Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Bývalý ředitel Frekvence 1, s možným podílem na smrti Ivety Bartošové, rodinný přitel Martina Michala a Heleny Vondráčkové, by chtěl pracovat v ČT. To už by ČT nemohla klesnout hlouběji…

Dnes slaví Martin Michal narozeniny. Bude to tedy asi jen „kachna“. Luboš Procházka jistě nebude na oslavě chybět. Obávám se, že gratulantů se moc nesejde. Možná přijde Antonín Michal pogratulovat otci (pokud už nenastoupil do vězení). Byl pravomocně odsouzen na 8 let (pantáta na 10 let) za miliardové daňové podvody v obchodu s pohonnými hmotami. Údajně ze „zdravotních důvodů“ nemohl nastoupit do výkonu trestu? Informace od odpovědných institucí nelze získat (MS Praha, MSp, Vězeňská služba). Zvláštní – i miliardáře Romana Janouška žádná ochrany soukromí před veřejností neexistovala. JŠ

To u nás nemůže projít, máme rádi, když je to zamotané.

Na druhou stranu je mi jasné, že tajná služba BIS určitě musí vědět, kdo byl v pozadí sabotáže projektu radaru v Brdech, kdo k nám cpal ruskou vakcínu sputnik a kdo má dnes radost z výzev sebrat Ukrajině dodávky zbraní, aby se vzdala a byl mír. Jenže BIS má právo informace jenom sbírat a nemůže dál nic dělat. To smí jenom vláda, ale ta nechce, protože se bojí, aby chcimírové ji na Václaváku neobvinili z cenzury. Jo, takhle zamotané to je.

Vláda se pokusila ne moc šťastně s tím něco udělat a pokusila se zřídit úředníka, který by nebyl ani oblečený ani nahý a nechodil pěšky a zároveň nejezdil, ano, takového chytrého horáka.

Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.

Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.

***

Ostroh, vypínající se nad řekou Vltavou a městem na jejích březích, je světový unikát. Ať v Čechách vládl v posledních tisíci letech kdokoliv, vždy se vztahoval k tomuto místu. Do roku 1918 se tu střídali vládci z boží milosti, česká knížata, králové i několik císařů. Více než sto let republikánské tradice ale nad jakoukoliv pochybnost ukázalo, že přebývání na Pražském hradě samo o sobě z nikoho státníka nevytvoří. A zdá se, že spíše naopak.

Naším specificky českým problémem je, že se dezinformace a falešné mýty, bohužel už v 19. století, staly základním stavebním materiálem a obsahem českého společenského sebevnímání. Až nebudeme potřebovat obraz nepřítele, výmluvy a falešné modly, přestaneme být konečně otrokem lží o minulosti a začneme mluvit o budoucnosti. Zatím nám stále ještě stačí zábava a předstírání, že se nic neděje.

Nejnenáviděnější politik přelomu 19. a 20. století Tomáš G. Masaryk se obratem ruky změnil v nekritizovatelného „tatíčka“ a „prezidenta osvoboditele“. Edvard Beneš za války neváhal udávat stovky svých politických odpůrců britským úřadům, jako podezřelé ze styků s nacisty. Ti pak byli preventivně na dlouhé měsíce zavíráni do zajateckých táborů. Nestačilo mu to. Po návratu do Prahy v roce 1945 nechal zavírat jako rukojmí dokonce rodiny těch nejaktivnějších. Dnes má ale sochu před ministerstvem zahraničních věcí a stovky měst a obcí po něm pojmenovaly ulice či náměstí.

…  „Proč ne civilizovaně“ – jinak řečeno proč, když už v souladu s rozhodnutím vítězných velmocí mělo dojít k odsunu německých menšin ze Střední Evropy, nemohl být prováděn spořádaně, bez státem organizovaného masového násilí – a s vyloučením německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.

Ve volbách roku 1935 získala německá sociální demokracie na tři sta tisíc hlasů. Ozbrojené oddíly Republikanische Wehr bojovaly v září 1938 po boku jednotek československé armády s nacistickými ordnery. Po Mnichovu se tisíce z nich spolu se sudetskými německými Židy pokoušely utéci před Hitlerem do československého vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům.

Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program.

Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost. Stejně se choval už v březnu 1938 i vůči stovkám Židů, kteří se snažili utéci do Československa v noci po nacistickém anšlusu Rakouska. Během několika dní po záboru Sudet skončilo v nacistických vězeních na deset tisíc sudetoněmeckých antifašistů. Do konce roku jich bylo více než dvacet tisíc.

Teprve šedesát let po válce se česká vláda Jiřího Paroubka dokázala sudetoněmeckým odpůrcům nacismu oficiálně omluvit. Poněkud směšně nicméně zapůsobilo její rozhodnutí vyčlenit trapných třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti.

Stonásobně trapnější ovšem bylo vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Klause, který vládní deklaraci označil za „koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto“. (Otec Livie Klausové Štefan Miština jako příslušník fašistické tajné policie slovenského státu zabavoval majetek slovenských Židů, kteří následně skončili v Osvětimi. V září 1940 byl Miština navržen na odměnu za „zvláštní svědomitost a výkonnost“. Září 1940 představuje určitý přelom v perzekuci slovenských Židů, která vyvrcholila v roce 1942 deportací dvou třetin židovské populace do nacistických vyhlazovacích táborů. V září 1940 vznikl Ústřední hospodářský úřad, jehož cílem bylo rychle se zmocnit židovského majetku… J.Š.)

Začíná to u policejního vyšetřování, neveřejné fáze procesu, jež je plně v rukou státního zastupitelství. Podezřelý o ní nemusí mít ani tušení a je-li pak obviněn, zpravidla nemůže ani nahlédnout do policejního spisu.

Férovost procesu je plně závislá jen na tom, zda dozorující státní zástupce respektuje zákon, jenž mu ukládá nestranně vyšetřit jak fakta, která obviněného usvědčují, tak fakta, která obvinění vyvracejí.

Soudní fáze je ta nejskandálnější. Soud sám za bílého dne vyslýchá svědky a protokoly poté – po skončení veřejného jednání – falšuje do opačného významu. Zatímco výpovědi samy obžalované zprošťují viny, jejich zfalšovaná protokolace je usvědčuje. A na základě těchto falz pak soudce obžalované odsoudí.

K protokolům – přepisům výslechů se obžalovaní dostanou až po měsících, další měsíce trvá srovnávání zvukového záznamu a přepisu. A tady je začátek konce systému zvyklého na to, že tisíce stran spisů, z nichž vychází, už nikdo znovu nezkoumá.

Jenže to nebyla chyba. Šlo o životy a svobodu nevinných lidí, šlo o zlý úmysl osob, nadaných mimořádnou pravomocí tuto pravomoc zneužít. Systém, který k tomu mlčí, ztrácí důvěru a legitimitu. A právní stát z důvěry svých občanů žije; bez ní je džunglí bezpráví.

Aktualizováno:

10.8.2020: Druhá ZOIk rukám ministra zahraničí Tomáše Petříčka

28.7.2020: Hlídací pes - Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá

24.7.2020: Částečná odpověď na ZOI a odmítnutí ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

17.7.2020: Sdělení ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové.

11.7.2020: Děkuji panu premiérovi za milá slova a ocenění naší práce

10.7.2020:Druhá žádost o doplnění ZOI ředitelky Mgr. Zuzany Štíchové. Dnes byla doplněna.

7.7.2020: Dne 29.6.2020 jsem zaslal ministru zahraničí ČR Tomáši Petříčkovi ZOI. Dne 1.7.2020 odpověděla ředitelka Mgr. Zuzana Štíchová s žádostí o její doplnění. Dnes byla doplněna. 

* * *

Konečně i česká média začínají psát o tomto diplomatickém skandálu a ostudě ČR. První informoval tento web 3.7.2020 - Dopis bývalého velvyslance Slovinska v ČR ve věci neudržitelných poměrů na velvyslanectví ČR v Maroku! Jako druhý DeníkN 14.7.2020 - Vláda kvůli sporům na ambasádě odvolala velvyslance v Maroku. Zeman rozhodnutí nechce podepsat. Jako třetí Hlídací pes 28.7.2020 - Česká víza jako brána do Evropy pro Maročany? Padají závažná obvinění, ministerstvo je odmítá – v článku je pouze jednanepřesnost - místo konzula není volné od března, ale až od prosince 2019. Kdy začne informovat veřejnoprávní ČT?! K dnešnímu dni jsem vydal k tématu 5 článků (jeden i v anglické verzi).Další nformace k tématu následují.J.Š.

* * *  

Inspekce ministerstva zahraničí se už vloni v říjnu začala zabývat podezřením, že se na českém velvyslanectví v Maroku udělují krátkodobá schengenská víza za úplatu, údajně za částky v řádech několika tisíc eur. Jediný, kdo na věc zatím doplatil, je konzulka Jana Chaloupková, která takto víza vydávat odmítla. Z pozice v Rabatu byla odvolána.

* * *

Na fotografii níže zcela vlevo Jan Hladík na výstavě v Maroku 16.4.2019. Z webu ambasády pod „Zahájení výstavy Sídla českých presidentu“. Ve skutečnosti je to fotografie ze zemědělského veletrhu v Meknes. J.Š.

* * *

V Maroku vznikla nahrávka rozhovoru mezi konzulkou Janou Chaloupkovou a velvyslancem Viktorem Lorencem. HlídacíPes.org se s jejím obsahem mohl seznámit. V rozhovoru padne zmínka o marockém podnikateli Ahmedu Bahdouovi, který prý za zprostředkování víza vybírá od žadatelů sumu čtyř tisíc eur.

Jak popíšeme detailněji níže, Chaloupková odmítla udělit několik víz, na nichž měl Bahdou zájem a která u ní urgoval velvyslanec Viktor Lorenc a obchodní přidělenec Jan Hladík....

Když jsem letos na Facebooku připomněl 6. června výročí vylodění spojenců v Normandii otázkou, zda se tím také nenapravovala neschopnost Evropanů se včas bránit Hitlerovi, v prvé řadě Československa, které kapitulovalo bez boje, ač vyzbrojeno, mobilizováno a s velkou veřejnou podporou, strhla se velká debata. O tom, zda má vůbec smysl takovou otázku klást a zda by mělo smysl se bránit proti přesile hitlerovského Německa, s perspektivou porážky, bez pomoci spojenců.

Nicméně stále zůstává rébus, proč se českoslovenští vojáci, generální štáb a občané chtěli bránit, a politici, zejména prezident Beneš, ne. Proč se třeba Finsko bránilo přesile při napadení Sovětským svazem, zatímco Norsko podobně jako my kapitulovalo a pak i kolaborovalo. Nejtěžší je příklad, podle některých „zbytečného odporu“ Poláků, kteří napadeni Hitlerem z jedné strany a Stalinem – v dohodě s Hitlerem – z druhé nakonec byli poraženi a decimováni.

Mimochodem pro nás je podstatné také srovnání s Izraelem, který od svého vzniku opakovaně čelil značné přesile a vojenskému obklíčení sousedy, ale ubránil se, za což je u nás dlouhodobě uznáván a obdivován. My ale nejsme Izrael, že… Ale proč ne, ptám se?

***

Český rozhlas otevřeně přiznal, že bude ignorovat nepohodlné dotazy novinářů. Vyjádření vedení ČRo, že už nebude komunikovat s redakcí HlídacíPes.org, se podobá kroku prezidentské kanceláře, která k bojkotu pěti redakcí sáhla letos na jaře. U Hradu a prezidenta Zemana s jeho vztahem k médiím však něco takového překvapilo rozhodně méně než u veřejnoprávního rozhlasu.

Po rok trvajícím mlčení, během něhož se redakce od mluvčího rozhlasu Jiřího Hošny nedočkala ani jediné odpovědi na řadu zaslaných dotazů, vnesl ČRo do situace konečně jasno.

Komunikaci s HlídacíPes.org prý přerušil „na základě diskriminačního chování serveru, který nectí obecné a základní principy novinářské etiky a pravidel a nectí ani ta pravidla, která si sám vytyčil ve své misi jako projekt takzvaného Ústavu nezávislé žurnalistiky, tedy například nezávislost, objektivní přístup, profesionalitu, dodržování přísných standardů novinářské nestrannosti bez ideologických předsudků apod“.

…Třicátého května 2016 prohlásila eurokomisařka Věra Jourová v přítomnosti premiéra Sobotky a více než tří stovek diváků mezinárodní konference Evropské dialogy Václava Havla 2016 do televizní kamery: „Vím, že je Radim Špaček nevinen, ale nemůžu s tím nic dělat.“ Dnes si do svého bezmocného povzdechu může přidat ještě jedno jméno. A hlavně si na to vzpomenout, až příště bude tvrdit, že Česká republika je právním státem. …

* * *

Soud, který nehájí spravedlnost, ale jenom paragrafy, je součástí nespravedlnosti, pravil Aharon Barak, jeden z nejznámějších právních myslitelů dnešní doby, v minulosti generální prokurátor Izraele a předseda tamního Nejvyššího soudu. Že to tak skutečně je, potvrzuje bohužel i české soudnictví.

Sedmnáctého prosince před čtrnáctou hodinou odpoledne vynesl senát Vrchního soudu v Praze konečný a pravomocný rozsudek v jedné z nejostudnějších justičních kauz polistopadové doby, popisované v tisku jako „rozkradené přístupové fondy PHARE na Ministerstvu pro místní rozvoj“.

Trestní řízení trvalo neuvěřitelných patnáct let (!) a soudy v něm postupně vynesly šest rozsudků (!), přičemž dva z nich byly osvobozující. Předposlední napadený rozsudek Městského soudu měl sto šedesát jedna stran. Celý spis pětadvacet svazků a další stovky stran příloh.

Ve své knize Cesta demokracie napsal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu rozvoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Myslel jsem na tento jeho výrok při sledování sněmovních scének ze zcela zbytečného předpeklí nedůstojnosti, jazyka nedotčeného kulturou a úctou, naschválnických obstrukcí či slabošského předstírání odvahy při stádním blokování vypnutého mikrofonu – obrázků to českého parlamentarismu více než století po Masarykovi.

V okamžiku odchodu Miloše Zemana se z Pavla Blažka pro vládu a především pro premiéra stává jen přítěž nekonečných kontroverzí a podezření na zneužívání moci. Za třicet let svých „malých domů“ s mnohamiliardovou škodou pro stát si zatím v Brně vysloužil jen slavnou přezdívku Don Pablo.

Jan Urban zveřejnil další kritický článek o naší minulosti, tedy i o nás. Přidal jsem ke článku komentář níže. Na schválení čeká už druhý den…

Doplnění pohledu na téma českých Němců. Kdy začnou psát média o masakru na slovenských skautech v Petržalce, maďarského původu, spáchaném stejnými vojáky čs. armády po válce, jako na Švédských šancích?

https://www.sinagl.cz/zpravodajstvi/18-z-ceskych-medii/11511-fotografie-z-protektoratu-v-plzni-cesi-se-raduji-jezdi-do-lazni-chteji-klid-na-praci.html

***

Jan Šinágl napsal:

Komentář čeká na schválení.

2.9.2021 (10:36)

Příspěvek vlevo, ke článku o dr. Fremrovi, jsem do komentářů vložil včera. Dodnes nebyl zveřejněn. Jaký „pes“ asi koho a co hlídá? Svoboda slova a názoru je Ústavou ČR zaručena, stejně jako je cenzura zakázána. Komu a čemu další „hlídací pes“ demokracie ve skutečnosti slouží? Složení redakce Hlídacího psa.

JŠ

***

ZAMYŠLENÍ NAD CAUSOU SOUDCE ROBERTA FREMRA: BUĎ VŠICHNI, ANEBO NIKDO

Podporuji soudce Baxu i Fremra

2013: Rozhovor s Robertem Fremrem!

Nevíte, prosím, někdo něco o jednání české delegace, vedené prezidentem republiky na pondělním summitu NATO v Bruselu? Prý to bylo jedno z nejdůležitějších setkání Severoatlantické aliance této doby, které schvalovalo společnou strategii na příštích nejméně deset let.

… Text příspěvku není k dispozici. Webová stránka Kanceláře prezidenta republiky i prezidenta – nic. Vláda i s ministrem obrany Lubomírem Metnarem a ministrem zahraničních věcí Kulhánkem, kteří v Bruselu údajně také byli, mlčí.

Správně nandat roušku

Nedozvěděli jsme se nic o bilaterálních jednáních, která hlavy států považují za velmi důležitou součást podobných setkání. Zatímco slovenská prezidentka Zuzana Čaputová mluvila dokonce i s americkým prezidentem Joe Bidenem, český prezident, zdá se, nemluvil vůbec s nikým. A přitom právě s americkým prezidentem by bylo vhodné probrat, proč jsou právě naše dvě země jako jediné na seznamu nepřátelských zemí, zveřejněném putinovským režimem v Moskvě.

Televize NATO se v přímém přenosu záběrům českého prezidenta, pokud to jenom šlo, raději vyhýbala. Sledovat sesunutou postavu na vozíčku, které už musí sundávat a nandávat roušku ochranka, protože sám to evidentně nezvládá, nebylo opravdu nic povznášejícího. Pomiňme pitoreskní postavu dalšího hradního asistenta, který se prodíral mezi důstojně oblečenými státníky k českému vrchnímu veliteli těsně před oficiálním focením s velkou taškou ve světlém obleku a fešáckých světle hnědých polobotkách – určitě jediných v sídle NATO v té chvíli.

Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.

Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.

Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“

A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.

Píše Jan Urban. Cituji:

Veřejnost i média sice už dávno registrují, že prezident se vymkl psaným i nepsaným ústavním pravidlům, ohrožuje základní hodnoty státu, ale ti, kdo z toho mohou vyvodit důsledky, jsou jen zákonodárci. Je to nejen právo, ale především jejich odpovědnost. Jediným, kdo může v následném předepsaném sporném řízení posuzovat důkazy a případně i vyslýchat pozvané svědky je, jak řečeno, Ústavní soud. Ne Senát, ani nikdo jiný. Jak jinak než svévolí lze nazvat Zemanovo rozhodnutí udělit státní vyznamenání medaili Za zásluhy Pavolu Krúpovi, muži, který kvůli vydírání stojí před americkým soudem a jehož Česká národní banka oficiálně označila na příštích deset let za nedůvěryhodnou osobu?

Aktualizováno 2. 5. 2022:Na den 10.5.2022 jsou autoři petice zváni na schůzku s gen. ředitel ČRo - Petice předána Radě ČRo! - Petice za změnu hudební dramaturgie na ČRo2. Podepsal jsem pod č. 26 (nějak se to „zadrhlo“). Nyní pod č. 1014 s komentářem: "Cenzura v jakékoliv formě je porušením Ústavy ČR a LPS. Dopouští-li se jí veřejnoprávní médium, je to o to závažnější a nebezpečnější. Politici mají další možnost (ne)konat. Pokud nebudou, bude to na občanech, kteří ctí demokratické hodnoty a jsou pro to ochotni a schopni aktivně usilovat."

Petice za změnu hudební dramaturgie na ČRo2

Playlist si rozvracet nedáme! Vydavatel undergroundové hudby píše vedení rozhlasu - Věta ale z webu ČRo v tichosti zmizela poté, co se kolem playlistů rozběhla veřejná debata. Otevřený dopis kvůli tomu vedení rozhlasu napsal hudební vydavatel a předrevoluční disident Vladimír „Lábus“ Drápal. … Rozhlas nicméně v tichosti změnil anotaci pořaduNoční Mikrofórum na svém webu. Vypadla z něj věta, která je pro celý spor klíčová: „Intimně laděné povídání protknuté vlídným humorem umocní hudební lahůdky podle přání našich hostů.“ V nové verzi už zmínka o možnosti hosta ovlivnit hudbu chybí, jak ukazují screenshoty archivované verze stránky a té současné.

***

Je libo Mejlu Hlavsu, nebo radši Helenu Vondráčkovou? Vedení rozhlasové stanice Dvojka ČRo pokáralo moderátorku Nočního Mikrofóra Terezu Boučkovou za to, že si k rozhovorům s hosty vybírá žánrově odpovídající hudbu místo předem schváleného playlistu. Konkrétní spor se aktuálně vede o březnový pořad, v němž byla jako host baskytaristka Eva Turnová a zazněly v něm písně Mejly Hlavsy a Plastic People.

Ráda bych věděla, koho z posluchačů tohoto Mikrofóra (z 27.3.) pobouřila muzika, která v něm zněla? Dnes jsem opakovaně za toto vysílání dostala od vedení Dvojky kapky a nařízení, že nesmím zahrát muziku, kterou si host přeje anebo která je součástí jeho příběhu. A já jsem si dovolila nechat zahrát Muchomůrky bílé a Evu Turnovou a Velvet Underground a Patti Smith, a tím jsem ohrozila kvalitu vysílání čro 2. Prosím, vyjádřete se vy, kdo jste byli pobouřeni, ale i vy, koho jsem tímto, podle mě skvělým Mikrofórem, potěšila. Ale nejdřív si to Mikrofórum poslechněte - to šéfredaktorka, která můj výběr hudby odsoudila, ani neudělala. Díky. Tereza Boučková. Celý článek>

Převod majetku byl podepsán těsně po parlamentních volbách. Za Lány je pod smlouvou podepsán nepravomocně odsouzený Miloš Balák. Za Lesy ČR ředitel Josef Vojáček, který byl koncem roku 2021 z funkce odvolán. Celý článek>

Slovenský generální prokurátor Maroš Žilinka vyrazí za pár dní do Ruska oslavit 300. výročí tamní prokuratury. Podle slovenského Denníku N bude jediným šéfem prokuratury (slovenské obdoby státního zastupitelství v ČR) ze zemí V4, který se akce zúčastní – a podpoří tak putinovský režim. Právě prokuratura je v Rusku zodpovědná za stíhání politických vězňů a její šéf Igor Krasnov je na sankčním seznamu EU. Celý článek>

2013: Petice za odstoupení Miloše Zemana z funkce prezidenta České republiky! - Dcera prezidenta na nemravné party - ostuda, kterou Česko nepamatuje !!!

***

„Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“

prof. Václav Černý

 ***

Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu.

Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo politický marketing – jsou zaručeným nástrojem mobilizace tradičně silné části českého elektorátu. Tedy těch věčně neuznaných nespokojených a vystrašených.

Pochopil, že jeho voliči nechtějí a ani nepotřebují pravdu ani vizi. O to více chtějí slyšet silná slova, posilující jejich potřebu nesnášet a nenávidět. Pohrdal jimi, a věděl, že pokud jim předhodí obraz nového nepřítele, okamžitě zapomenou na jeho včerejší omyly, pomluvy a nečestnosti.

Jeho životní příběh podléhá v zemi přísné cenzuře. Podrobně ho zmapovala reportérka britského týdeníku The Economist Sue-Lin Wongová. Její osmidílný podcast o životě čínského vůdce s názvem The Prince obsadil brzy po zveřejnění přední příčky podcastových žebříčků v Británii i v Americe a patří mezi finalisty letošní britské novinářské ceny.

„Si se například musel koupat ve vodě, v níž se již předtím umyl jeho otec, nebo byl nucen nosit oblečení po sestrách. Jeho propagandistická mašinérie si po celou dobu buduje kult osobnosti, jaký tu nebyl od dob Maa“, konstatuje novinářka. Vzali se hned v následujícím roce a po pěti letech se jim narodila dcera Si Ming-ce. Ta později studovala psychologii na univerzitě v Harvardu, což je zajímavý detail, o kterém se v Číně nikdy nepsalo. Celý článek>