. Je jím servilita vůči čínským komunistům v naději na mrzký peníz - a na pandu - tedy otrocká mentalita těch, kdo pro to hlasovali. To ne­jsou lidé, minimálně ne svobody­milovní lidé, to jsou Glumové, ubohá, mizerná, politováníhodná stvoření, žijící v mentální a morál­ní tmě, ukrývající se před světlem a před světem, posedlá a zotroče­ná touhou po svém „miláčkovi“, čínském juanu. „Jeden prsten vládne všem...“

Přitom nechápou, že Tchaj-wan je pro nás výhodněj­ším obchodním partnerem než rudá Čína; investice Tchajwanu v České republice jsou objemnější než ty čínské; a byznys s Tchaj-wánem je byz­nys oboustranně výhodný, zatím­co byznys s rudou Čínou k nám vtahuje její politický vliv. A to po­slední, co při problémech Evropy s Ruskem, islamisty a s migra­cí ještě potřebujeme, je vliv čín­ských komunistů na naši politiku. Samozřejmě ten Glum nejvyšší, sedí na Hradě. Tento Glum po­zval do Prahy na konec března nejvyššího čínského komunistu, Si Ťin-pchinga.

Soudruh Si předsedá nejlidna­tější otrokářské říši na světě; je to tyran, který vládne největšímu po­čtu poddaných. Tím neříkám, že čínský komunistický režim je na světě nejhorší; není, jsou i horší, například komunistický v Severní Koreji či džihádistický v tzv. Islámském státu (Daiš). Faktem ale je, ze nejlidnatější ty­ranií světa je komunistická Čína a soudruh Si je nej větším tyra­nem: vězní více lidí než kdokoli jiný.

Zajisté i s takovými je nezbyt­né se stýkat. Roosevelt a Churchill se sešli se Stalinem, Eisenhower a Kennedy s Chruščovem, Nixon a Carter s Brežněvem. Nixon dokonce s nejmasovějším vrahem 20. století Mao Ce-tungem, předchůdcem soudru­ha Si.

Ale pro setkání s nimi by měla platit hygienická etiketa: polibek ano, ale jazyk do pusy už ne. To však náš nejvyšší Glum se soudru­hem Si zamýšlí: nejen polibek, ale i jazyk do pusy.

Tyran v Lánech

Polibkem je přijetí na Hradě, v úřadu prezidenta. Budiž, sou­druha Si přijali i státníci jiní. Ale vsunutím jazyka do jeho pusy je jeho pozvání na zámek do Lán, pár set metrů od hrobu, kde leží Masaryk. To Zeman nemusel, to si už mohl odpustit. Tyran nad pevninskou Čínou bude šlapat po půdě, v níž odpočívá zakladatel republiky. Jen proto, že má prsten; stačí, aby mávnul prstem, a náš Glum nejvyšší se stává inkontinentním.

Tady je už občanská neposluš­nost proti vrchnímu Glumovi na­místě. Ve městech s početnou ir­skou komunitou se řeky na den svátého Patrika barví zeleně; kdy­by Praha měla primátora, který by stál za to, nechal by v době pobytu soudruha Si obarvit Vltavu rudě: až se na ni tyran Si bude dí­vat z Hradu, ať mu její barva při­pomíná krev statisíců, možná mi­lionů čínských vlastenců, stoupen­ců svobody, křesťanů, členů hnutí Falun Kung i Tibeťanů, muče­ných a popravovaných v jeho kon­centračních táborech Lao-kai.

Nejvyšší Glum tyrana Si po­zval a my tomu nemůžeme zabrá­nit. Přesto však něco udělat může­me: dát oběma najevo, co si o nich myslíme.

LN, 26.3.2016, Roman Joch, spolupracovník LN, publicista, analytik, ředitel Občanského institutu.

* * *

Posláno dr. Jochovi k jeho článku v LN.

NAŠE VINA

Někteří lidé se diví proč se jiní diví, že se kolem příjezdu čínského presidenta dělá takový humbuk. Vždyť přeci i Alžběta II. ho vezla po Londýně v pozlaceném kočáře. Rozdíl je v tom, jak jste ostatně napsal, že mimo zboží, na rozdíl od VB dovážíme z Číny i ideologii a ten na Hradě o svém výletu poznamenal, že tam jel, aby se učil jak stabilizovat stát. Neměli bychom opomenout, že ta Vaše lékařská zpráva o inkontinenci (nedostatečná činnost svěrače, lidově předposranost, nebo připo…) našeho předního představitele se vztahuje i na mnohé členy parlamentu, kteří ve vysokém počtu respektive procentu zvolili udavače, který na to má papír, do předsednictva našeho nejvyššího zákonodárného orgánu. Místo, aby pobýval tento člověk na okraji společnosti podobně jako nadaný, ale bezcharakterní Sabina v první polovině 19. stol. užívá si tento výslunní prvního místopředsedy parlamentu. Jeho vinou to není. Má právo na svoje extrémistické názory. Je z podivem jakou společnost při volbách do parlamentu volíme, která si v prvé řadě odhlasuje anonymní hlasování, aby občan nevěděl kdo je kdo. Dokud tuto zhůvěřivost poslanci budou vůči občanům uplatňovat, aby byli inkognito z obliga své případné ostudy, měli bychom se zamyslet a jednat o tom jak anonymitu odstranit, abychom podobný ostudný přívlastek místo něho nemuseli nosit sami.

S pozdravem

K.Mrzílek, 26.3.2016

* * *

Má-li mít svět ještě naději vyřešit krizi bez další světové tragédie, potřebuje silné osobnosti, státníky. I současné vedení EU má k tomu hodně daleko. Doporučuje ve své směrnicí např. označovat výrobky vytvořené židovskými firmami na palestinském území?! Kdyby našlo odvahu vydat stejnou směrnici a označovat zboží vyrobené na Krymu ruskými firmami, bude působit mnohem nezávisleji a důvěryhodněji! Samozřejmě tyto směrnice nikdo soudný neschvaluje. Je to jen pošetilost evropských politických elit, které si troufnou jen na slabé, jak výstižně napsal Jefim Fištejn ve svém článku Arabové diktují politiku Západu (REFLEX 26.11.2015).

Jan Šinágl, 28.3.2016

* * *