Píše Jan Urban. Cituji:
Veřejnost i média sice už dávno registrují, že prezident se vymkl psaným i nepsaným ústavním pravidlům, ohrožuje základní hodnoty státu, ale ti, kdo z toho mohou vyvodit důsledky, jsou jen zákonodárci. Je to nejen právo, ale především jejich odpovědnost. Jediným, kdo může v následném předepsaném sporném řízení posuzovat důkazy a případně i vyslýchat pozvané svědky je, jak řečeno, Ústavní soud. Ne Senát, ani nikdo jiný. Jak jinak než svévolí lze nazvat Zemanovo rozhodnutí udělit státní vyznamenání medaili Za zásluhy Pavolu Krúpovi, muži, který kvůli vydírání stojí před americkým soudem a jehož Česká národní banka oficiálně označila na příštích deset let za nedůvěryhodnou osobu?
Či je snad normální, když prezident vyhrožuje trestním stíháním a jeho kancléř zasahuje do živých soudních kauz? A působí kompetentně a v zájmu státu, když prezident a vrchní velitel armády členské země Severoatlantické aliance nemá ani vlastní telefon, a případné hovory od premiéra či zahraničních politiků mu podle vlastního výběru předávají nebo nepředávají nevolení poradci bez jakékoliv bezpečnostní prověrky? Notabene, když ten nejbližší nosí na svém mobilu fotografii ruského prezidenta, který Českou republiku dal na seznam „nepřátelských zemí“?
Prezident se už dávno utrhl z řetězu ústavnosti. Více než čtyřicetistránková důvodová zpráva senátního výboru pro bezpečnost předložila tvrdá fakta, svědčící o tom, že není schopen svým mocenským omezením rozumět. V kuloárech Valdštejnského paláce se tak například objevil návrh, aby se „věc“ vyřešila usnesením, které by sice konstatovalo, že Miloš Zeman porušuje Ústavu České republiky, ale nevyslovilo, že není schopen nadále vykonávat funkci prezidenta. Formálně by tak neaktivovalo nic. Jen takové malé české alibistické bububu a čisté plácnutí do vody.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil zpočátku patřil mezi jasné podporovatele původního návrhu senátního výboru. Po „domluvě“ vedení své strany otočil a dnes patří do skupiny „opatrných“, zaštiťujících se „potřebou dalších expertních vyjádření“. Od politika, který se svou návštěvou Tchajwanu dopustil jednoho z nejodvážnějších zahraničně politických činů v moderní české historii, to zní až komicky. Kdyby před svou cestou svolával kulaté stoly akademických expertů, nikdy by na Tchajwan neodjel. Ani on by neměl zapomínat, že výkon senátorské funkce je osobní, nepodléhá schvalování politické strany a nelze ho delegovat na „experty“.
Pro občany přinese rozhodnutí Senátu zásadní informaci o předvídatelnosti a pravidlech české politické kultury a demokracie na příštích mnoho let.
***
P.S.
To co je „nahoře“ je vždy obrazem toho „dole“. V psaní a kritizování jsme mistry světa, ale v osobním konání, riskování, oběti a boji, jsme mezi posledními. Pokud se toto nezačne měnit „dole“, „nahoře“ budou panovat stále stejní a stejné praktiky. Společnost má vždy to, co si sama zaslouží. Petici na odstoupení Miloše Zemana jsem zveřejnil už 30.10.2014.
Jan Šinágl, 15.7.2021
***
Petice za odstoupení Miloše Zemana z funkce prezidenta České republiky!
Read more...